Rosovo chování? Normální, ale ne ve fotbale. Oslavujme ho

[hot]DLOUBÁK TOMÁŠE BENDY[/hot] Po všech těch kouscích Petržely, Chramosty, Lafaty, Breiteho a jim podobných vypadá to, co předvedl v pátek večer jihlavský Antonín Rosa, trochu jako fantasy a ani Bílkovo prvotní prohlášení, že to měl nechat na rozhodčích, mu na kráse a lesku nic neubírá. „Udělal by to každý,“ říká skromně hrdina 14. kola, přitom moc dobře ví, že to není pravda. Tedy ne ve fotbale.

Nebylo to tak, že by Antonín Rosa bezprostředně po brance dělal vše proto, aby byl gól uznán a přemlouval rozhodčí, že míč tečoval on, což ani nijak neskrývá. „Je toho moc… Já jsem se přece v utkání k ničemu vehementně nehlásil. Nakonec to dospělo k tomu, že mě rozhodčí asi po třech minutách dohadování dostal do této nepříjemné situace. Přišel se mě zeptat, jestli jsem tu střelu tečoval. Já jsem jen řekl, že jo. To by přece udělal každý. Opravdu mi nezbývalo nic jiného, než říct pravdu. Tohle se podle mě vůbec nedá srovnávat s tím, že se někdo přizná, že stál před gólem v ofsajdu jako Van Kessel u nás, anebo že se neměla pískat penalta. Je to něco jiného. Ono to nebylo tak, že jsem se automaticky přihlásil,“ řekl po zápase.

Na jeho kousku tak není nic, co by se za normálních okolností mělo nějak oslavovat, protože by takhle skutečně každý jednat měl. Dotkl jsem se poslední míče před tím, než přešel autovou čáru? Tak nezvedám ruku a nehlásím se jako ocas, že má vhazovat můj tým. „Cítím kontakt,“ když probíhám pokutovým územím, ale můžu ho v klidu ustát a zakončit? Ustojím ho a zakončím a neskácím se s křečovitým a ubrečeným výrazem k zemi a nedožaduji se penalty. Proběhne kolem mě Bořek Dočkal a strčí mě někam do hrudi? Fajn, nemá na mě sice co sahat, ale nechytím se za obličej a s brekem si nelehnu na záda.

Tohle jsou „normální okolnosti“, které však ve fotbale, a nejen v tom českém, momentálně prostě nepanují, a proto je třeba Antonína Rosu velebit a dávat ho příkladem. Protože čím víc to budeme dělat, tím víc by každý fotbalista měl chtít dokázat, ne udělat, předvést, či ukázat, ale skutečně dokázat něco podobného, aby se o něm psalo a mluvilo stejně. Ono to totiž není jednoduché, do zápasu jde každý s tím, že udělá pro vítězství všechno, o to víc, když se pak hraje o titul nebo jako v tomto případě o záchranu. Proto možná lze omluvit Bílkovo hloupé prohlášení, o jeho čest se totiž nehrálo, jen o pěkně placený flek na lavičce Jihlavy.

Sám Rosa sice říká, že neví, zda by přijal „nějakou“ cenu fair-play, ale už jen to, že jej ocenila Komise rozhodčích, a napsalo se o něm desítky článků by mělo motivovat ostatní k něčemu podobnému. „Komise rozhodčích oceňuje sportovní gesto hráče Antonína Rosy z mužstva FC Vysočina Jihlava, neboť sport je nejen o bodech, ale také o hře v duchu fair play," píše se v prohlášení komise rozhodčích.
Každý chce být někde v nitru duše za dobráka (snad jen s výjimkou Petržely), a přestože by podobné chování mělo být v první řadě nepodmíněné a hráči by tak měli činit jen pro své vlastní svědomí, v tuhle chvíli je nutné k němu přistupovat jako k umělému oplodnění a všemi možnými prostředky včetně zveličování pátečního kousku Antonína Rosy, přispět k jeho zrození a rozšíření.