Paska: V rychlosti, technice i taktice Češi za vyspělou Evropou zaostávají o 50 procent

Není v Česku jiného manažera (hráčského agenta, zprostředkovatele), který by dokázal více než čtvrtstoletí úspěšně prodávat české fotbalisty i do velkoklubů, jako jsou Manchester United, FC Arsenal, FC Liverpool, Atlético Madrid či Borussia Dortmund. Pavlu Paskovi se to s jeho agenturou ISM podařilo. A je úspěšný i nyní, přestože transferní politika v Česku se s ustupující kvalitou tuzemských fotbalistů výrazně změnila. Paska v létě realizoval přestup Patrika Schicka ze Sparty do Sampdorie Janov a naopak do letenského klubu přivedl zpět svůj klenot Tomáše Rosického, jemuž v roce 2001 dokázal zařídit angažmá v Borussii Dortmund za rekordní půlmiliardu korun, a Václava Kadlece, jenž pro změnu vytvořil domácí přestupní rekord (údajně jde až o 78 milionů korun). Pavel Paska poskytl na dané téma magazínu HATTRICK původní interview.

Jak byste srovnal transferní politiku v různých obdobích od prvních vlaštovek před Listopadem 1989 přes úspěšná léta 1990 až 1992, 1995 až 1996 a 2000 až 2001 až do období kolem roku 2010 do současnosti? Jak se přestupová praxe v Česku za více než čtvrtstoletí proměnila?

"Budu mluvit jen za sebe a za svou agenturu ISM. Vždy je třeba zmínit dva aspekty přestupu. Sportovní a ekonomickou stránku věci. Ty by v ideálním případě spolu měly tvořit spojené nádoby. Jsem proto rád, že se nám to, zejména u těch největší transferů, vždy dařilo. První vlaštovky přišly ještě před rokem 1989 v podobě přestupů Milana Luhového do Sportingu Gijón a Františka Straky do Borussie Mönchengladbach. Pak se v roce 1990 povedl historický přestup Tomáše Skuhravého do FC Janov, po něm šli Jiří Němec do Schalke 04 a Pavel Kuka do 1. FC Kaiserslautern. Následovalo velice úspěšné období 1995 až 1996 kolem stříbrného ME 1996 v Anglii, kdy jsem u národního mužstva pracoval v roli manažera. Karel Poborský odešel do světového TOP týmu, do Manchesteru United, Radek Bejbl přestoupil ze Slavie do celku španělského mistra Atlétika Madrid, Petr Kouba do dalšího tehdy špičkového klubu ze Španělska – Deportivo La Coruňa. Vladimír Šmicer a Jan Suchopárek šli do kvalitních francouzských celků. Už předtím přestoupil Patrik Berger do Borussie Dortmund, která vyhrála bundesligu. A abych nemluvil jen o svých hráčích – Pavel Nedvěd se objevil v Laziu Řím. Další výborné období nastalo kolem let 2000 až 2001 – Tomáš Rosický za rekordní půlmiliardy do Borussie Dortmund, Milan Baroš do Liverpoolu, Milan Fukal a Tomáš Ujfaluši do Hamburger SV. Ještě kolem roku 2010 se nám dařilo posílat hráče do bundesligy, byť už jen do týmů střední kvality – Pekharta, Hlouška, Petráka či Václava Kadlece. Letos? V létě z Česka odešel pouze Ladislav Krejčí do FC Boloňa a Patrik Schick do Sampdorie Janov. Tedy do středních italských klubů, kde se navíc ještě musejí poprat o místo v sestavě."

V devadesátých letech a ještě na začátku 21. století nejlepší čeští hráči chodili do evropských TOP týmů pěti nejlepších ligových soutěží a hráli v nich v základních sestavách. Teď jde sotva o kluby střední kategorie a ještě v nich většinou sedí na lavičce… Místo Anglie, Německa, Španělska, Itálie či Francie se chodí do Ruska či do Turecka. Pokud do Anglie, tak do druhé ligy.

"Nejenže dřív nejlepší čeští fotbalisté hráli v základních sestavách, oni v nich patřili k oporám a k nejlepším hráčům. Jak už jsem říkal, Patrik Berger vyhrál s Dortmundem bundesligu, stejně tak Pavel Kuka s Kaiserslauternem, Tomáš Skuhravý patřil v FC Janov k nejlepším střelcům italské Serie A. Vladimír Šmicer a Milan Baroš vyhráli s Liverpoolem Ligu mistrů, Jiří Němec se Schalke Pohár UEFA. A mohl bych pokračovat. Tady ty spojené nádoby – sportovní a ekonomická stránka – fungovaly perfektně. Českým reprezentantům se pak dařilo i v rámci zahraničí přestupovat do kvalitnějších klubů. Šmicer přestoupil z Lensu do Liverpoolu, Rosický z Dortmundu do Arsenalu, Nedvěd z Lazia Řím do Juventusu, Ujfaluši z Hamburgu přes Fiorentinu do Atlétika Madrid, Jankulovski z Udine do AC Milán, Jan Koller z Anderlechtu do Dortmundu atd. A samozřejmě z toho profitoval i národní tým. V období let 1996 až 2004 jsme evropské špičce dokázali konkurovat v rychlosti i technice, možná jsme za ní byli jen o pět až deset procent, v taktice jsem ji ale i převyšovali. Dnes? V rychlosti, technice i taktice čeští hráči za vyspělou Evropou zaostávají o padesát procent! A to je také hlavní důvod, proč už do špičkových TOP klubů a TOP soutěží čeští fotbalisté – na rozdíl od 90. let minulého století – nechodí."

CELÝ OTEVŘENÝ ROZHOVOR S PAVLEM PASKOU SI PŘEČTETE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 6. ŘÍJNA 2016.