Kde brát, když nejsou lidi? Co nejvíc chybí české reprezentaci

Kde brát, když nejsou lidi? Co nejvíc chybí české reprezentaci

[hot]MEZI ŠESTNÁCTKAMI JANA HRABÁLKA[/hot] Kameny se valí na Strahov. Bohužel ne pod taktovkou Micka Jaggera a jeho Rolling Stones. Jsou to těžké balvany zodpovědnosti, nekoncepčnosti a nedůsledné výchovy. Být tyto kameny živými organismy, šlo by napsat, že český fotbal sklízí plody své předchozí práce. Teď na poli nejvíce viditelném – u české reprezentace, tápající v úvodu kvalifikace o mistrovství světa tak moc, že i San Marino dalo více branek, než Češi…

Tři zápasy, ani jeden vstřelený gól, dva body za domácí remízy se Severním Irskem a Ázerbájdžánem. To jsou důvody k tomu, aby národní tým byl peskován a kritizován fandy a odborníky veskrze kultivovanými a posílán do mezihyžďových otvorů anonymy ze sociálních sítí. Ano, kritika, soudruzi tomu dříve rádi říkali konstruktivní kritika, je jistě namístě. Kardinální otázka ale zní: koho kritizovat? Tak začneme popořádku:

Budeme se „vozit“ po trenéru Jarolímovi, který převzal tým v časové kategorii last minute, neměl čas ani prostor hráče pořádně poznat, notabene aby jim vtiskl svůj styl, svoji představu? Těžko. Vrba před ním měl mnohem více než sto dní k hájení, Jarolím má za polovinu této doby za sebou už tři ostré mistráky. Dělal, co mohl, byť chyb v sestavování týmu se také dopustil a jeho trenérští kolegové mimo národní tým mu to mediálně připomenuli. Ale není to o tom, jestli hrál Petr nebo Pavel…

Svedeme to na hráče? Jasně, Škoda, Schick, Gebre, Dočkal, Vydra, Skalák, Krejčí a ani další jejich reprezentační souputníci gól ve třech zápasech nedali a dvakrát udrželi čisté konto. Jedna trefa v Ostravě a jedna na Letné, tak tady nosíme reprezentační mančaft na rukou. „Chybí nám zodpovědnost vzít to na sebe, udělat rozdílovou kvalitu, něco vymyslet,“ řekl trefně hned po zápase s Ázerbájdžánem Bořek Dočkal. Jistě hovořil nealibisticky i o sobě, ale nemluvil třeba náhodou o trenérech, kteří hráče připravují, kteří je k něčemu vedou a něco do hráčů vštěpují? Nejen teď momentálně ve Spartě, Slavii, Plzni, ale i jinde, mezi juniory, dorostem. Kde pak má Jarolím brát, když stručně řečeno nejsou lidi? A pokud jsou, tak marodí někde v Šestajovicích či Berlíně. Moc víc jich není.

Může za to Pelta? Permanentní odpůrci „Velkého Čápa“ souhlasně kývají. Kladnou odpověď na tuto otázku lze vyjádřit tak, že šéf je přece zodpovědný za celý svůj resort, stejně jako ředitel firmy či ministr vlády. V Peltově království, myšleno svazovém, nikoliv jabloneckém, se v posledních letech a dekádách nejvíce opomnělo na výchovu mladých hráčů. Jeden z mála kladných výdobytků socialistické éry sportu – tréninková centra mládeže – skončily v propadlišti dějin. Teď se začíná budovat systém mládežnických akademií. Pozdě, ale přece. „Evropa nám utíká, kvalita výchovy se propadá,“ říká na stránkách magazínu Hattrick světem protřelý internacionál Luboš Kubík. Zajisté ví, o čem mluví.

Tak se nedivme, že po třech kolech kvalifikace jsme mezi dvěma státy, které ještě nedaly ani jeden gól. V národním týmu totiž hrají fotbalisté, kteří až na výjimky neprošli žádným řízeným systémem výchovy, ale jaksi nahodile, na základě vlastního talentu i píle a třeba i se štěstím na dobré trenéry se vyšplhali na špici tuzemského fotbalu. A tím pádem i do reprezentace. Na české poměry to stačí, ale jak se přesvědčujeme stále více a více, na evropské a světové nikoliv.