Pivarníkův „máz plzeňského“ už začíná mít správný říz

Pivarníkův „máz plzeňského“ už začíná mít správný říz

[hot]TRESTŇÁK ZDEŇKA KUDELY[/hot] Někdy před třemi roky mi volal bývalý olomoucký ředitel Jirka Kubíček, že dopřednáší svým studentům na univerzitě a hned jede za mnou na Zbrojovku s novinkou, ze které si sednu na zadek. Přijel a už ve dveřích kanceláře mi hlásí: „Poslouchej, tak ti olomoučtí chytrolíni dneska odvolali Pivarníka. Přivede je na špici, hraje o třetí místo a vyhodí ho. Co bys tomu řekl?!“ A ještě ze sebe vysypal, jak to Sigmu poznamená, že Roman Pivarník je výborný trenér a abych sledoval jeho další kariéru, že jednou vyhraje ligu.

Trenér Pivarník pak dal o sobě vědět hned na další štaci, u pražských Bohemians. A to tak, že si jej plzeňská Viktoria vybrala jako toho pravého, který srovná a nasměruje její stárnoucí a vyčpívající mužstvo zase k honbě za evropskými body a také za obhajobou titulu mistra ligy.

Zpočátku to drhlo


Vidina ambiciózního plzeňského vedení byla jasná, ale ono se to hned od počátku nějak zadrhávalo. Přes Karabach to ještě šlo, ale přes Razgrad již ne. A co potom začátek ligy, domácí zápasy s Bohemkou (1:1) a hlavně se Zlínem (0:2)? Na Pivarníka, jenž si ani pořádně ve své kanceláři ve Štruncových sadech nestačil vybalit, se začínaly obracet naštvané obličeje fanoušků i hráčů. Však víme, jak to chodí.

Ale slovenský trenér se zatvrdil, prosadil si změny ve způsobu hry mužstva, rozestavení a vytížení některých hráčů a hlavně ve shodě s vedením klubu provětrali v Plzni hráčský kádr. Ono je velmi důležité, když hráči zjistí, že nic netrvá věčně a že za ty, na které se nesmělo sáhnout, je najednou náhrada. Ale aby to zase nevyznělo tak, že u Západočechů je už opět vše v pořádku a zase je čeká jen „ procházka růžovým fotbalovým sadem“.

Zdaleka ne. Ještě vázne herní konstrukce od středních obránců a přečíslování soupeře v tandemu od těch krajních. Dříve měla přípravná mezihra ve středu hřiště, a to hlavně za trenéra Vrby, také výrazně kvalitnější výstavbu. Trenér Pivarník ale zase učí správně a naplno hráče pracovat.

Říkal jsem si, jak Roman Pivarník zvládne daleko techničtější kádr Viktorie. Přeci jen v Bohemians měl většinově horší kvalitu hráčů a diváci v „Ďolíčku“, na rozdíl od diváků v Plzni, byli zvyklí spíše na lítý boj a udolání soupeře. Jak skloubí své zkušenosti z mužstev, jako jsou Jihlava a Bohemians, s ambicemi a náročností na herní projev a výsledky v Plzni?

Nový systém probudil Hořavu


Roman Pivarník je však evidentně přemýšlivý trenér.Jeho předchůdci na západě Čech až zarputile lpěli na dodržování zažitého herního systému 4 – 2 – 3 – 1. Nechce se mi věřit, že nezaznamenali na hřišti ztrátu kvality v osobě Pavla Horvátha, zestárnutí některých dalších opor a jejich herní propad nebo sebeuspokojení z výkonů většiny hráčského kádru. Na vše je potřeba reagovat, ale zareagoval až současný trenér. Změnil rozestavení hráčů a ono mu to začalo fungovat a přinášet výsledky.

Nejdříve to asi byla metoda pokus – omyl. Ale omyl nejspíš ne, protože přechod ze čtyřobráncového systému na tříobráncový bez předchozí přípravy rovnou v poločase v Jihlavě přinesl vítězství. A pak to kouč praktikoval ještě v jednom dalším zápase a také poměrně úspěšně. Ovšem hlavní systémová změna přišla s rozestavením 4 – 4 – 2.

To probudilo herně některé hráče, a hlavně pak Tomáše Hořavu. Tento inteligentní hráč a před časem velký talent olomouckého fotbalu se herně, zejména během posledního roku, propadal. Až mě zaráželo, jak se sám vyřazoval ze hry alibistickými, nic neřešícími, zpětnými přihrávkami na obránce, jak hrál bez pohybu. S příchodem Pivarníka však zase začíná silně ožívat.Vím o něm, že je pravým opakem té dnešní generace hráčů, kafíčkářů, utloukajících volný čas poflakováním se po kavárnách nebo nákupních centrech.Tomáš Hořava pořád čte, tedy ve svém volném čase.

Takže mě vůbec nepřekvapily jeho názory po nedělním vítězném zápase s Karvinou (2:0), který rozhodl svými dvěma góly: „Celkově se cítím v posledních zápasech dobře. Hrajeme slušně jako tým. Rozestavení 4 – 2 – 3 – 1 tady bylo dlouho, soupeři už nás měli přečtené. Možná už jsme tu změnu potřebovali. Hodně nám to pomohlo a vyplácí se to. No a já mám víc prostoru ve středu hřiště a víc balonů.“

Zarputilost, bojovnost, nasazení


Tomáš to přesně a jednoduše vystihl. Jenže to někdo musel poznat, vyhodnotit a uplatnit. Trenér Roman Pivarník. A jsou tam i další nové věci, které jsou ve hře Plzně patrné. Bojovnost, zarputilost, zkrátka nasazení. Moc se mi líbilo, jak trenér Pivarník hodnotil práci trenéra Brücknera, pod kterým jako hráč hrál v Sigmě Olomouc: „On měl jasnou představu, co se musí natrénovat, aby se hra zrychlila a zlepšila. Sedmdesát metrů hřiště měl nacvičených, zbytek nás nechal improvizovat.“

Jak se bude hra Viktorie Plzeň i práce trenéra Pivarníka dále rozvíjet, to teprve uvidíme. Ale troufnu si tvrdit, že Roman Pivarník má dnes jasnou představu, co a jak musí s hráči Plzně natrénovat, aby se hra mužstva nadále zlepšovala.