Falešná kritika - Sparta se nemusí nikomu omlouvat. Koeficient je věcí každého klubu

Falešná kritika - Sparta se nemusí nikomu omlouvat. Koeficient je věcí každého klubu

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] V posledních dnech jsem slyšel kritiku na adresu pražské Sparty, že do odvety 2. předkola Ligy mistrů v Tallinu (1:1) nasadila osm náhradníků, že čtyři opory nechala doma a že tak remízou pokazila „posvátný“ český koeficient. Dokonce i trenér Vítězslav Lavička se omluvil, že i s náhradníky chtěli v Estonsku vyhrát a že ho plichta právě kvůli tomu koeficientu mrzí. Aby bylo jasno: v kvalifikaci se berou jen poloviční body, takže tohle byla jen půlka z půlky. Sparta má hned na startu sezony velmi náročný program a cílem jejího snažení v Tallinu byl především postup bez zbytečných zranění a ztráty sil. I kdyby v Estonsku třeba o gól prohrála, stejně by svůj postupový cíl splnila. Vlastenecké řečičky o národním koeficientu jsou jen líbivý žvást, každý hraje především sám za sebe.

Pomůže Slavii i Chvalovský? Hotel Iris už Edenu nepatří, byl prý prodán

A Spartu už v úterý čeká houževnaté švédské Malmö, které po domácí remíze 0:0 přece jen díky výhře v Lotyššsku s Ventspilsem postoupilo do 3. předkola Ligy mistrů. A naděje, že Borisov po běloruské plichtě vypadne na horké albánské půdě, se ukázaly také lichými. Postoupil, takže by v play off LM měl být na úkor Sparty mezi nasazenými.

Letenským cestu mezi vyvolené, tedy do základní skupiny Champions League nikdo vůbec neusnadnil. I proto bylo ušetření sil v Estonsku mnohem důležitější než nějaký národní koeficient.

Ostatně, kdo v poslední době o tento koeficient staral? Naposledy výjimečně s Plzní Slovan Liberec. Předtím Sparta a Plzeň, v 90. letech Sparta a Slavia.

A k čemu to vedlo? Třeba k tomu, že v kvalifikaci hrála dvě česká mužstva, to ano. Nejlepší by byla situace, když Sparta coby mistr šla do hlavní soutěže rovnou. Jenže, jak se koeficient zlepšoval, přibývalo i mužstev, které evropské poháry sice hrály, ale neměly na ně výkonnost. Jeden čas působilo v Evropě dokonce pět českých týmů. Ovšem pak se logicky zisky dělí větším počtem. Což mělo brzy za efekt, že slavný český koeficient byl fuč.

Už se nepostupovalo rovnou do Champions League, záhy Česko přišlo i o druhého účastníka v kvalifikaci Ligy mistrů. Jeho týmy musely začínat od 2. předkola, tedy už v první polovině července. Nerozehrané…

Naivní radost, druhý český tým půjde do nemistrovské části LM


Na jaře zavládla radost, že Češi zase budou mít po letech v brzké budoucnosti dva týmy v kvalifikaci Ligy mistrů. Já bych s tou radostí rychle brzdil. Zatímco českým šampion hraje nyní podle Platiniho modelu v tzv. mistrovské části, z níž se dá do hlavní části postoupit celkem reálně (což dokázala dvakrát v letech 2011 a 2013 Plzeň), druhý český celek půjde do mnohem těžší, tzv. nemistrovské části, kde může narazit na silná německá či anglická mužstva. Takže se dostává do situace Sparty či Slavie okolo let 2005 až 2008, kdy ji v kvalifikaci čekaly týmy, jako Arsenal, Ajax Amsterdam či Fiorentina. A to se pak velmi těžko postupuje.

Navíc kromě poslední liberecké výjimky mimo Sparty a Viktorie Plzeň mívají ostatní celky v Evropě problémy, v české nejvyšší soutěži není tolik kvalitních celků, jež by mohly český koeficient nadále zúročovat. Takže zpravidla nastane „jo-jo efekt“ jako na začátku 21. století.

Proto bych Spartu z nějaké remízy, navíc postupové remízy, v Tallinu vůbec nevinil. Letenským šlo o to, aby byli úspěšní v příštích náročných zkouškách. V nich půjde o koeficient mnohem více. Tady byl ve hře jen nějaký předkolový „půlčík“.

A hlavně, jak bylo řečeno – každý hraje především za sebe a za svůj koeficient. Sparta si kritiku nezaslouží. Byla falešná.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK

[img id="45363"]