Damková se asi mýlí: Podle odstavce 21 Plzeň proti Slavii kopat penaltu neměla!

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Někdy si v české mediální sféře připadám jako v zoologické zahradě. Či spíše ve voliéře zoologické zahrady. Samý papoušek. Předsedkyně komise rozhodčích Dagmar Damková vyřkne nějaký názor a řada novinářských kolegů ten názor papouškuje, přestože třeba po dva dny předtím tvrdila úplně něco jiného. Místo toho, aby se držela svého původního přesvědčení či si alespoň podívala do pravidel, jak to vlastně je. Jako bychom nevěděli, že stejně jako se zástupci různých pracovních oborů navzájem podrží, pokud to jen trochu jde, činí tak i fotbaloví rozhodčí. V posledním případě Nitrianského ruky v ligovém utkání Slavia – Plzeň (1:0) však média s výjimkou Nedělního Blesku papouškovala od počátku „postiženou“ západočeskou stranu. A Blesk pak druhý den rovněž otočil a dal na Damkovou. Že totiž ruka slávistického obránce byla v šestnáctce a že Viktorka byla výrazně poškozená, protože kvůli té ruce měla kopat penaltu. O tom, že to byla ruka, navíc ve velkém vápně, se nikdo nepře. Ovšem měl sudí Zelinka podle pravidel nařídit penaltu? O tom se, bohužel, vůbec nediskutuje.

Vrba, nebo Bílek - stejně je to jedno?

Všiml si toho i bývalý předseda Odboru přátel Slavie ing. Ladislav Adamec, který mj. napsal: „Stanovisko Dagmar Damkové bylo očekávané. Nikdo nezpochybňuje, že Nitrianský rukou hrál. Rovněž, ovšem po důkladnější analýze, lze říci, že se to odehrálo ve vápně. Diskutabilní, a to velmi, je právě ono slůvko hrál. Jak víme, není ruka jako ruka. A článek pravidel, týkající se hraní rukou nabízí celou řadu podmínek, které je třeba posoudit, než bude vynesen verdikt. Většina z nich dává tentokrát za pravdu sudímu Zelinkovi. A tady bych právě výše zmíněnou polemiku očekával. Je to opravdu na diskusi a Dagmar Damková se zřejmě, a ne poprvé, mýlí. Penalta se prostě nepískala, stejně jako se nepískala řada těch, které k pískání byly v posledních 66 zápasech Slavie.“

K Adamcově názoru bych dodal jen to, že nemyslím, že rozhodčí Miloslav Zelinka, který nařídil místo penalty volný přímý kop, rozhodl správně. Podle mě – a soudím, že i podle pravidel – totiž neměl nařídit vůbec žádný kop.

V odstavci 21 se o hraní rukou v pádu píše

V pravidle o Hře rukou se v odstavci 21 totiž píše: „Za porušení pravidla rozhodčí nebude považovat, jestliže hráč po souboji o míč upadne na míč nebo se po pádu nechtěně dotkne míče rukou.“

Co se stalo v sobotu večer v pražském Edenu slávistickému obránci Nitrianskému na začátku druhé půle utkání s Plzní? Po (nebo při) souboji se v pádu nechtěně dotkl míče rukou. Přesně podle pravidla uvedeného v odstavci číslo 21. Navíc to bylo těsně za hranicí pokutového území, nešlo o žádnou šanci či gólovou přihrávku Plzeňských, kterou by Nitrianský svou rukou zmařil.

Za normální situace bych se pět dní po akci danou záležitostí v komentáři už vůbec nezabýval, ale když vidím, kolik kolegů bezmyšlenkovitě papouškuje jedno sporné tvrzení šéfky komise rozhodčích, která ráda chrání své „ovečky“, musím reagovat.

Protože to není poprvé. Nerad bych uvěřil tomu, že mediální partnerství většiny českých novin začalo kolegy z médií svazovat natolik, že zapomněli pěstovat kritický a polemický duch.

Když jeden den něco tvrdím, nemohu přece druhý den úplně otočit, jen že něco říká „šéfka“.

Z oblíbené disidentky nenáviděná funkcionářka

Mimochodem Dagmar Damkovou jsem si za její rozhodcovskou kariéru velmi vážil. Pořizoval jsem s ní ostatně pro deník Sport první rozhovory, když ji ještě téměř nikdo neznal.

Zastával jsem se jí, když byla za svého předchůdce Luďka Macely opakovaně v nemilosti, i když se o ní její kolegové za zády nechutně vyjadřovali a drbali ji. Pamatuji se, jak byla krátce po té, co výborně odřídila finále olympijského ženského turnaje v Pekingu v srpnu roku 2008, při odvetě play off Ligy mistrů Slavia – AC Fiorentina v Edenu bouřlivě a nadšeně přijata publikem coby patron utkání. Téměř jako disidentka! Stejné publikum ji nyní po šesti letech v sobotu častovalo vulgárními urážkami.

Pokazila si to – nejen u diváků - svou rozporuplnou funkcionářskou činností. I způsobem - totiž „pučem“ majitele Viktorie Plzeň Tomáše Paclíka ve výkonném výboru FAČR -, kterým se před třemi lety v pondělí 5. září 2011 dostala ke své dnešní funkci.

Mladá Damková: „S posuzováním rukou je to těžké“

Ještě když byla Dagmar Damková aktivní, velmi úspěšnou rozhodčí a milou holkou, v jednom z rozhovorů autorovi těchto řádků zcela na rovinu řekla: „S tím posuzováním rukou je to velice složité, sama někdy nevím. Nikdy si nemůžete být zcela jisti, výklad pravidel totiž může být různý.“

Kdyby tohle zopakovala po utkání Slavia – Plzeň, bylo by to upřímné a pravdivé.

Velká škoda, že se Dagmar Damková v posledních letech začala chovat jako neomylná šéfová. Přitom se všeobecně ví, že šéfem je tu někdo jiný.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK