Marta: Pelé v sukni aneb Fotbalová královna v Praze

Sedí na svém místě v kabině, pohroužená do sebe. Přemítá nad blížícím se zápasem, odpoutává se od světské reality. Modlí se k Bohu. Prosí o ochranu, nežádá vítězství. „Nechám to na Tobě,“ posílá vzkaz k nebi. Brazilská fotbalistka Marta nechává promlouvat své nitro. Poté se zvedne a vyběhne na trávník. Z křehké duše je najednou excentrická tanečnice, s míčem se pohybuje v rytmu samby a obchází jednu soupeřku za druhou. I v téměř jedenatřiceti letech je stále jednou z nejzářivějších hvězd ženského fotbalu. V listopadu svou přítomností ozářila hráčka švédského Rosengårdu v duelu Ligy mistryň proti Slavii (3:1) žižkovský stadion. „Pelé de saisas“ dorazil do Česka.

Ano, říká se jí „Pelé v sukni“, což Martě samozřejmě lichotí. „Bohužel jsem ho ale nikdy neviděla hrát naživo. Znám jeho zápasy jen z televize a internetu,“ posteskne si drobná Jihoameričanka před českými žurnalisty. Ti píší o senzaci, zlomovém okamžiku pro český ženský fotbal.

Marta je vstřícná, trpělivě poslouchá dotazy tlumočené překladatelem. Usmívá se jako slavný krajan Ronaldinho, kopací techniku má snad ještě lepší než někdejší tahoun Barcelony. Ostatně přirovnávání ke špičkovým fotbalistům ji provází celou kariéru, ze strany novinářů, expertů i fanoušků. Ti dokonce při olympijských hrách v Riu de Janeiro přelepovali Neymarovy dresy jejím jménem. Ano, doma ji milují. Po celém světě respektují.

Raihna de Fotebal

Z holky, proti které nikdo nechtěl hrát, se stala „Raihna de Fotebal“, tedy „Fotbalová královna“.
Její cesta ke slávě a uznání přitom byla o poznání klikatější než u mužských protějšků. Jistě, spousta hráčů se v dětství potýkala s nuznými podmínkami, vyrostla v bídě, kradla kola, život jim předkládal tvrdé lekce. Jenže nikdo nezažíval taková příkoří jako rodačka z Dois Riachos. Dnes desetitisícového městečka, tuze hrdého na nezastavitelnou útočníci s desítkou na zádech. „Vítejte v zemi fotbalistky Marty,“ vítá vstupní brána přijíždějící vozidla. Vzkaz si nepřečtou všichni projíždějící, nezanedbatelná porce populace je stále negramotná. Okázalá hrdost Dois Riachos působí tak trochu pokrytecky, vždyť kdysi malé dívence všichni – rodina, sousedé, kluci na ulicích - předhazovali, že fotbal je klučičí sport.
„Jsi holka, Marto,“ opakovala jí matka Tereza, když nešťastné dítě prosilo o fotbalový balon. Za otcem Marta běžet nemohla, rodinu opustil, když byl budoucí fotbalové hvězdě pouhý rok. Terezu zanechal se čtyřmi dětmi. Krušná realita chudé Brazílie.

Sen si vzít nenechala

Marta si svůj sen vzít nenechala. Klidně chodila za školu, aby se mohla prohánět za míčem. „Vážně jsem se začala o fotbal zajímat asi v sedmi, možná v osmi,“ napsala jihoamerickému listu Folhinha. Ještě další dva roky trvalo, než dostala první kopačky. O pořádný kus větší, než potřebovala. „Vycpala jsem si je papírem a hrála v nich,“ vzpomínala. „Když mi došlo, že jsem dobrá, chtěla jsem se fotbalem živit.“

To se jí nakonec povedlo, ještě pře tím než začala strmě stoupat fotbalovými soutěžemi, ale musela snést spoustu ústrků. Chlapci s ní odmítali hrát. Báli se, že je obehraje holka. To je přece pro každého kluka krutá a nepřípustná potupa. Jenže pak je tu ještě jedna úvaha, která se žene hlavou soutěživého dítka. Myšlenka, kterou zná každý, kdo vyrůstal na vesnici či osamoceném sídlišti, kde o hráče byla nouze a naopak chuť hrát zápasy a porážet soupeře, se dala rozdávat. Vždyť nám může pomoct vyhrát zápas! Podívej se, jak běhá! Co umí s míčem! A tak se Marta přeci jen do týmů postupně dostávala. „Nikdy mě nevybrali až jako poslední,“ usmála se při vyprávění o dětství pro britský The Guardian. Předsudky porazila umem. Přesto je nevymýtila. „Dodnes ve fotbale přetrvávají,“ ví.

CELÝ OBSÁHLÝ ČLÁNEK O FOTBALOVÉ KRÁLOVNĚ MARTĚ SI PŘEČTETE V RUBRICE IDOL V NOVÉM ČÍSLE HATTRICKU, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 8. PROSINCE 2016!