MS 48: Česká šance nevzroste. Co třeba revoluce v kvalifikaci?

MS 48: Česká šance nevzroste. Co třeba revoluce v kvalifikaci?

[hot]MEZI ŠESTNÁCTKAMI JANA HRABÁLKA[/hot] Už je to uděláno, už je to hotovo. Úryvek ze známé písně si může zanotovat Světová fotbalová asociace, která rozhodla o navýšení počtu účastníků závěrečného turnaje MS na 48. Platnost: od roku 2026. Světem rezonují názory, zda je to dobré rozhodnutí, či ne. Já se stavím do fronty těch, kteří s tím nesouhlasí a to téměř zásadně.

Začněme doma. Řada českých fotbalových osobností kvituje s povděkem, že Česku se zvýší naděje na účast na závěrečném turnaji. Čistě matematicky ano, ale prakticky? Britská média přinesla informaci, podle níž by se evropská kvóta zvýšila ze současných 13 kvalifikovaných týmů na 16. Tedy o tři. Nebo jinak: je to o osm týmů méně, než na loňském EURO ve Francii. Logika tedy velí říct, že šance jsou větší. Ale nejen pro Česko, ale i pro Rakousko, Rumunsko, Slovensko…a tak dále. Opravdu by tým, který neporazil doma Ázerbájdžán ani Severní Irsko a Německo si s ním pohrálo jako kočka s myší, měl naději na start, tedy kvalifikování se na MS se 48 týmy? Jen pouhým navýšením o tři evropská mužstva těžko.

Takže z českého pohledu je výhoda téměř smazána. Dostat se na MS „48“ bude jen o malý vlásek lehčí, než na MS „32“. Rozdíl bude tak minimální, že se může smrsknout na jednu (ne)proměněnou šanci či penaltu. V žádném případě ale nelze dělat ze zvýšení počtu účastníků české plus a už vůbec ne na tom nějakým způsobem stavět. To by byla cesta do pekel.

Zastánci nového počtu účastníků staví svoji obhajobu na tom, že fotbal se vyvíjí a přibývá spousta zemí, kde se kope na vysoké úrovni. A že si zaslouží být na MS. Pokud to máme brát za bernou minci, nechť se tyto země na šampionát probojují i v systému MS „32“. Řada afrických zemí to dokázala nejen v tomto formátu, ale i v předchozím se 24 účastníky.

Nechci se pouštět do polemiky o ekonomickém přínosu většího počtu účastníků MS, oněch avizovaných 17 miliard korun zisku navíc je sice obří sumou, ale devalvovanou rozmělněním kvality celého šampionátu. Laicky bych řekl, že méně znamená v tomto případě více.

FIFA na jedné straně řekla „a“, ale zatím ještě ne „b“. Pokud už revolučně zvýšila počet účastníků o 16, měla by zásadně překopat i systém kvalifikace. Proč ji neudělat vícestupňovou (jako třeba v Asii) i v Evropě a Jižní Americe nejen ve smyslu skupina a případně baráž? Proč při celosvětové globalizaci lpět na ortodoxním rozdělení kvalifikace podle kontinentů?

Když dnes může Severní Irsko letět v naší skupině do Ázerbájdžánu, Wales do Gruzie a Moldávie, Dánsko do Kazachstánu, či Island do Turecka (nehledě na vzdálenosti v Asii), proč by třeba Česko nemohlo odehrát dva zápasy po sobě třeba v Kostarice a Bolívii? Dovedu si představit, že takové dvojzápasy doma i venku na mezikontinentální úrovni by propagaci fotbalu prospěly mnohem více, než rozmělněný systém závěrečného turnaje. Byla by to neokoukaná novinka, příležitost pro sponzory proniknout na nové trhy, fotbalová propagace by nabrala jiné a dosud nepoznané grády.

Dočkáme se této kvalifikační revoluce?

[img id="52519"]