Allardyce a Vrba. Kdo je víc pro smích? Ten hamižnější…

Allardyce a Vrba. Kdo je víc pro smích? Ten hamižnější…

[hot]MEZI ŠESTNÁCTKAMI JANA HRABÁLKA[/hot] Mají to ti reprezentační trenéři ale život. Odkoučují pár zápasů za rok, berou královské peníze a žijí si jak prase v žitě. Ale ne vždy a ne všude. Mezi pojetím těchto prestižních postů může být taková propast, která se snad ani nedá překonat. Jako v případě Anglie a Česka.

Anglie vypadla ostudně s Islandem na červnovém EURU a den poté se sám vzdal reprezentační taktovky Roy Hodgson. Anglickým pantátům chvíli trvalo, než našli náhradu – Sama Allardyce, do té doby kouče provinčního Sunderlandu. Ten však vydržel na lavičce nároďáku pouze 67 dní. Srazila ho vlastní hamižnost, touha po penězích na úkor férového jednání. A na to jsou angličtí gentlemani obzvláště hákliví.

Allardyce skočil na špek investigativním novinářům a chystal se přijmout 400 000 liber za to, že při přestupu hráče obejde nařízení FIFA. Tohle prý on umí. Skandál pochopitelně praskl po zveřejnění nahrávky skrytou kamerou a reakce byla jednoznačná – okamžitý vyhazov. Jedna věta z úst šéfa FA Grega Clarka hovoří za vše: „Pokud chcete být trenérem Anglie, musíte být čistější než čistý.“

K čistotě mu nestačil ani plat tří milionů liber ročně, Allardyce chtěl víc. Ušil si z ostudy kabát. A kdyby jen sobě, celému hrdému Albionu. „Teď jsme celému světu pro smích,“ obletěl svět citát Alana Shearera, někdejšího skvělého útočníka.

Ano, pro smích. Za čin, který byl okamžitě vyřešen a potrestán tím nejráznějším způsobem. Určitě nejsem sám, jemuž vytanuly na mysli souvislosti s českou fotbalovou reprezentací a událostech po EURO ve Francii. Nejsou to souvislosti totožné, ale naprosto opačné.

Pan Vrba skončil se svým nepřipraveným týmem na EURO ještě hůře, než Angličané. Neřekl si sice o čtyři sta tisíc bokem za neférové jednání, ale k Mirkovi Dušínovi mělo jeho jednání asi tak daleko, jako forma současné Sparty a Manchesteru City.

Nejenže sám neodstoupil, ale nenašel v sobě ani trochu sebereflexe, pokory a kritiky. Místo toho už s největší pravděpodobností během francouzského turnaje jednal s dagestánskou Machačkalou o budoucím angažmá. Navíc s požehnáním nejvyššího muže českého fotbalu, tak se to v Česku prezentovalo.

A teď to porovnejme, co je horší? Allardyce se celou svoji kariéru těšil pověsti dobrého kouče, jinak by ho určitě FA nedosadila do prestižní funkce reprezentačního trenéra. Pak během čtvrthodinky někde v kavárně skočil na lep novinářům, slíbil hory doly. Za chvilkové osobní selhání dostal tvrdou lekci, teď v 61 letech bude hledat práci s cejchem lháře. Spíš než angažmá může vyhlížet důchod.

Pavel Vrba měl také vynikající pověst. Svoji kvalitu a odbornost dokázal v Plzni, proto se stal vyvoleným pro reprezentaci po právu. Vyhrál kvalifikační skupinu, vyřadil Nizozemsko, paráda. Pak ale selhal, výsledky na EURO nebyly, hra nestála za nic. I to by se dalo pochopit, kdyby přišla ona sebereflexe a fotbalové pokání. Jako u Hodgsona v Anglii.

Nepřišlo nic. Jen zloba, vzdor, arogance, morální selhání a útěk do východních pekel. I to je jeden kamínek z mozaiky, proč Anglii sem tam můžeme sice porazit, ale nikdy ne dohnat. Alespoň za současné konstelace.

Jan Hrabálek, redaktor magazínu Hattrick