Německo, hegemon světového fotbalu na procházce směr Rusko

[hot]BUNDESGÓLY JANA HRABÁLKA[/hot] Už v noci ze soboty na neděli se na prestižním německém fotbalovém serveru kicker objevil komentář k zápasu Německa s Českem. Podstatou celého rozboru bylo mínění, že tým Joachima Löwa postoupí na mistrovství světa lehkým vycházkovým tempem. Nejsou náhodou Němci „mistry světa“ nejen skuteční z Brazílie, ale také v přeneseném významu slova, tedy frajírci, kteří hledí jen na sebe a přehlížejí okolí? Ne nejsou…

Z fotbalové jedenáctky Německa jde nyní opravdu strach. I komentáře českých kolegů deníkářů píší o fotbalu z jiné planety, o jiných rozměrech a kvalitách. Nebylo tomu tak ale vždy. Vždyť třeba na mistrovství světa v roce 1990 hrálo tehdejší Československo, opilé znovu získanou národní svobodou, vyrovnanou partii s Německem ve čtvrtfinále a prohrálo až po penaltě. A co EURO 1996 v Anglii a vzájemný souboj o zlato? Už i mladší generace si vzpomene na EURO 2004, kdy v základní skupině tým Brücknerových náhradníků zdolal trápící se Němce a poslal je z turnaje domů.

Právě tady nastal zásadní zlom a restart německého fotbalu. Přišla nová koncepce, chaotičnost ve výchově (jak nedůstojné pro německou náturu!) vystřídala pečlivost a systematičnost. Do fotbalu se nasypaly desítky milionů eur. A začaly přicházet výsledky, korunované ziskem titulu mistra světa v roce 2014 v Brazílii.

Německo urazilo obrovský kus cesty. Teď je ve fázi, kdy podle mě už vystřídalo Španělsko v roli hegemona světového a tím pádem i evropského fotbalu. Španělé vládli světu od roku 2007 a jejich „tiki-taka éra“ byla nahlodána v Brazílii a definitivně skončila letos v létě ve Francii na EURO.

Teď jsou na forhontu Němci, bez ohledu na to, že nezískali titul mistra Evropy. Trenér Joachim Löw má k dispozici neobyčejně silnou generaci. Jednak hráčů v nejlepších letech a také mladých „draků“, deroucích se do kádru. Základy německého týmu jsou tak silné, že jimi lze otřást jen stěží. Löw má tu výhodu, že nemusí nic zásadního budovat, ale jen cizelovat, brousit do lesku a nádhery. Tohle se v Německu všeobecně ví. Proto už po dvou zápasech vylézají na světlo světa komentáře o tom, že cesta do Ruska bude pro tamní národní tým procházkou a že ve skupině není tým, který by Němce sesadil z první pozice. Fakt není.

V německých komentářích se objevil také výraz „slabí Češi“. Tak je viděla německá žurnalistická optika, zvyklá na jiné rozměry nejen reprezentačního, ale i ligového fotbalu. Nejsme holt v roce 2004, abychom Němce proháněli jako v Portugalsku, ale tak zlé to s českým národním týmem také není. Jsme na začátku cesty, Karel Jarolím tvoří tým v podmínkách, které mu poskytl současný či nedávno minulý systém výchovy českých fotbalistů. Hodně toho zdědil a sám neměl příliš času na vlastní koncepci. Z tohoto prostředí vybírá reprezentaci, která sice na Němce nemá, ale stále je v ní potenciál na to, aby se pokusila o barážové místo v kvalifikaci.