Arsene Wenger slaví výročí

Inovátor, revolucionář a intelektuál… to je Arsene Wenger, muž, který přesně před dvaceti lety usedl na lavičku Arsenalu. Nikdo ho neznal a (téměř) nikdo mu nevěřil a podívejme se, po dvaceti letech tu stojí poslední trenér svého druhu, trenér, který vydrží u postranní čáry jednoho týmu déle než tři roky. Trenér, který si zaslouží respekt, přestože za 10 let získal jen dvě trofeje

Je to skvělý psycholog, v knize Wenger Legend píše Jasper Rees, že Wenger se v lecčems podobá učiteli na základní škole. Má s žáky (v jeho případě s hráči) velmi osobní vztah, který mu umožňuje detailně poznat jejich osobnosti. Zajímá se o ně jako o lidi, co dělají, jak se cítí, co je trápí. Zároveň však popisuje Wengera jako uzavřenou knihu, která ví vše o ostatních, ale nikdo nic o ní.

Poslední roky však strávil Wenger spíše ve stínu úspěšnějších trenérů (Mouringa, Guardioly, Kloppa apod.) Často byl terčem vtípků, že nakupuje hráče v předškolním věku a není schopný navázat na zlatou éru Arsenalu s Henrym, Bergkampem, Piresem či Ljungbergem. Že Arsenal posledních deseti let není tím, čím býval prvních deset.

Lidé rozdělují jeho kariéru v Arsenalu na dvě dekády – na zlaté skvělé časy a na dobu temna, kdy se nic nedaří. Pojďme se však podívat na statistiky a zjistíme, že jediný rozdíl je skutečně jen a pouze v získaných titulech.

V prvním desetiletí Wengerovy vlády odehrál Arsenal 566 zápasů a 327 z nich vyhrál, přičemž nastřílel 1022 gólů. V druhém desetiletí pak odehrál 563 a vyhrál 320 a nastřílel dokonce 1064 gólů.

Můžeme děkovat Arsenu Wengerovi za to, co fotbalu přinesl. Nejlepším dárkem k jeho výročí by však zřejmě byl, když ne titul, tak konec v Arsenalu.