Za prachy si štěstí nekoupíš aneb Bere větší plat Rosa, nebo Švento?

Za prachy si štěstí nekoupíš aneb Bere větší plat Rosa, nebo Švento?

[hot]PÁTEČNÍ PRŮNIKOVKA ZDEŇKA KUDELY[/hot] Tohle mé zamyšlení vzniklo na svátek svatého Václava, patrona české země. Při tom mě napadlo, co by právě On říkal na to, že v naší společnosti už převládá smýšlení, že za peníze jde úplně vše. A když si politikové kupují voliče, proč by si bohatí fotbaloví bossové nekupovali také, kdo je zrovna napadne nebo na koho si ukážou. A čím více bohatnou, tím jejich fotbalové ego nabývá stále větších rozměrů. Ve své většině scestných.

Není to tak dávno, co se mi na Letné ptal jeden z tamních nejvyšších fotbalových funkcionářů, co říkám tomu, že Plzeň koupila Tecla za takové peníze. Než jsem odpověděl, ještě jsem se zeptal, proč že jej nekoupila Sparta, když měla také velký zájem. Dozvěděl jsem se, že kdyby chtěli, tak by ho měli. Ale oni nechtěli. Spíše tedy, že pan doktor Křetínský stanovil ceny hráčů, přes které nepůjde. A cena Jihlavou za Standu Tecla chtěná byla pro Spartu nechtěná. Tedy Tecl byl pro Spartu nadhodnocený. Jestli si dobře pamatuji, tak pan Křetínský byl tehdy ochoten v Česku zaplatit za hráče maximálně nějakých čtrnáct milionů korun. Podotýkám „tehdy“.

První kolotoč peněz spustila Slavia. Ale v novodobé historii to nebylo poprvé. Však ještě před vstupem čínských majitelů fanoušci červenobílých vzpomínali na to, jak blaze bylo za Borise Korbela. Radim Nečas za 24 milionů, Dragiša Binič chodil do Edenu rovnou s poniklovaným „kolťákem“ v saku, aby si vlastnoručně ochránil svoji dolarovou cenu. A co Tatarčuk? Kamarád a dobrá duše Bobby Zlámal mi vyprávěl, jak ho posadili do letadla s kufříkem v ruce, který měl předat pánům na moskevském letišti. A jak jej polil pot hrůzou, když potom pánové v Moskvě otevřeli před ním ten kufřík, narvaný dolarovými bankovkami. A dobrák Bobby jen tak stál a koukal, dokud mu nepředali Tatarčuka…

Za dva roky poté se Boris Korbel vrátil do Ameriky. A před rokem to Slavia s čínskými penězi rozjela nepoučena znovu naplno. No vlastně asi poučena, on Boris Korbel také jen financoval podivné hrátky vedení, co bylo tehdy v Edenu. Protože Jaroslav Tvrdík a jeho lidé to vzali ještě daleko razantněji za své. Alespoň dle toho, jakou frekvencí se na Slavii začalo žonglovat s desítkami milionů.

Sparta jako Slavia


A po roce se k mnoha milionovým hrátkám s hráči přidala samozřejmě také Sparta, plně financována Danielem Křetínským. Jak by jinak. Finance vložené do transferů Van Kesselů, Van Burenů, Šventů, obou Kadleců, Rosických a dalších spravedlivě zhodnotí čas. Že se z některých hráčů stávají jakési hračky všemocných, to je také pravda. Z kolika stran už byl probrán příchod Tomáše Rosického. Mně se však zdá, že stejné je to i s vysněným hráčem pana Tvrdíka – Dušanem Šventem.

Zasvěcené hlasy z Edenu prozradily, že odměňování, tedy roční příjem slovenského hráče je údajně ještě lehce vyšší, než je to u Rosy ve Spartě. Slavia přece nic do německého Kolína na Rýnemneplatila, tak to vrazíme hráči. Dobře, někteří „potřební“ hráči se vždycky přepláceli, když bylo potřeba.

Šilhavý se vyučil u Velkého Čápa Pelty


Ale ona už ta vymoženost s přeplácením a vyplácením dorazila i do trenérského ranku. V Edenu odvolali trenéra Uhrina, aniž by měli připraveno náhradní řešení. Žijí tam v přesvědčení, že s čínským bohatstvím si to mohou dovolit. Vykoupí trenéra Kozla ze svazových služeb, ať to stojí, co to stojí. Ale tam narazili. Takže, aby nevypadali hloupě, rozjeli se do „Věčného města“ koupit si česko-italskou legendu, trenéra Zemana. Nevyšlo to opět. Pak už nezbývalo nic jiného, než si koupit z Dukly Jardu Šilhavého. Na Dukle sedí majitel Paukner, dobrý obchodník. Řekl si o „sedmičku“ (sedm milionů) a měl ji. Slavia měla zase vysněného trenéra, obchod je obchod.

On ten Jarda Šilhavý se dobře vyučil u „Velkého čápa“ Míry Pelty. Věděl, že u předsedy na svazu mají všichni reprezentační trenéři výstupní klauzuli, jinak částku, za kterou je může kdokoliv vykoupit. Tak si ji dal do smlouvy na Dukle též.

A co na to Sparta, když ji „Šilhavka“ minulou neděli se svými sešívanými chlapci zostudil? Poučila se v Edenu. Ne fotbalově, ale praktikami. Aniž by měla připravenou náhradu, pár hodin po porážce v derby vypakuje trenéra Ščasného a začne se rozhlížet po náhradě. Podobně jako Slavia přenechá přípravu mužstva prozatímním asistentům. A pánové z vrcholného sportovního managementu za dozoru pana Křetínského budou zatím vykupovat vytouženého trenéra Trpišovského z Liberce.

Karl, to je jiná kategorie


Tady však velký pozor! Majitel zpod Ještědu, Ludvík Karl, to je úplně jiná ligová majitelská kategorie. Nic ve Slovanu neproběhne bez jeho rozhodnutí a schválen, to je nějaký obchodník. Takže žádná výstupní klauzule u trenéra Trpišovského. Sparťané jsou už prý poučeni z posledních „kšeftů“ s ním a jsou připraveni mu nabídnout nějaký ten milion korun a asi i nějakého hráče. Už vědí, na co je pan Karl, v případech odložených nechtěných sparťanů, kteří v minulosti pod Ještědem skončili, dostal. Ještě by se měli také Ludvíka Karla zeptat, jak je během posledních měsíců spokojen s prací svého stávajícího trenéra.

Obyčejný fotbalový rozum napovídá, že to vše je špatně. Co se stane se Slavií, když třeba Číňany to přestane bavit a odskočí si například do Rakouska? Kdo převezme nesmyslně vyhnané hráčské a trenérské smlouvy? Když pan Křetínský s penězi uspěje v Liberci, zvládne vůbec trenér Trpišovský sparťanský kolos za daného manažerského stavu? A snad ještě chybí klasická otázka z jednoho nekončícího kresleného seriálu: „A co na to Jan Tleskač?“