Český fotbal nezbrzdil nedostatek talentů, ale zlodějna

[hot]ŠAJTLE PAVLA SKRAMLÍKA[/hot] V současné atmosféře bědování nad stavem českého fotbalu na klubové profesionální a reprezentační úrovni chybí ve všech analýzách jedna důležitá odpověď. A to na otázku, kdo je viníkem, když prakticky všechny kluby od okresních přeborů mají mládežnické celky (bez nich se ani nemohou přihlásit do soutěží), profesionální kluby mají velké základny a akademie od přípravek až po starší dorost a juniorky.

Nejčastěji se na to odpovídá povzdechy, že v Čechách jsou slabší generace talentů a na kvalitní výchovu mládeže nebylo dost peněz. Není to pravda. Holá a zcela pravdivá odpověď je jen jedna: mládežnický fotbal byl doslova vykradený. Peněz se do něj dostalo relativně dost.

Stohy důkazů!

Vykrádal se dlouhá léta od roku 1990. A nikdo za to nebyl nikdy postižen. Zato teď je důsledky postižen celý fotbal.
Někdo namítne – to se snadno řekne, ale dokaž to!

Mnozí by se divili, jak by to bylo snadné. Těch důkazů jsou totiž celé stohy. Ale nikomu se do nich zatím nechtělo sáhnout.
Ohlédneme-li se pár let zpátky (to je pro ty čtenáře, kteří již zapomněli, nebo ani nebyli na světě) po roce 1990 český fotbal talenty téměř přetékal. Byla jich plná liga, spousta hráčů odcházela do zahraničí a chytali se i ve velmi kvalitních velkých klubech. Byli to odchovanci „starého“ systému socialistické tělovýchovy, kterou tvořily SVS (Střediska vrcholového sportu), SVS-M (Střediska vrcholového sportu mládeže) STM (Střediska talentované mládeže), ASVS (Armádní střediska vrcholového sportu) a SVSMV (Střediska vrcholového sportu ministerstva vnitra).

Peníze do nich přidělovaly podle korektního klíče tehdejší ČSTV, rezortní ministerstva, armáda a „vnitro“. Byly to prostě dotace s jasnými čísly, přesně vyčíslena byla i suma na výchovu mládeže, jejich poskytovatelé si nakládání s těmito částkami minimálně jednou za rok pečlivě zkontrolovali. Z nich se krást nedalo. Na všechno byla jasná pravidla. Systém fungoval ještě pár let po roce 1989. Takhle vyrůstali nejen Panenka nebo Veselý, ale i Poborský, Nedvěd nebo Skuhravý. Rodiče platili jen členské příspěvky.

Místo mládeže platí áčko

Dnes jdou peníze na sport z MŠMT (část přes sportovní svazy a jejich regionální orgány – v případě fotbalu z krajských svazů), dalších ministerstev, z obcí a měst, krajů, ze soukromých prostředků majitelů klubů, od sponzorů a podobně.
Už se prakticky nic nekontroluje. Nebo minimálně. Dotace na výchovu mládeže se nepřidělují klubům jako privátním subjektům, ale občanským sdružením (dnes jim říkáme spolky). Za 23 let se z nich rozkradly miliardy.

Dostal se mi nedávno do rukou šanon, obsahující dokumenty o tom, jak jeden regionální fotbalový svaz rozdělil za rok 2012 zhruba 47 milionů korun na mládež podle počtu členů, družstev, placených trenérů a podobně. Občanským sdružením klubů. Sumy byly zhruba od čtyř do osmi milionů korun. Ve skutečnosti zmizely do rozpočtů klubů, na mládež šlo daleko méně a uváděná čísla členů byla bluffem. Občanská sdružení měla ve skutečnosti například méně než deset členů.

S těmi penězi se dělaly velké kejkle. Někde se z nich platili hráči áčka. Ale třeba jeden klub „nakoupil“ sportovní vybavení u jedné firmy na úplně jiné sporty skoro za milion, týž den ho zaplatil v hotovosti. To zboží nikdo nikdy neviděl, v inventáři zapsané nebylo a bylo „uloženo“ v nepojištěném skladu, který prý smetla povodeň. Byl to fiktivní obchod.

Takhle se kradlo léta. Spousta talentů se ztratila, nebyly peníze na jejich trenéry (nebo dostávali almužny), na zázemí, vybavení, rodiče museli sahat do vlastních kapes stále častěji a ne všichni na to měli. Hodně nadaných „kluků v trenkách“ změnilo sport. Starší zkušení fotbalisté i s trenérskou kvalifikací nemohli ve fotbale sehnat práci. Mezitím například v Belgii už fungovaly kluby zaměřené jen na výchovu mládeže, financované svazem, městy, provinciemi, trénovali v nich za plat bývalí hráči Beerschotu, Lokerenu, Kortrijku, Mouscronu a dalších klubů. Žádné superhvězdy, ale fachmani.

Po deseti patnácti letech od roku 1989 se v Česku začaly zakládat mládežnické akademie v klubech. Vloni vzniky dvě krajské akademie FAČR pro hráče ve věku 14 až 15 let, dnes je jich celkem osm. Nejméně deset, ale spíše třiadvacet let, se ztratilo.
Dnes trenér národního týmu Karel Jarolím přemýšlí, kde vezme hráče, kteří jsou schopni dát gól nebo tvořit hru...

PAVEL SKRAMLÍK

Kde brát, když nejsou lidi? Co nejvíc chybí české reprezentaci