Ronaldův „cinklý“ Zlatý míč aneb Když hlasují exoti, co nedovedou vyplnit lístek

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Stalo se, bohužel, přesně to, co jsem očekával. Když FIFA odvolala již domluvené tajné oficiální fotografování Francka Ribéryho, bylo jasné, že francouzský záložník a tvůrce hry Bayernu Mnichov Zlatý míč FIFA 2013 nevyhraje, protože jej po vydařené baráži MS 2014 a čtyřech gólech proti Švédům přeskočí do té doby nejspíš až třetí Portugalec Cristiano Ronaldo z Realu Madrid. To by bylo všechno krásné, kdyby se ovšem baráž nehrála až po původní uzávěrce ankety a kdyby dokonce FIFA vysloveně nevyzvala ty hlasující, kteří poctivě dodrželi termín 15. listopadu 2013, že až do 29. listopadu ještě mohou své tipy dle libosti změnit. A jelikož to mnozí, jak vidno učinili, považuji anketu Zlatý míč FIFA 2013 za „cinklou“, jako ostatně mnohé jiné ankety v minulosti (tuzemského „Fotbalistu roku“ nebo českého či ještě československého „Zlatého slavíka“ nevyjímaje). Věrným Ronaldovým fanouškům, kteří mě v diskusi jistě zasypou zuřivými a nenávistnými vzkazy, připomínám, že loni jsem přesně na tomto místě napsal, že Zlatý míč FIFA 2012 měl místo Lionela Messiho získat právě Cristiano Ronaldo, protože na rozdíl od argentinského útočníka předloni „něco“ vyhrál (hlavně španělskou ligu)! Letos ale zase na rozdíl od Ronalda „něco“ vyhrál - a to hned pětkrát (Ligu mistrů, evropský Superpohár, MS klubů, bundesligu a Německý pohár) - Ribéry.

Jak hlasovali Messi a Ronaldo?

Musím s uznáním konstatovat, že všichni tři čeští zástupci hlasující v anketě – trenér národního mužstva Michal Bílek, reprezentační kapitán Tomáš Rosický i fotbalový redaktor deníku Sport Stanislav Hrabě – zařadili Francka Ribéryho nezávisle na sobě na první místo.

Stanislav Hrabě pak v komentáří pro deník Sport zmínil dosti závažnou věc: „Anketa měla divný, až podezřelý průběh. Původní uzávěrka byla 15. listopadu, poctivě jsem ji dodržel. Dne 19. listopadu přisla od FIFA výzva, že se hlasování prodlužuje do 29. listopadu s možností pro ty, kteří se už pro krále rozhodli, změnit hlas. Do prodlouženého termínu se tak vešla baráž o postup na mistrovství světa 2014 v Brazílii, v níž Ronaldo čtyřmi góly rozstřílel Švédsko. Takový kousek byl pochopitleně v živé paměti a musel ovlivnit váhající.“

Cristiano musel do baráže, protože v kvalifikaci nezářil

To je ten největší paradox: místo favorizovaného Potugalska totiž na MS 2014 do Brazíle postoupilo přímo z prvního místa překvapivě Rusko a bronzový tým ME 2012 tak nečekaně spadl do listopadové baráže. Důvod? I nepříliš přesvědčivé Ronaldovy výkony v průběhu celé kvalifikace, v níž se ani nestal nejlepším střelcem portugalského celku...

Když to přeženu, to je podobné, jako když tým spadne v ligové soutěži až do baráže o záchranu, jeho kanonýr se v ní konečně probudí, vystřílí svému celku účast v lize a měl by být za to vyhlášen „králem“ všech?

Platini kritizoval výhru Ronalda: Dříve šlo o výsledky, dnes se cení hodnota

Dobře vím, že Ronaldo střílí skoro v každém zápase Realu Madrid nádherné góly, ale na rozdíl od roku 2012 tyhle branky jeho celku v roce 2013 k ničemu velkému nepomohly. Na rozdíl od předloňska, kdy jej ve Zlatém míči také nesmyslně přeskočil Messi. Jako by to měla být pro Ronalda letos náplast za nespravedlnost v roce 2012.

Stále si ovšem myslím, že fotbal je a bude kolektivním sportem. „Vyhrál jsem všechno, co se dalo. Víc jsem udělat nemohl!“ postekl si až třetí Ribéry. V anketě UEFA o nejlepšího hráče Evropy 2012/2013 koncem srpna však Franck Ribéry Ronalda i Messiho zaslouženě porazil. V kontextu posledních událostí se zdá, že tahle evropská anketa bude mít stále větší prestiž a stane se objektivnější než Zlatý míč FIFA.

K podobným „cinklým“ výsledkům totiž dochází až v posledních letech, kdy se spojila tradiční a původní anketa Zlatý míč magazínu France Football s mladší a konkureční anketou FIFA o Fotbalistu roku. V spojené anketě kromě novinářů hlasují i kapitáni a trenéři národních týmů všech členských zemí FIFA.

Marketingový svět ohyzdům nepřeje

Jak připomíná Stanislav Hrabě: „V Evropě byl Ribéry vyslyšen, ale proč by si měli zatěžovat hlavu voliči z Indonésie, Súdánu či El Salvadoru? Televize každý týden nabízejí úchvatné sestřihy gólových hodů, pod nimiž je často podepsaný portugalský krasavec. Proč se pídit, že ohyzdný Francouz se šrámem na tváři také něco dovede? Ribéry neměl na svého konkurenta po mediální stránce nárok, to je důležitější než fotbalové schopnosti.“

Trefná slova, nezbývá než souhlasit. Ještě k tomu dodávám, že se občas stávalo, že někteří „exoti“ z řad fotbalistů či trenérů občas napoprvé ani nedokázali správně vyplnit hlasovací lístek, hlasovali třeba pro hráče z vlastních zemí, což je pochopitelně zakázáno.

„Cinkalo“ se asi i v Česku v roce 1996

Ale jak jsem napsal již v úvodu, i výsledky jiných anket bývají podivné. Když se dnes kohokli zeptám, kdo vyhrál v Československu anketu „Fotbalista roku 1976“, téměř každý mi pod dojmem zlaté „dloubáčkové“ penlalty ve finále ME s NSR odpoví: „Antonín Panenka“. V dnešním marketingově a mediálně řízeném světě by se to asi stalo.

Messi: Kdokoli z nás by vyhrál, tak by si to zasloužil

Jenže v roce 1976 zaslouženě zvítězil brankář Ivo Viktor, nejlepší hráč ME 1976, který pak skončil třetí i ve Zlatém míči 1976. A kdyby kvůli bolavým zádům nemusel vypustit celý podzim 1976 možná by se stal i vítězem ankety, k níž se dnes vyjadřuji. Panenka pak vyhrál „Fotbalistu roku“ až v roce 1980, kdy Československo získalo bronz na ME 1980 v Itálii a on vstřelil Řecku nejrychlejší gól šampionátu a v penaltovém rozstřelu o bronz opět nezklamal.

V roce 1996 po stříbrném ME v Anglii se o výhru ve „Fotbalistovi roku“ podělili Patrik Berger a Karlem Poborským. Bylo to vše podivné, TV Nova totiž vyžadovala účast vítěze na slavnostním vyhlášení, které se však konalo mezi Vánocemi a Silvestrem, kdy byl Berger, jenž měl nejspíš vyhrát sám, vázán zápasy v anglické Premier League. Takže se údajně na poslední chvíli „cinklo“ pár lístků, na dělené první místo se tím prý dostal i Karel Poborský, jenž se dostavit do Prahy mezi svátky mohl.

I to (a nesmylně dlouhé embargo organizátorů na tyhle podivné výsledky) ostatně přispělo k důraznému protestu českých fotbalových novinářů sdružených v KSN ČR, kteří od roku 1997 pořádají svou vlastní, původně konkureční, anketu Zlatý míč České republiky.

Jak Lendla poráželi leteční akrobaté a hráči kolové

Každoroční diskuse se vedou i o výsledcích tradiční ankety KSN ČR „Sportovec roku“, kde panují věčné spory o míchání jablek s hruškami, tedy individuálních sportovců (v americké terminologii „atletů“) s kolektivními sportovci („hráči“). Léta trvalo, než se fotbalovým a hokejovým novinářům podařilo přes „úpornou“ tělovýchovnou lobby (novináři píšící o jiných sportech, než jsou fotbal a lední hokej) prosadit do TOP 10 alepoň stálice typu Petra Čecha a Jaromíra Jágra.

Vzpomínám si v téhle souvislosti, jak jsem coby začínající mladý redaktor v 80. letech ve „Sportovci roku“ prvně hlasoval pro vítězství tenisty Ivana Lendla, který sice vyhrával turnaj za turnajem a byl jednoznačně nejlepším českým sportovcem, ale dostal se do klatby režimu po té, co se zúčastnil exhibice s dětmi v jižní Africe. Navíc byl zahraniční světový tenis – i kvůli Martině Navrátilové – v té době odkázán do rubriky „Telegraficky“ a nesmělo se o něm moc psát. Zkušení redakční kolegové z tehdejší redakce Československého sportu mě sice varovali, ale považoval jsem to za jakýsi svůj malý „třetí odboj“. Bylo nás nakonec víc, takže Lendl nakonec obsadil, myslím, „pěkné“ 14. místo. Československým „Sportovcem roku“ se nikdy v historii nestal...

Byla to i s tím 14. místem ostuda, když před ním trůnili mistři v letecké akrobacii, zápasu či kolové (nic proti legendárním bratrům Pospíšilovým). Nám – odvážně, či spíše naivně – hlasujícím se nic nestalo, alespoň o tom nevím. Těžko ale říci, co by se dělo, kdyby díky těm hlasům Lendl pronikl na přední příčky ankety a muselo se to „řešit“.

Ostatně leccos se „řešilo“ i „řeší“ při nejrůznějších „uměleckých“ anketách, zvláště SMSkové hlasování „čtenářů“ vypadá často velmi nedůvěryhodně. Ale i za minulého režimu v průběhu tehdy velmi populární ankety „Zlatý slavík“ přišlo do redakce organizátora anekty, bývalého týdeníku Mladý svět, pět tisíc korespondenčních lístků pro jednoho slavného zpěváka psaných jednou rukou, aby se nestal vítězem jiný, dostatečně „neprověřený“, kandidát prvenství.

A čí hlasy pravidelně dostávaly na přední místo těžce prorežimního a ne příliš oblíbeného zpěváka Pavla Lišku (neplést s dnešním hercem), to pro mě bylo také velikou záhadou. To snad musel povinně hlasovat každý člen Svazu československo-sovětského přátelství.

Gól roku 2013 vyhrála Ibrova branka z roku 2012

Ale to jsme se dostali od Zlatého míče hodně daleko, důvodem bylo doložit, že ankety všeho druhu bývají, bývaly a budou z rozličných důvodů „cinklé“. Protože v nich hlasují a organizují je (různě zainteresovaní) lidé.
Pokud jde o pondělní curyšské vyhlášení Zlatého míče FIFA, nejdojemnějším a nejhezčím okamžikem gala večera bylo udělení symbolické ceny za celoživotní přínos fotbalu. Brazilec a nejlepší fotbalista FIFA 20. století Pelé nemohl totiž ve své době Zlatý míč nikdy vyhrát, protože nepůsobil v Evropě.

A ještě jedna „zajímavost“ se v Curychu urodila. Puskásovu cenu za nejhezčí gól roku 2013 dostal Zlatan Ibrahinovič za svou skvělou střelu přes hlavu v přátelském utkání Anglie – Švédsko. Zaslouženě, „vtip“ je ovšem v tom, že tahle branka nepadla v roce 2013, ale už 14. listopadu 2012... Já vím, další problém s uzávěrkou, pro změnu loňskou, tenhle gól se urodil zjevně až po ní. Jak už bylo řečeno, FIFA má s těmi svými uzávěrkami holt potíže. Mění je, jak se jí zlíbí a jak potřebuje, a pak se rodí „cinklé“ či podivné výsledky.

Pavel Procházka, šéfredaktor magatínu HATTRICK