Škoda - kanonýr, který zahájil kariéru sestřelením lustru

V českém fotbale není příliš častým jevem „rodinné uskupení“, aby otec měl za sebou prvoligovou kariéru a dva synové hráli současně nejvyšší soutěž, i když fotbalových rodinných propletenců pár je (např. Tomáš Rada hraje za Slovácko a jeho bratr Jakub za Bohemians 1905). Ale Škodovi to mají dokonalé.

Kdo nechybí v nominaci české reprezentace nad 35 let?

Otec Milan Škoda senior (51) hrál za Bohemians Praha v letech 1984 – 1988 a zahrál si i evropské poháry. Kopačky neodložil ani po padesátce. Milan Škoda junior (28) hraje v útoku za Slavii - a když vznikal tento rozhovor - vedl tabulku střelců s pěti góly, červenobílí atakovali první příčku. Jeho bratr Michal Škoda (26) obléká nyní dres Dynama České Budějovice (hostuje ze Zbrojovky Brno). Všichni jsou útočníci.

Vás teď musí fotbal hodně bavit, když vás trenér Miroslav Beránek vrátil z postu stopera na hrot útoku, vedete střeleckou tabulku, váš tým je v nejvyšších patrech tabulky… Vždycky to tak nebylo…

Mě fotbal bavil vždycky, ale je fakt, že teď je to hodně zajímavé, to jsem předtím v Bohemce ani ve Slavii nezažil. Ale musím zůstat na zemi, liga teprve začíná. Samozřejmě bych nechtěl, aby se to moc měnilo.

Co všechno se změnilo příchodem trenéra Miroslava Beránka?

Je toho celkem dost. Významně se obměnil kádr, pan Beránek mě vrátil do útoku, jinak trénujeme. Pro mě je celkem dost podstatné, že na trénincích se víc pracuje na zakončení a alespoň na mé hře je to vidět.

Jak vám bylo, když jste v roce 2012 šel z Bohemky do Slavie, která byla v krizi?

Určitě jsem to nevnímal negativně. Ani náhodou. Když jdete z Bohemky do tak velkého klubu, jakým je Slavia, i když na tom není zrovna nejlíp, tak prostě vidíte tu šanci jít do jiného patra. Střelecky to z mé strany nebylo ideální a samozřejmě se vyskytly komplikace.

Asi oba míníme boj o záchranu a vaše přeřazení na post stopera. Jak jste to vnímal?

Stopera ze mě udělal trenér Koubek v říjnu 2013 a chápal jsem to tak, že mužstvo to potřebuje a je to jen záskok. Ze začátku jsem tedy bránil a měl jsem instinkt vyjíždět dopředu. Ale kouč mě tlumil a vysvětloval mi, že ode mne nechce hru dopředu. Když to trvalo i na jaře, tak jsem si říkal – ježíšmarjá, vždyť ty jsi teď fakt stoper… To už není záskok… A když jsem si to naplno uvědomil, tak se mi na téhle pozici začalo hrát hůř. Chodil jsem na hrot třeba jen v posledních deseti minutách, když bylo třeba vyrovnat. Necítil jsem se takhle fotbalově dobře.

Trenér Beránek asi správně pochopil vaši letoru, do útoku vás vrátil a Slavia z toho má prospěch…

Teď mě to fakt hodně baví, ale musí to být ještě lepší. Chci dávat víc gólů, ovšem hlavně těch, které jsou vítězné. To je moje vnitřní rozdělení. Mě víc zajímají takové branky, jimiž získáme tři body. Když vyhrajeme 1:0 a já ten gól dám, tak je to pro mě cennější, než když za stavu 3:1 dám na 4:1, nebo za stavu 0:2 snížím na 1:2.

Vzpomínáte si ještě na svou první pořádnou fotbalovou trefu?

To jistě. Je to vlastně moje první konkrétní fotbalová vzpomínka. Když jsme bydleli ve Slušovicích, kde táta po přestupu z Bohemky hrál, tak jsem doma v bytě trefil balonem lustr a rozbil jsem ho. Máma sice trochu zařvala, ale jinak to proběhlo v klidu. Mohly mi být asi tak čtyři roky.

CELÉ EXKLUZIVNÍ INTERVIEW SI PŘEČTĚTE V NOVÉM, ZÁŘÍJOVÉM ČÍSLE (9) MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ UŽ JE V PRODEJI!