Za málo peněz hodně muziky. 4 změny, jež se finančně povedly

V dnešní době se kluby předhánějí o to, kdo dokáže více zaplatit za hráče. Jestli stojí padesát nebo šedesát miliónů, na tom až tolik nesejde. Občas ale trefí i jackpot. Stačí jen malá investice, která se však časem prokáže jako mnohem výhodnější.

Ve výběru jsou zařazeni čtyři hráči, ale pouze dva kluby. Manchesteru United a Juventusu Turín se v novodobé éře povedly dva nákupy, u kterých poměr cena-výkon jasně převažuje nad ostatními přestupy.

Alessandro Del Piero, Padova – Juventus Turín, 421 tisíc liber

Skvělého útočníka známe jako muže jednoho klubu. Aby také ne, když pruhovaný dres Juventusu oblékal devatenáct let. Přestože se od mala pohyboval na severu Itálie, hráčem Staré dámy se stal teprve v devatenácti letech.

Do Padovy poslali zanedbatelnou částku a tehdejší funkcionáři klubu si musí dodnes gratulovat, jak skvělý obchod udělali. Během Del Pierovi doby vyhráli turínští šestkrát Serii A, čtyřikrát italský superpohár a v roce 1996 Ligu mistrů. Nastřílel dvě stě devadesát branek, získal nespočet osobních trofejí a hlavně se nesmazatelně zapsal mezi legendy klubu.

[break]
Eric Cantona, Leeds United – Manchester United, 1,2 miliónů liber

V roce 1992 Alex Ferguson působil na Old Trafford již šestým rokem a stále se mu nedařilo uskutečnit dlouholetý sen United – konečně vyhrát titul, který naposledy získali v roce 67. Vedení mu údajně dalo poslední šanci.

Skotovi se povedlo začlenit do týmu mladíky Beckhama, Scholese, Giggse nebo Garryho Nevilla, ale také potřeboval schopného střelce. Toho našel v rivalském Leedsu a za směšnou částku koupil Erica Cantonu.

Francouz do týmu okamžitě zapadl. Byl to nejen kvalitní útočník (kromě jedné sezóny vždy nastřílel přes deset ligových branek), ale také skvělý driblér a technik. To on pomohl nastartovat zlatou éru United, ačkoli ji zažil pouze krátce. V pouhých třiceti letech se rozhodl ukončit kariéru. „Doslova si podmanil Old Trafford. Fanoušci šíleli pokaždé když se dotkl míče,“ řekl o něm právě Ferguson.

[break]
Andrea Pirlo, AC Milán – Juventus Turín, zadarmo

Získat zadarmo nejlepšího italského tvůrce hry posledních let? A ještě ho přebrat hlavnímu konkurentovi v boji o scudetto? Juventus se tímto počinem může pochlubit.

Na konci sezóny 2010/2011 Pirlovi skončila smlouva v AC Milán, kde strávil deset let. Stal se nechtěným hráčem. S blížícím se závěrem kontraktu strávil zápasy na lavičce náhradníku a mezi diváky na tribuně. S radostí proto přijal nabídku z Turína.
„Když jsem slyšel, že jde Andrea k nám, pomyslel jsem si: bůh existuje.,“ uvedl Gianluigi Buffon v létě 2011. Pirlo přestoupil ve chvíli, kdy Juventus nastartoval svou italskou dominanci.

V každém ze čtyř ročníků vyhrál ligu a dotáhl tým do finále Ligy mistrů. Znovu nakopl zaseknutou kariéru, potvrdil, že patří k absolutní špičce, a jestli se objeví i na letošním EURO, může za to děkovat hlavně Juventusu.

[break]
Peter Schmeichel, Bröndby Kodaň – Manchester United, 505 tisíc liber

„Bargain of the century“ neboli „nákup století. Jestli to říká Alex Ferguson, asi na tom něco bude. Schmeichel si udělal jméno v Bröndby, s nímž získal několik dánských trofejí a došel až do semifinále Poháru UEFA. Chytal i za dánskou reprezentaci, a jelikož s Manchesterem dokázal mnohé, výroku Fergusona se nemůžete divit.

Nově tvořený mladý tým potřeboval mít někoho zkušeného, kdo bude oporou na hřišti i lídrem v kabině. Schmeichel to dokonale splňoval. Za osm let si užil pětkrát triumf v Premier League, tři FA Cupu a hlavně slavný treble doplněný o titul z Ligy mistrů v roce 1999.

Právem je považován za jednoho z nejlepších gólmanů historie. Ve veřejné anketě Reuters jej dokonce zvolili za absolutní jedničku minulého století a Pelé ho zařadil do svého elitního seznamu „125“. To vše získali United za nicotnou částku.