Nejsem gauner, jen rád provokuji, říká o sobě Limberský

Nejsem gauner, jen rád provokuji, říká o sobě Limberský

Od loňského září nepromluvil s médii ani slovo. Boural v opilosti a schytal to ze všech stran. Nejsem ale žádný gauner, řekl o sobě plzeňský fotbalista a reprezentant David Limberský teď, když se v rozhovoru pro MF Dnes vrátil k událostem z loňského září. A nejen k nim. Otevřeně hovoří o vztyčeném prostředníčku na fanoušky Sparty, o cestování bez řidičáku i o tom, že když cítí křivdu, tak rád provokuje. O čem všem „Limba“ hovořil?

O BOURAČCE V OPILOSTI

Po večeři jsem si dal pár drinků a po půlnoci odvezl kamaráda. Strašná chyba. Po bouračce jsem normálně vystoupil z auta, a když jsem zahlédl policajty, z leknutí a zkratu jsem popoběhl pět šest metrů. Nikdo mě nepronásledoval, žádná honička. Smlsnul si hlavně bulvár. Vymyšlené příběhy, neexistující svědci, zdroje blízké... Já nesouhlasím, že bych sbíral průser za průserem. Jedna nasimulovaná penalta a pak nešťastné výroky o Spartě, které jsem si mohl odpustit. Ale co dál?

[break]
O OSLAVĚ TOČENÍM VOLANTEM

Dva dny po bouračce bylo nejtěžší období v mém životě. Psycho. Barák mi obcházelo plno novinářů a já tam byl zalígrovaný s rodiči a přítelkyní jako v domácím vězení. Vlastní chybou jsem padnul na psychické dno. Ale ustál jsem to a ještě mě to posílilo. Kdosi mi na tréninku řekl, že by byla sranda, kdybych dal gól a pak zatočil volantem. Povídám: Víš, jak mi je? Nezbláznil ses? Bohužel mi to v hlavě zůstalo, a když mě po gólu zaplavila nekonečná euforie, to gesto samo naskočilo. Bylo to spontánní a hned jsem věděl, že se to nepovedlo. Kluci v kabině to komentovali s černým humorem, veřejnost mě odsoudila. Věřte mi, že jsem nechtěl poplivat svou omluvu.

[break]
O POKOŘE

Nabídl jsem svou hlavu. Jak v Plzni, tak v reprezentaci. Zavolal jsem trenérům, přiznal se a řekl: Naložte se mnou, jak chcete. Když mě vyřadíte, budu to respektovat. Jsem vděčný, že mě Plzeň i reprezentační trenér Vrba podrželi. Všiml jsem si petice a vím, že jsem nejméně oblíbený hráč české ligy, ale umím s tím žít. V Plzni mám zastání, to mi stačí. Ani trenér Vrba mi nedal nůž na krk, i když spokojený nebyl. Bylo mi ho hrozně líto, jak jsem mu zavařil. Když se ho novináři na podzimní tiskovce dokolečka ptali, jak se mnou naloží, asi mi nechtěl ublížit a doplatil na to. Nemusel mít slitování, snesl bych všechno.

[break]
O PROSTŘEDNÍČKU NA SPARŤANY

Čtyři roky jsem se držel. Ale když na mě skandují, ať chcípnu, hází po mně rajčata a zapalovače, tak nemůžu zůstat imunní. Byla devadesátá minuta, vedeme 3:0, dotýkáme se titulu, byl to balzám na duši, extáze a možná nejkrásnější chvíle v ligové kariéře. Prostředníčky nebyly nejchytřejší reakcí, ale po čtyřleté čočce, kterou od sparťanů dostávám, to snad pro někoho mohlo být pochopitelné. Ano, mohl jsem se ovládnout, ale zkrátka jsem se neovládl. Asi jsem si potřeboval ulevit. Oni na mě můžou beztrestně dvě hodiny křičet a já nemůžu nic? Dotklo se mě, že kvůli tomu musím platit padesát tisíc pokutu. Byly to dvě vteřiny, ne minutová póza.

[break]
O ŽIVOTĚ BEZ ŘIDIČÁKU

Za blbost se platí. Vozí mě kamarádi, spoluhráči. Po Plzni jsem si zařídil taxislužbu na měsíční paušál. Jen mě nebaví pětkrát denně volat na dispečink. Nedávno jsem jel i tramvají. Poslal jsem klukům selfíčko a dostával reakce: Jaké to je, závodníku? Z bentley do MHD? Takový humor miluju, i když ne každému voní.

[break]
O TOM, CO HO BAVÍ

Má rád partu, kamarády, rodinu. A ač to možná někoho překvapí, taky historii nebo matematiku. Vím, že to asi zní zvláštně, můj mediální profil tomu neodpovídá. Navíc neříkám, že mám akademické znalosti. Ale počty mám na tuty. Na základní škole matematický král, v šatně každému spočítám výplatu na počkání. V historii se rád vrtám v 19. a 20. století, zajímám se o světové války, sjíždím příběhy Slavné dny, které běží na stream. cz. Já vážně nejsem ujetej.

Vrba se může chytat za hlavu: takového záložníka „pustil“ z kádru!