Sedm českých hráčů, kteří působili dlouhou dobu v Itálii

Nedávno jsme si připomněli šestici hráčů, která fotbalové ovace sbírala v Anglii. Přesuneme se o několik tisíc kilometrů na jih Evropy a usídlíme se na Apeninském poloostrově, kde do dnes chodí čeští fotbalisté za prací. Kterých sedm borců si v Serii A zvýraznilo jméno ve světě fotbalu?

3 provokativní oslavy gólů na ostrovech, na něž se nezapomíná

Čestmír Vycpálek, 1946-1947/1948-1952

Bude tomu už třináct let, co světlo světa opustil první český fotbalista na italské půdě. Bez pochyb jím byl Čestmír Vycpálek, který do Itálie odešel po skončení druhé světové války.

Odchovanec pražské Slavie měl štěstí jako málokterý, protože odchodem v roce 1946 do Juventusu si zařídil únik před komunismem v Česku. I když u turínského klubu setrval jen rok, fotbalovou práci dostal v Palermu. Na ostrově Sicílie strávil pět let a byl k vidění ve 143 zápasech, které jako ofenzivní pravé křídlo ochutil třiadvaceti brankami.

I když v Palermu zakotvil do konce svého života a dokonce zde i skonal v roce 2002, přeci jen největší počet zápasů odehrál v Parmě. Na osmadvacet gólů mu stačilo jen 151 zápasů a Vycpálek se tak v Itálii postaral o parádní prezentaci českého fotbalu.

[break]
Nejbystřejší fotbalisté, s nimiž pracoval Sir Alex Ferguson?

Zdeněk Grygera, 2007-2011

Účastník drnovického snu přišel do vesnice kousek od Vyškova u Brna ze Zlína v roce 1998 a u prvoligového mančaftu vydržel dva roky, které zakončil přestupem do Sparty Prahy. Trojroční angažmá mu po úspěších Sparty na evropské scéně dopomohlo k odchodu do zahraničí a na čtyři roky svůj život spjal s Ajaxem Amsterodam.

Na nizozemské straně prožil úspěšné sezóny ruku v ruce s kamarádem z reprezentace Tomášem Galáskem. Po 78 zápasech a osmi gólech si o jeho služby zažádal Juventus Turín a tak vytvořil v roce 2007 jiné české duo Grygera-Nedvěd.

V Itálii kotví opět na čtyři roky a na hřišti se objevuje celkem 87krát. Dokonce skóruje ve třech případech a zanechal tak v Serii A příjemnou vůni české kopané. V roce 2011 opouští Starou Dámu a své kroky směruje do Velké Británie, kde kotví v Londýně jako posila Fulhamu, kde ve dvaatřiceti letech dělá tlustou čáru za fotbalovou kariérou.

[break]
21 chyb, kterých se ve své přestupové politice dopustil Real

Libor Kozák, 2008-2009/2010-2013

Jediným aktivním fotbalistou, který strávil v Itálii pár let, je momentální útočník Aston Villy Libor Kozák, který se na Britské ostrovy dostal jako útočník s kvalitním renomé vytvořené v Laziu Řím, kde útočník hrál od roku 2008.

Římský celek jej vykoupil z Opavy jako devatenáctiletého talenta, který už měl za SFC odehrané dvě sezóny s 41 zápasy na kontě a vstřelenými devatenácti brankami. Na jih Itálie samozřejmě odcházel s vědomím, že se bude muset porvat o místo v sestavě s mnohem zvučnějšími jmény jako Mauro Zaraté, Tomasso Rocchi či později i Djibril Cissé a Miroslav Klose.

I tak se ale probojoval převážně jako střídající hráč do 80 zápasům, ve kterých se z branky radoval dvaadvacetkrát. Vizitku si tak rozhodně vytiskl pěknou a není překvapením, že birminghamský celek vyšel na 6,5 milionů eur.

[break]
Fábregas má nakročeno, aby připravil Henryho o rekord

Tomáš Ujfaluši, 2004-2008

Už je to rok, co ukončil kariéru snad nejlepší stoper Česka od rozdělení se Slovenskem. Odchovanec Jiskry Rýmařov ji zakončil překvapivě ve Spartě, i když s profesionálním fotbalem začal v olomoucké Sigmě. Za hanácký celek dosáhl mety rovných sto zápasů a zaokrouhlené číslo tak nejspíš nechtěl upravovat.

Čtyři roky na Andrově stadionu mu pomohli ke kariéře mimo Českou republiku. První stanici si vybral v Německu, kde zakotvil v Hamburku. V něm odehrál o sezónu méně, přesto zápasové vytíženosti nabral více, odehrál 105 zápasů Bundesligy ve kterých dal tři branky.

Po angažmá u západních sousedů se vydal za lepším do italské Fiorentiny. A na horké jižanské půdě se dá hovořit o jeho nejlepším angažmá. V dresu klubu z předměstí Florencie se objevil ve 123 ligových případech. Rozhodně ve Fiorentině na kvalitách neztratil, protože v roce 2008 dotáhl přestup do konce Atletiko Madrid a Ujfaluši tak jako jeden z mála předváděl své umění ve třech nejlepších evropských ligách. V Madridu pobyl jen tři roky, a tak ke stovce ligovým zápasům mu chybělo jen osm zápasů.

Dva roky si také vyzkoušel po boku Milana Baroše v Galatasarayi Istanbul, kde v posledním roce odehrál jen dva zápasy a proto se rozhodl pro pověšení kopaček na hřebík v Česku.

[break]
Pět nejčastěji pálících hráčů letošní evropské kvalifikace

Tomáš Skuhravý, 1990-1995

Druhý nejlepší střelec na světovém šampionátu v roce 1990 nadchl pořádající Itálii natolik, že po šampionátu jej ze Sparty, ve které Skuhravý zazářil ve 113 ligových zápasech, vykoupil Janov.

Dlouhých pět let, které na severu Itálie strávil, rozhodně neproseděl na lavičce a patřil do základní sestavy. Gólový totiž byl, postaral se o 59 branek. Tím překonal své působení ve Spartě o čtyři branky.

Po odehraných 164 zápasech mu v Itálii neprodloužili smlouvu a tak se „Bomber“, jak se Skuhravému přezdívalo, vydal do hlavního města Portugalska Lisabonu hrát za místní Sporting. Za něj se prezentoval jen ve čtyřech duelech a tak po roce se rozhodl pro návrat domů po dlouhých šesti letech. Stal se posilou Viktorie Žižkov, u které po pár týdnech ukončil poměrně velmi úspěšnou kariéru..

[break]
Potomci bohů aneb nejlepší hráči v historii Ajaxu Amsterdam

Marek Jankulovski, 2000-2001/2002-2011

Baníkovský objev Marek Jankulovski je dalším z řad hvězd českého fotbalu, kteří to dotáhli do světově proslulých klubů. Po šesti strávených letech u řeky Ostravice se zalíbil Zdeňku Zemanovi a ten jej v roce 2000 vytáhl do krásné Neapole.

Jenže český kouč na lavičce vydržel jen pár měsíců, a tak Jankulovski příliš české podpory neměl. Jako syn fotbalisty se ale uchytil a v první sezóně se předvedl dvaceti zápasech. Ve druhém roce patřil mezi vytíženější může sestavy a prezentoval se ve 31 ligových zápasech. V těch dal šest branek, o tři více, než v premiérové sezóně.

Další zápasy v dresu Neapole nepřidal, protože jej za 3,5 milionů eur vykoupilo Udinese. Zde odehrál o sezónu více a celkově se tak objevil na hřišti 10krát a gólově úřadoval v sedmnácti případech.

Radosti z první trofeje se ale dočkal až v AC Milán. Do města módy se dostal za dosud nezveřejněnou částku a hned ve druhém roce působení oslavil se spoluhráči výhru v Lize mistrů. Ligu se mu téměř nepodařilo vyhrát, ale přeci jen se zadařilo v poslední sezóně, kterou u Rossoneri strávil. Sice se objevil jen v pěti ligových duelech, i tak s týmem ale pohár nad hlavu pozdvihl.

Jako správný ostravský patriot se vrátil dohrát kariéru do Baníku, v prvním zápase mu ale nevydržel kotník a raději se tak rozhodl v pětatřiceti letech pověsit kopačky na hřebík.

[break]
Šest hvězd, o které bude v lednu na trhu největší zájem

Pavel Nedvěd 1996-2006/2007-2009

Legenda českého fotbalu je s Itálií spojována minimálně stejně jako Ferrari či těstoviny. Vždyť za Lazio Řím a Juventus Turín zde odehrál dohromady třináct sezón. Což je v kontrastu s českou scénou, na které se předvedl jen v pěti ročnících první ligy, drtivá číst kariéry.

Do Lazia odešel v roce 1996 ze Sparty, ve které mu skončila tříletá smlouva. A jeho angažmá se stalo doslova historickým milníkem v klubu z hlavního města Itálie. Za jeho působení totiž Lazio poprvé v historii vyhrálo Pohár UEFA, po dlouhých šestadvaceti letech oslavilo vítězství v Serii A a aby toho nebylo málo, římský celek taktéž dvakrát zvítězil v domácím poháru.

Nedvěd po celý pět sezón patřil do základní sestavy mužstva a celkem se objevil ve 138 ligových zápasech, které okořenil třiatřiceti góly. Když se tedy o jeho služby začal zajímat kromě Juventusu i Chelsea a Manchester United, očekávala se obrovská výkupní cena. Ta také padla a za astronomických 41 milionů eur se Grande Paolo nakonec stal v roce 2001 hráčem Staré Dámy.

Vysoká přestupní suma ale naprosto balancovala s výkony, které Pavel na turínské půdě předváděl. Absolutním vrcholem byla pro rodáka z Chebu druhá sezóna, kdy dokráčel s klubem do finále LM, které Juventus vyhrálo. Nedvěd ale u něj nebyl, v semifinále se nechal vykartovat.

K dalším úspěchům patří dvojitá výhra v lize a i mírně zahořklé vítězství v Serii B, ve které se Juventus nedobrovolně objevil v roce 2006 díky korupční aféře. Nedvěd přečkal zlé časy a setrval až do roku 2009, kdy ukončil po 247 ligových zápasech kariéru.