Srníček se jmenoval jinak, než se psalo! Tisk komolí i jiné tváře

Srníček se jmenoval jinak, než se psalo! Tisk komolí i jiné tváře

[hot]NOVINKA[/hot] Jak už uvedl deník Blesk, nedávno zemřelý český reprezentační brankář a trenér gólmanů Sparty Pavel Srníček (47 let) se ve skutečnosti jmenoval jinak, než celý jeho život média uváděla. Přišlo se na to až po jeho smrti. Žádný Srníček, ale po ostravsku krátce „Srniček“. I Wikipedie už to opravila. Se jmény slavných sportovců a fotbalistů, jejich správnými přepisy i výslovností ostatně mají média neustále problémy.

Ztrátou roku Baníček, slávisté získali Mao-Cetungovu cenu

Jak píše Blesk, hodně lidí tak pravdu, bohužel, poznalo až z parte. Až tam poprvé uviděli černé na bílém příjmení „Srniček“ a divili se, zda to není tiskařský šotek či překlep.

Není. „Správně je krátce. I mé jméno psali během kariéry špatně, a tak chápu, že s tím Pavel časem přestal bojovat,“ potvrdil brankář a trenér Tomáš Bernady (chybně uváděný i jako Bernády), Srničkův exspoluhráč z Baníku a dlouholetý kamarád. A vysvětlil tak, proč nejspíš Pavel Srniček nechal česká média, aby mu říkala špatným jménem.

Ostatně s Ostraváky, vlastně Ostravaky, kteří mají „kratke zobaky“ a vyslovují krátce i dlouhé souhlásky, je vůbec potíž. Zatímco současný vedoucí mužstva Sparty a bývalý reprezentant Miroslav Baranek se píše s krátkým „a“, stoper Viktorie Plzeň, dříve Baníku Ostrava Jan Baránek mladší se stejně jako jeho otec i strýc (Jan a Vít Baránkové) uvádí správně s „a“ dlouhým.

Známý ostravský trenér a kouč vicemistrů Evropy z roku 1996 Verner Lička se zase dlouho psal jako Werner Lička. Až v poslední době se nejspíš přišlo na to, jak je jeho první jméno uvedeno v matrici.

Chovanec má být správně Chovaněc a Csaplár Čaplár


Potíže mají ale hlavně rozhlasoví a televizní reportéři s vyslovováním jmen některých slavných osobností. Tak třeba Jozef Chovanec, coby původem Slovák, se má správně vyslovovat měkce, tedy Chovaněc, protože tak to ve slovenštině zkrátka podle pravidel je.

Marně se to snažil legendární slovenský komentátor Karol Polák v Československé televizi opravovat a vysvětlovat. Měl smůlu, jeho čeští kolegové si tvrdošíjně stále vedli svou. A činí tak samozřejmě dodnes. Zvlášť, když sám Chovanec podobně jako Srniček rezignoval a řekl, že v Česku je tedy Chovanec bez změkčení…

Podobné je to s jiným trenérem, Josefem Csaplárem. Ten je po otci napůl Maďar a maďarštině se spřežka „cs“ čte jako „č. Stejně jako jméno populární zpěvačky Ilony Csáková se vyslovuje pochopitelně a správně Čáková.

Je až komické, když se komentátoři České televize investigativní zajímali, jak se v portugalštině správně vyslovuje Brazilec Ronaldo (a další brazilské a portugalské hvězdy). Jestli tedy Ronaldo, nebo Ronaldu? Až se jim od expertky na brazilskou portugalštinu dostalo vysvětlení, že je to vlastně jedno, protože obojí je prý správně. V jednom tvaru to používají lidé od Ria de Jainero, ve druhém zase obyvatelé Sao Paula.

Ovšem Maďar Csaplár se musí číst Čaplár všude stejně. To jen v českých sportovních médiích se stále chybně uvádí jako Caplár. A že to trenér chce takhle sám? Nezáleží na tom, co kouč chce. Pravidla jsou pravidla, Karel Schwarzenberg se také musí vyslovovat správně německy, tedy „Švarcnberk“.

Je spousta věcí, která mě v této souvislosti v médiích štve. Třeba stále otřesnější přepis a skloňování sportovců slovanských jmen. Zrušení školní ruštiny se projevuje v šílených podobách ruských, ukrajinských, běloruských i bulharských, srbských či chorvatských jmen v anglické verzi. Ano, mají to tak ve svých pasech, ovšem čeština, která je ruštině a dalším slovanským jazykům mnohem bližší než angličtina, má přesná pravidla, jak tato jména mnohem dokonaleji psát v jazyce českém. Žádný Berezutski, ale Berezuckij atd.

Postavili Lewandowského, nikoli Lewandowskiho!


A skloňování? Nikoli „Lewandowskiho“, jak slyším i od jinak renomovaných televizních komentátorů, ale Lewandowského. Je to Polák, nikoli Fin. Hrůza. To nikdo neposlouchá a neopravuje? A co příslušné televizní a rozhlasové rady?

Vrcholem módnosti je pak nepřechylování ženských jmen. Činí tak např. Blesk, byl jsem k tomu svého času donucen některými kolegy v bývalém deníku 24 hodin.

Je to další nesmysl, protože přechylování (Novák/Nováková) je součástí češtiny a jejích pravidel. Když řeknete či napíšete, že „Clinton navštívila Merkel“ nevíte vůbec, která ženská kterou vlastně navštívila. A pokud nejste zběhlý v politice, ani nevíte, že šlo o ženy.

Zajímavé je, že milovníci nepřechylování klidně skloňují jméno Američanky Martiny Navrátilové. Místo aby tedy podle svého vzoru tedy psali, že se potkali s „Navratilova“. Vrchol tomu všemu ovšem nasadila světoznámá česká modelka Karolína Kurková. Její druhý syn se totiž bude jmenovat Noah Lee Drury-Kurkova. Chlap a Kurková, přechylování naruby, i když v Americe s krátkým „a“ jako Srniček s krátkým „i“ na Ostravsku.

Karol Polák a Kokot, Jebavý, Grospič a Pičman…


To už mám raději, když si sportovní komentátoři se jmény hrají, byť někdy poněkud lascivně. Jako již zmíněný Karol Polák a jeho legendární scénka s evropským rekordmanem ve sprintu ze 70. let minulého století Manfredem Kokotem z bývalé Německé demokratické republiky. Když tento vynikající atlet na prestižních závodech opět suverénně vyhrál, posteskl si Polák: „Bodaj byzme aj my mali takých kokotov.“ Což zopakoval nedávno i v pořadu Karla Šípa „Všechnopárty“, kde mj. připomněl, že i čeští fotbalisté nosili zajímavá jména, jako slávisté Jebavý a Grospič či královéhradecký stříbrný medailista z OH 1964 v Tokiu Pičman.

Pamatuji se, že se v tomto směru Polák vyžíval i při přenosech z ME 1980 v Itálii. To když hráli Španělé, které tenkrát reprezentoval hráč jménem Secundino, přezdívkou Cundi. Což Karol Polák se svou nezaměnitelnou dikcí s chutí zdůraznil: „Secundino, čiže futbalovo-umeleckým menom Kundyyyy“. Méně jsem nyní záviděl hokejovým komentárům při přenosech z MS hráčů do 20 let, když museli říci, že „do šance se dostal Šoustal“.

Veselý Adamec Stratil Kabát


V tomhle byli vynalézaví i fanoušci, kteří ještě za dávných časů vytvořili údajně v sestavě Slavie tuto zajímavou formaci: „Veselý-Zajíc-Vyskočil-Tvrdý-Bobek-Vytlačil.“ Buď jako buď, na přelomu 60. a 70. let československý reprezentační útok skutečně hrával ve složení: „Veselý-Adamec-Stratil (mimochodem další báječná chyba matrikáře či matrikářky) - Kabát.“

Je opravdu lepší si takto se jmény hrát než je kazit a komolit. Místo závěru mě v téhle souvislosti napadá vtip. Muž přijde na úřad a říká: „Jmenuji se Ji-ji-ji-ří No-no-no-vá k.“ Úředník se ho ptá: „Vy koktáte?“ Muž smutně odpoví: „Ne, koktal můj táta a matrikářka byla blbá.“

Což se zřejmě odehrálo i v případě Pavla Srníčka, nyní vlastně správně Srnička. Jen ta matrikářka (nebo matrikář) nebyla hloupá, ale pocházela nejspíš z Ostravska.

Ovšem v nedávném smutném Srničkově příběhu na nějaké čárce vůbec nezáleží. Tenhle skvělý brankář, trenér a člověk měl být na tomto světě ještě dvakrát tak dlouho. Ať už s čárkou, nebo bez čárky.


Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK