Proč byli Češi v Riu za ku*dy? aneb Král OH je stejně Neymar

Proč byli Češi v Riu za ku*dy? aneb Král OH je stejně Neymar

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Ať se na mě tělovýchovní kolegové novináři nezlobí, ale vrcholem olympijských her v Riu byl pro mě - a jistě i pro celou Brazílii -stejně fotbal a skvělé finále Brazílie – Německo (1:1 po prodloužení, 5:4 na penalty) s božským režisérem Neymarem. Přestože i žurnalističtí fotbaloví kolegové mají tendenci fotbal na OH shazovat, protože na nich kvůli obavám hrabivých korupčníků z FIFA o výlučnost MS mohou startovat pouze týmy do 23 let a jen tři povolení starší fotbalisté, hrály se v Brazílii většinou krásnější a hodnotnější zápasy než na nudném a taktikou svázaném EURO 2016 ve Francii. A je jen škoda, že místo Němců nejeli do Ria Češi, kterým k tomu loni v červnu na kvalifikačním ME hráčů do 21 let v Praze – Edenu právě v duelu s Němci (1:1) chyběl kousíček.

Pří vší úctě k sympatickému judistovi Krpálkovi, kdyby ve finále OH nastoupili proti Neymarovi a spol. místo Němců fotbalisté Česka, byla by to ve světě mnohem větší pozitivní reklama než deset zlatých medailí z jiných sportů. A politici typu poslance Martina Komárka, zodpovědní za výrazné podfinancování českého sportu, by nemuseli na facebooku skuhrat nad údajným olympijským neúspěchem.

Českým kolektivním sportem na OH měl být fotbal!


V deníku Sport se ovšem na olympijské téma rozhovořil i předseda Fotbalové asociace (FAČR) Miroslav Pelta.

„Je třeba si uvědomit, že z olympiády máme nějaké medaile, ale dře to, v Riu nebyl zastoupen žádný kolektivní sport. Těžko ji budeme hodnotit jako úspěch. Jsme nadšeni Krpálkem, ale to je individualita. Za příklad si můžeme vzít Maďary, kteří do sportu investovali, a nyní sklízejí úspěch,“ prohlásil Pelta.

Ano, za příklad si vezměme Maďary i ve fotbale. Ti v červnu na EURO na rozdíl od Čechů postoupili do osmifinále a předváděli ve Francii mnohem modernější a odvážnější hru.

Ovšem především: kdyby vedení FAČR poskytovalo loni české „21“ a hlavně jejímu trenérovi Jakubu Dovalilovi takovou podporu jakou věnovalo „áčku“ v čele s Pavlem Vrbou, mohlo mít Česko na OH v Riu také kolektivní sport. Ten nejpopulárnější – fotbal! Zarazil snad někdo arogantního Pavla Vrbu, který loni na jaře při sporech o nominaci Kadeřábka, Krejčího a Vydry do týmu pro ME „21před Dovalilemnemístně „machroval“ řečmi, že prioritu tu má „jeho“ áčko?

[img id="51329"]
Jakuba Dovalila pak Peltovo vedení FAČR odvolalo, protože skončil se svým týmem pátý v Evropě. Vrbu za rok na to chtělo ve funkci ponechat navzdory tomu, že dovedl české mužstvo na EURO s rekordními 24 účastníky mezi kvarteto nejslabších celků. Za tuhle důvěru pak Vrba šéfům ze Strahova raději předčasně prchl do Ruska…

Blbě to dělají hlavně politici, pane Komárku


Vraťme se raději na OH. „Olympiáda v Riu skončila pro Česko neúspěchem. V neoficiálním pořadí národů máme nejhorší příčku za posledních dvacet let. Při vší úctě ke skvělým individualitám, výkonům našich sportovců často chyběl rozhodující detail, který by čtyřletý trénink proměnil v triumf. Místo něj přišlo rozladění. Po slabém vystoupení hokejistů na mistrovství světa a trapasu fotbalistů na EURO další varování: Neděláme ve vrcholovém sportu něco blbě?“ ptal se na facebooku poslanec za hnutí ANO a bývalý komentátor Mladé Fronty DNES Martin Komárek.

Trefně mu odpověděl současný komentátor a reportér Mladé fronty DNES Tomáš Macek:

„S celkem deseti cennými kovy na kontě čeští sportovci početně vyrovnali sbírku, kterou se pyšnili na konci her v Londýně 2012, a jejich výsledek byl tehdy přijímán s euforií. Pouze jednou v novodobé historii her stáli častěji na stupních vítězů než letos v Riu. Proto to byly dobré hry. Navíc bychom mohli zvolit i jiné žebříčky. Návod poskytli Američané v Pekingu 2008, když v klasickém hodnocení národů nečekaně podlehli Číně. Tehdy se v závěru her začalo v předních amerických médiích hojně objevovat pořadí, které bylo určeno nikoliv primárně zlatými medailemi, ale celkovým počtem medailí. A v tom byliAmeričané opět nejúspěšnější. Pokud stejný žebříček aplikujeme nyní, rázem se Česko vyšvihne o šestnáct pozic výše!“

A velice vtipně Komárkovi odpověděl ve svém videokomentářina Aktuálně.cz i Luděk Mádl, když mu připomněl, že právě politici by měli český sport pořádně zafinancovat a dohlédnout při tom na to, aby tyto prostředky šly správným směrem do povolaných rukou.

Protože ve financování sportu byly v EU ještě nedávno horší než Česko pouze Bulharsko a Malta.

Z tohoto pohledu jsou české výsledky na OH při chabé podpoře sportu v Česku ještě velmi dobré. Podle počtu medailí třeba lepší než v Aténách 2004, kde jich bylo jen devět a také jen jedna zlatá (Šebrle), nebo v Pekingu (jen šest, z toho ale tři zlaté). To hodnocení se dá vskutku dělat různě. Podle kvality medailí - tam bude Česko nízko, protože má jen jednu zlatou, Podle počtu všech medailí, tam to bude s deseti medailemi lepší. Anebo podle bodování finálových umístění na 1. až 8. místě (osmbodů za první místo, jeden za osmé), což je asi nejobjektivnější parametr, protože pro úspěch v umístění národů stačí jedna výjimečná Čáslavská (1964, 1968) či Doktor (1996), kteří svými medailemi ve více disciplínách všechno spraví. Také se říká, že jedna medaile v kolektivním sportu vydá asi na deset jiných.

[img id="51330"]
Proto třeba v Moskvě 1980 tvrdili zástupci tehdejšího SSSR, že by vyměnili deset svých zlatých medailí za jednu československou, totiž fotbalovou, po níž, stejně jako letos v Riu Brazilci, velice toužili.

Fotbalové či basketbalové medaile jsou cennější


Protože, jak už jsem napsal v úvodu: fotbal – i na OH – je světový fenomén.K čemu slouží z hlediska světové prestiže vítězství třeba ve vzpírání žen do 48 kg, o němž stejně skoro nikdo neví? Máme snad v Česku uměle vychovávat nějaké trpaslice?

Ještě jednou při vší úctě ke Krpálkovi, znáte jméno jeho olympijského předchůdce? Nebo jméno kteréhokoli judisty či judistky, kteří zvítězili v jiných kategoriích? Znáte jména vítězů v zápase, taekwondu či vzpírání? Nehledě na to, že spousta vzpěračů z OH 2008 v Pekingu nyní musí své medaile kvůli dopingu vracet.

Každý ví, že na OH v Riu vyhrály basketbal USA s hvězdami NBA. Každý ví, že fotbal vyhrála Neymarova Brazílie. Každý zná UsainaBolta. Řekněte mi ale jméno alespoň jedné vítězné vzpěračky či zápasnice. A kolik jich je na světě proti milionovým počtům fotbalistů či basketbalistů?

Není medaile jako medaile. Počítání „placek“ a tzv. hodnocení národů je mícháním krásných jablek s dosti nahnilými hruškami. A kdo se jím řídí, nerozumí sportu.

Nebo sportu rozumí tak, jak ho kdysi pochopili soudruzi v NDR. Ti téměř zrušili podporu kolektivních sportů, v nichž se ve velké konkurenci dala získat jedna jediná medaile, a vrhli se raději na silová individuální odvětví, kde je medailí v různých kategoriích a disciplínách spousta. A když se to pěkně podpoří státem řízeným dopingovým programem, sypou se „placky“ jako vločky z nebe.

Tolik asi k poolympijské polemice s Martinem Komárkem.

Češi v Riu nemohli své zemi přijít na jméno


Ovšem mnohem zásadnější než počet medailí jez hlediska mezinárodní propagace státu skutečnost, že na OH v Riu opětovně nemohli Češi přijít své zemi na jméno.

Přestože se už na jaře nejvyšší čeští ústavní představitelé v čele s prezidentem, premiérem a předsedy obou parlamentních komor dohodli, že v běžném styku, zvláště pak ve sportu, je vhodnější (jako u téměř všech států na světě) užívání jednoslovného, geografického názvu Česko/Czechia/Tschechien, Tchéquie, Chequia, Čechija atd., přestože to schválila vláda, přestože to bylo zapsáno do oficiálních seznamů jmen států Organizace spojených národů (OSN), na olympiádě Češi znovu po vzoru diktátorské KLDR vystupovali jako Czech Republic.

Měli to nejen na oblečení, které bylo, dejme tomu, už připraveno dříve, ale i v oficiálních výsledcích a protokolech.

A to navzdory tomu, že předseda Českého olympijského výboru (ČOV) Jiří Kejval i předseda FAČR Miroslav Pelta už na jaře podepsali s ministerstvem zahraničních věcí memoranda, v nichž se jasně a jednoznačně zavázali všude možně propagovat jednoslovný a praktický název státu Česko/Czechia/ Tschechien, Tchéquie, Chequia, Čechija atd.

Zástupci sportu na jednu stranu oprávněně žádají od státu vyšší příspěvky na svou činnost, na druhou stranu ale kašlou na to, k čemu se zavázali a co od nich státní představitelé chtějí.

Bohužel siale neuvědomují, stejně jako řada žurnalistických kolegů (Jakub Železný z České televize či Milan Vodička z MD Dnes budiž světlou výjimkou) i českých občanů, že absence jasného jednoslovného názvu v zahraničí je z hlediska propagace státu velikým průšvihem.

Dlouhých třiadvacet let nám tak ani cizinci nemohou přijít na jméno. Czech Republic? Šeková republika? Kontroluj republiku? Proč? Co to je? Czechoslovakia, to byla značka. Czechia by jí mohla být. Kdyby ji ovšem příslušní lidé patřičně propagovali a nebojkotovali jen proto, že se jim ten název z nějakého důvodu nelíbí nebo že na něj zkrátka nejsou zvyklí.„Nelíbí“ není argument – mně se také nelíbí, jak se anglicky řekne třeba slunéčko sedmitečné a nešťourám do toho.

Proč se Brazilci českým sprosťákům smějí?


Ostatně „líbí-nelíbí“ – na OH v Riu mělo Česko kvůli neustálému a nesmyslnému užívání politického názvu Česká republika v brazilské portugalštině vskutku báječnou reklamu.

Proč? Tcheca (Česká) se portugalsky čte ČÉKA, což je zároveň výraz pro dámské přirození. RepúblicaTcheca je tedy nejen Česká republika, ale také Republika dámského přirození. Neboli Republika Ku*da či Republika na p*ču - a to jistě není pro náš stát vizitka, pod jakou bychom se chtěli prezentovat. Lepší bylo říkat krátce Chéquia (Česko). Přesto kdosi moudrý rozhodl, že na olympiádě budeme raději za sprosťáky, kteří beze studu reprezentují svůj stát pod vulgárně dvojsmyslným „Tcheca“.

I na tomto příkladu je tedy vidět, že krátké jméno Česko je opravdu lepší, než politický (a v některých jazycích vulgární) název Česká republika, Czech Republic nebo RepúblicaTcheca.

„Slovo Tcheca má v portugalštině, bohužel, velice pejorativní význam a znamená něco opravdu velice sprostého,“ varoval už před časem Jan Procházka, generální ředitel státní pojišťovny exportních rizik EGAP. „Ve spojení Tcheca se slovem republika Brazilci, už tak veselý národ, padají do kolen,“ doplnil jej David Mucha, který v Brazílii zakládal pobočku jedné mezinárodní firmy.

Varovali marně, v Brazílii byli holt čeští olympionici vyslanci Republiky Ku.da. Když o tom tak přemýšlím, z tohoto důvodu je vlastně dobře, že těch medailí nezískali v Riu víc, byla by to ještě větší ostuda.

FAČR chce používat Czechia, potřebuje na to ale manuál


Na závěr ovšem vážně. Na semináři k používání názvu Česko/Czechia atd., pořádaném ministerstvem zahraničních věcí 30. června 2016, prohlásil ředitel komunikaci FAČR Ondřej Lípa: „Není sporu o tom, že je třeba, abychom ve sportu začali používat jednoslovný název Česko/Czechia. Můžeme s tím začít už při začínající kvalifikaci MS 2018, ale potřebujeme k tomu od zodpovědných činitelů manuál.“ Ve stejném duchu promluvil i předseda České unie sportu (ČUS) a šéf tuzemské basketbalové federace Miroslav Jansta.

Tak těm sportovcům, vážení zodpovědní úředníci,prosím pěkně, nějaký ten jednoduchý manuál už konečně pošlete (klidně vám ho zadarmo napíšu za hodinku sám)! Ať už přestanou ve světě tupě „republikovat“, vypadají při tom jako Kimovi vyslanci z KLDR. A ať už nejsme ve světě na žádných dalších OH za ku*dy.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK

[img id="51331"]