Rušení remíz v Čechách vítězí, zruší plichty i v Premier League? Konzervativci vývoj brzdí

Rušení remíz v Čechách vítězí, zruší plichty i v Premier League? Konzervativci vývoj brzdí

[hot]POLEMIKA[/hot] Jak jsme na efotbal.cz a fotbal.hattrick.cz psali jako první, v Čechách pomalu vítězí boj o zrušení remíz ve fotbale. Od sezony 2014 až 2015 se budou (podobně jako v ledním hokeji) kopat v ČFL a českých divizích po remíze kopat penalty a vítězi rozstřelu bude přidělen druhý bod. Místopředseda FAČR Roman Berbr, který novinku vymyslel, úspěšně praktikuje tento systém už léta v Plzeňském kraji, kde je předsedou. Nedávno se připojily i Ústecký a Karlovarský přebor. Příští sezonu se přidají i v Jihočeském a Zlínském přeboru a možná i v přeborech Pražském, Středočeském, Královéhradeckém, Pardubickém, Olomouckém a na Vysočině. A hlavně, jak už jsme rovněž psali, o téhle novince podle Berbrovy partnerky, členky komise rozhodčích UEFA Dagmar Damkové, vážně uvažují i v Anglii, v Premier League. Přesto se čeští fotbaloví konzervativci změně brání.

Zatímco Lyon třikrát inkasoval z ofsajdu, Plzni naopak regulérní gól upřeli!

„Jakmile si to v Anglii na UEFA prosadí, rozšíří se to okamžitě všude po Evropě. Tak tomu v 90. letech ostatně bylo i s tříbodovým systémem, který se také zrodil v Anglii. Přemýšlím, že bych si to nechal patentovat,“ tvrdí s nadsázkou Roman Berbr. „Kdo se toho bojí, dělá fotbal pro sebe. Kdo se novinek nebojí, dělá fotbal pro lidi. Je to atraktivní, budete se na fotbal těšit,“ celkem trefně vyjadřuje podstatu věci Berbr. „Třeba i play off a baráže ve fotbale vůbec nejsou problémem hráčů, ale funkcionářů. Ti se jen bojí, aby jejich klub nesestoupil,“ tvrdí Berbr.

Jak proti změnám oponují konzervativci? Jan König ze sekretariátu Libereckého krajského fotbalového svazu, kde remízy neruší, v podstatě ve shodě s šéfem fotbalového oddělení deníku Sport Ondřejem Škvorem, argumentují : „Jsme zásadně proti, protože to popírá myšlenku tříbodového systému. Ten vyvinul tlak na to, aby se hrálo na vítězství. Takhle se bude víc bránit a čekat na remízu, která může přinést dva body.“ (Škvor se dokonce obává, aby „dovednostní“ soutěž nakonec nerozhodla o vítězi celé soutěže. Jako by se to v minulosti v případě protežovaných klubů a v jejich prospěch podivně nařizovaných penalt nedělo přímo v Gambrinus lize a to i bez zrušených remíz...)

Jeden bod v tříbodovém systému mizí


Zajímavé je, že tříbodový systém vymysleli v Anglii, kde teď chtějí rušit remízy. Königova argumentace, která jen čirou spekulací, tím poněkud trpí. Tříbodový systém je totiž matematický nesmysl. Dává sice do hry tři body, ale v případě remízy jeden z nich mizí ve vzduchoprázdnu. Takže ta jednobodová plichta zas tak hrůznou ztrátou, která by vás hnala do bezhlavého útočení, není. Protože sice přijdete o dva body, ale soupeř také. V případě penaltového rozstřelu a vaší porážky, bude soupeř o bod bohatší. To není důvod na nějaké velké betonování.

Všechno se dá ostatně otočit. V 70. letech bylo v evropských pohárech zavedeno pravidlo, které platí dodnes, že v případě stejného brankového součtu platí gól vstřelený na cizím hřišti dvakrát. Jenže, když hostující tým tu branku vstřelí v úvodu utkání, zabetonuje to pak ještě víc! Vše se dá zneužít a otočit proti původnímu smyslu věci.

Proti konzervativcům se však nejlépe bojuje jejich vlastními zbraněmi. Co třeba konzervativní zásada, že „každá hra má mít svého vítěze“? Jaképak remízy? Ostatně asociační kapitán Karel Petrů, který dovedl Československo v roli kouče do finále MS 1934, ve své knize „Dějiny československé kopané“ mj. uvádí, že v nejstarším českém „hracím řádu“ z roku 1896 bylo ustanoveno, že „při nerozhodné hře dochází k půlhodinovému nastavení.“ Vida, již v 19. století fotbalisté odmítali remízy.

Ostatně kromě fotbalu platí remízy snad už jen v házené, ragby, pozemním hokeji, vodním pólu a curlingu. A v šachu. V ledním hokeji, basketbalu, volejbalu, tenise, stolním tenise, badmintonu, squashi atd. a většině dalších sportů plichty neberou.

Konzervativci tvrdí, že fotbal je tak krásný a populární sport, protože téměř vůbec nemění svá pravidla. I to je historický nesmysl. Proti tomu existuje protiargument: „Jak by byl fotbal krásný a ještě více dramatický, kdyby dokázal pružně a operativně reagovat na vývoj hry, jako jiné dynamicky se rozvíjející sporty (basketbal jako příklad kolektivního sportu či biatlon jako příklad dynamického sportu individuálního). A kdyby reagoval změnami, tak jak to dělal ve svých prvních šedesáti letech.“

První fotbalová pravidla vznikla v roce 1863, loni tedy oslavila 150 let. V prvních padesáti až šedesáti letech se měnila velmi často a citlivě reagovala na vývoj hry - zavedla penaltu, protože se před brankami hrálo příliš hrubě, zavedla ofsajd, protože před brankou soupeře postávali hráči a hra spočívala jen v pouhém překopávání balonů atd. Původně, trvalo to tři roky, se ve fotbale vůbec nemohlo, tak jako v ragby, přihrávat dopředu. Tak přísné bylo ofsajdové pravidlo. Až pak se omezilo na tři, později na dva hráče.

Jedna novinka stíhala druhou.

Až poté se fotbalu zmocnili konzervativci, neochotní ke změnám, často ignorující původní smysl jednotlivých pravidel zavedených v 19. století ve vztahu k modernímu vývoj hry. Přesto alespoň občas nějakou tu novinku zavést museli.

Původní smysl zavedení penalty se vytratil


Vraťme se třeba k penaltě, její současné „zneužití“ současnými pravidly je totiž typické. Penaltu navrhl kopat až v roce 1890 (27 let po vzniku pravidel) muž jménem William McCrum ze severního Irska (dnes má kvůli tomu ve svém rodném městečku Milford v severoirském hrabství Armagh sochu).

Důvod: „Vymyslel jsem tento kop jako nejvyšší možný trest, protože jsem byl často svědkem hrubé hry před brankou“. Angličané se nápadu pokrokového Ira nejprve vysmívali a zpochybňovali jej jako „trest smrti“, ale pak byl přece jen v roce 1891 přijat do pravidel. Nejdříve se penalta kopala dvanáct yardů (jedenáct metrů) od branky z různých míst, až pak irský fotbalista McCormick navrhl současný „puntík“.

Původním smyslem McCrumova nápadu však bylo přísně trestat hrubou hru před brankou, nikoli jako dnes nesmyslně diskutovat o tom, jak daleko u těla měl hráč ve vápně ruku, zda byla nastřelená, či nikoli, a jestli došlo ke kontaktu někde v koutě šestnáctky. Kdyby byl dnes dodržen původní smysl McCrumovy penalty, byl by pokutový kop nařizován jen za evidentní zmaření vyložené šance či hrubou hru před brankou (jako třeba trestné střílení v ledním hokeji).

Penaltový rozstřel, často rozhodující v pohárech a na MS a ME, patří k novinkám, kterou museli konzervativci skousnout. Nic takového dlouho neexistovalo. Začínalo se s ním až na přelomu 60. a 70. let 20. století, např. v Československém poháru. Ovšem tehdy všech pět penalt kopal jeden střelec (např. Zdeněk Nehoda v barvách Gottwaldova, dnes Zlína, v roce 1970 ve vítězném finále proti Slovanu Bratislava.)

Panenka by ostrouhal – finále ME 1976 se mělo opakovat


O tom, že se Antonín Panenka stal v roce 1976 ve finále ME proti NSR díky svému vršovickému dloubáku slavným, rozhodla až dohoda mezi vzniklá narychlo mezi západoněmeckým a československým vedením týmu během šampionátu v Jugoslávii. Tedy těsně před finále!

Ještě před ní platilo, že v případě nerozhodného výsledku se finále opakuje (jako třeba při ME 1968, kde se hrál dvakrát duel Itálie – Jugoslávie).

A v průběhu evropských pohárů, kdyby nebyl na opakování zápasů čas, rozhodoval o vítězi velmi nespravedlivý, leč „konzervativní“, los. Takhle losem, nejspíš podvodně, vypadl Spartak Trnava na podzim roku 1969 z PMEZ (dnešní Ligy mistrů) na horké turecké půdě v duelu s Galatasaray Istanbul.
To jen na připomenutí Ondřeji Škvorovi ze Sportu, který nemá rád „nespravedlivé“ penaltové rozstřely.

Proto bych se novinkám ve fotbale obecně nebránil. Většinou mu přinesly prospěch. Jako třeba žluté a červené karty, které vznikly jako reakce na beztrestné zmasakrování Pelého během MS 1966 v Anglii. Vymyslel je anglický rozhodčí Ken Ashton, který se inspiroval dopravními semafory. Úspěšně je vyzkoušel na OH 1968 a MS 1970 v Mexiku a od roku 1982 se používají ve fotbale povinně. I to byla reakce na vývoj ve fotbale.

Fotbal zavedli a prosadili velmi pokrokoví lidé, kteří za to častokrát trpěli vyhazovem z práce či ze školy. Vyhazovali je konzervativci. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby fotbaloví propagátoři a nadšenci v 19. století přemýšleli jako mnozí „konzervativní“ fotbaloví šéfové a funkcionáři (a, žel, i novináři) začátkem 21. století, fotbal by nejspíš nikdy nevznikl.

Naštěstí nejsou všichni stejní. Nebojme se proto novinek:

„Český fotbal pro fanoušky – zrušme nudné remízy a zaveďme video!“

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATRICK

[img id="44390"]