Jak ve sprše chválili Jarolímův úd aneb Šeterle říká, co se právě líbí

[hot]STŘEDEČNÍ TRESTŇÁK ZDEŇKA KUDELY[/hot] Manažer reprezentace Jaromír Šeterle zná cestu, kterou dostat české kluby napořád do základních skupin Ligy mistrů a Evropské ligy. Stačí podle něho málo, odehrát před zahájením kvalifikačních předkol evropských pohárů nějaká tři, čtyři ligová kola. Tohle si prý naplno uvědomil, až když odpracoval dva a půl roku na fotbalové asociaci.

Tak toto je základní teze, kterou pronesl ve svém rozsáhlém rozhovoru v deníku Sport.

Podotýkám, že Šeterleho názory a postoje k fotbalu znám z naší přibližně dvanáct let trvající spolupráce, nejdříve ve Slavii a potom v Mladé Boleslavi. A vždy jsem jej uznával jako vzdělaného fotbalového odborníka.

Lidé si však dokážou pamatovat, a obzvláště v naší společnosti. Takže je záhodno dávat si pozor na to, co kdo a kdy říkáme. Třeba doktor Ivo Lubas, bývalý mnohaletý sportovní ředitel nejvyšších profesionálních soutěží, by mohl vyprávět, co to bylo za střety, kdy jsme se společně, za účasti i dalších klubových zástupců, dohadovali o podobě termínové listiny pro tu kterou sezonu.

Na projekty Stadiony padly miliony korun

V čem jsme měli s Jardou Šeterlem shodný názor, a byli jsme v něm zajedno, že český fotbal by měl, po vzoru vyspělých fotbalových zemí, upustit od dvou přípravných období v sezoně. Rozcházeli jsme se jen v tom, zda hlavní příprava by měla být v zimě, nebo v létě.

Obzvláště jsme na to pak tlačili na setkáních ať s reprezentačními trenéry, nebo na ligových shromážděních někdy mezi lety 2006 až 2010. To proto, že v těchto letech vrcholily tzv. projekty „Stadiony“.

Zkráceně řečeno, kluby měly za povinnost razantně vylepšovat zázemí svých stadionů, a to nejenom v podobě umělého vyhřívání a umělého osvětlení. Musely také razantně investovat i do pohodlí pro diváky. Na stadionech se budovaly nové tribuny, všude musely být jen sedačky pro fanoušky, investovalo se do sociálních zařízení atd. Jenom co se v té době „prostavělo“ milionů na stadionu a v jeho zázemí v Mladé Boleslavi.

Právě Jarda se stal razantním propagátorem názoru, že musíme jít německým modelem a po jejich vzoru zkrátit zimu a hrát a hrát, abychom fotbalově dohnali nejenom Německo, ale i další vyspělé země. A kluby, které obdobně musely na nátlak tehdejšího ČMFS investovat do vybavení stadionů obrovské sumy, víc a víc přikyvovaly. Stále častěji se začalo diskutovat, že by hlavní přípravné období pro kluby mělo být jedno, a to v létě. Mělo to, po značných finančních investicích klubů, svoji logiku, ale věc se nedomyslela a postupně zapadla.

Musím říci, že postupně se také jaksi ten „drajv“ nejen z Jardy, ale zejména z ČMFS a následně z FAČR vytratil. Nejvyšší fotbalové vedení zůstalo se svojí koncepcí „Stadiony“ snad jen u hlavního tlaku na budování osvětlení a umělého vyhřívání trávníků. A jak ve skutečnosti nyní funguje vedení českého profesionálního fotbalu, to naplno odhalily příběhy nesehrání dvou utkání ze závěru loňského podzimu.

Šeterle na Strahově otočil

A teď se ještě v novinách dočtu, jak Jarda Šeterle, dnes velký asociační činovník, otočil. Nyní říká, že máme daleko horší ekonomický standard než Němci nebo Angličané, že nemáme ani zastřešené stadiony, ani vyhřívané sedačky, tak musíme hrát v létě, a ne v zimě. To objevil Ameriku, ale budiž.

Ale co mě nejvíce dorazilo, je to, že zásadně povyšuje reprezentaci nad klubový fotbal a práci reprezentačního trenéra nad práci klubových trenérů. Snad bych mu měl připomenout, jak UEFA zkracuje a oklešťuje, pod tlakem mocných klubů a soutěží, reprezentační termíny a délky srazů. Ti pánové ve Švýcarsku si totiž uvědomují, že bez silných klubů by ani EURO šampionáty nebyly tím, čím musí být.

Jaromír Šeterle zkrátka otočil a v nové svazové funkci popřel to, co dokázal na poli klubového funkcionáře. Protože jeho slova o tom, jak z reprezentace vracejí do klubů hráče v lepším stavu, než ve kterém přišli, nebo že po reprezentačních srazech jsou hráči ve stavu větší vyhranosti, svědčí o ztrátě soudnosti. Anebo o něčem jiném.

Scénka jak ze „Sněženek a machrů“

O tom, co mi po jednom podzimním reprezentačním srazu říkal jeden z hráčů. Povídal mi o jednom dosti vypovídajícím okamžiku, který naznačuje panující devotní atmosféru uvnitř realizačního týmu. Vyprávěl o tom, jak nejbližší podřízení bosse Karla Jarolíma po jednom z tréninků ve sprchách, přímo před ním, poníženě hodnotili velikost jeho „orgánu“. Co hodnotili, byla to přímo stať jako vystřižená z filmu „Sněženky a machři“, kdy spolužáci oceňují svého „kápa“ Vikiho Cabadaje. Přímo tak to, humorně po svém, pojali hráči.

Souhlasím s Jardou Šeterlem v jednom, že soutěžní profesionální formát nesmí zastarat a musejí se vyvíjet. Ale těch spasitelů fotbalu se na Strahově objevuje v poslední době už nějak moc. A přitom se stačí poučit v zemích se společnými klimatickými podmínkami a podobnou ekonomikou. Vždyť téměř se všemi sousedíme. A nemluvit o „švédském“ modelu, když právě ve Švédsku hrají opačným systémem, tedy jaro – podzim, a soutěže začínají v dubnu.

Vše spolu s dalším a dalším, zaznívajícím ze Strahova, jenom vypovídá o tom, jak moc chybí v českém fotbale erudovaná oponentura.

[img id="42853"]