Škrteľovi zpíval hymnu Reds Žbirka, Čechovi prděla do vany Mandrage

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] „Sranda musí bejt i kdyby tátu věšeli,“ na tuhle hlášku z mládí si vzpomenu vždycky, když sleduji slavnostní vyhlášení ankety Fotbalista roku. Nic proti legraci ani proti estrádám, ale proč jednou nemůže být i v Česku tato akce noblesní a důstojnou oslavou sportu číslo jedna? Shodou okolností vyhlašovali Fotbalistu roku v pondělí i na Slovensku. Zatímco slovenská veřejnoprávní Jednotka vysílala vyhlášení „live“ přímým přenosem (od 20.10 do 21.30), ČT 1 ze záznamu (od 22.00 do 23.20). Zatímco na Slovensku na závěr zpíval Miroslav Žbirka vítěznému Martinu Šrkteľovi hymnu jeho Liverpoolu „You never walk alone“, na Žofíně oslavila páté vítězství Petra Čecha plzeňská skupina Mandrage teenagerovskou písní „Šrouby a matice“, v níž se „kouká holkám-vopicím pod sukně a prdí se do vany.“

Nemám nic proti televizním estrádám a legraci, kolikrát se rád zasměju i u Genzerovy, Suchánkovy a Sokolovy Partičky na Primě. Ale když pomineme, že podobná zábava patří spíše na komerční televizi než na veřejnoprávní ČT 1, proč se tenhle žánr používá s takovou oblibou pro vyhlašování slavnosti typu Fotbalisty roku?

Když jej vysílali před časem na Nově, tak jsem to pochopil, ale proč to musí být i na ČT 1, která tyhle akce dovede udělat i decentně a s noblesou? Viz třeba prosincové vyhlášení Sportovce roku 2011 s výbornými rozhlasovými moderátory z Radiožurnálu – Lucií Výbornou a Janem Pokorným.

Když divák viděl v těsném závěsu vyhlášení Fotbalisty roku na Slovensku a pak hned na to v Česku, nemohl si nevšimnout toho rozdílu. Věřím tomu, že lidem v sále na Žofíně se večer líbil, že tam vládla vcelku příjemná atmosféra, ale to přece mohla i bez téhle silvestrovské estrády, která si spletla datum. Lhal bych, kdyby jako „zhrzený intelektuál“ tvrdil, že jsem se u některých vtipů nezasmál, jiné mi však přišly na sílu a trapné ve stylu „legrace za každou cenu“.

Ale hlavně, fotbalisté si často stěžují na to, že mnozí lidé neberou jejich práci a nemalé úsilí vážně a pak se sami v nejslavnostnějším pořadu roku nechají shazovat. Zpěvák Tomáš Klus byl výborný, ale pochopili vůbec smějící se reprezentanti, že si dělá legraci z nich, z jejich tradičních verbálních projevů?

Moderátor Libor Bouček má fotbal a sport rád, rozumí mu, ale čím méně žertuje, tím je lepší. Viděl jsem ho před rokem, když uváděl slavnostní zahájení Zimní olympiády mládeže v Liberci. Střídal angličtinu s češtinou a byl výborný. Neměl totiž ve scénáři zbytečné fórky.

Spletli si žánr i oblečení

Nemám nic ani proti Rudovi z Ostravy, je to „fajny synek“. Je ale opravdu nutné, aby se při slavnostním vyhlašování třetího v pořadí Tomáše Rosického muselo při pohledu na „Rosovu“ fotografii mluvit o tom, že kapitán národního mužstva má „ruce na koulích“? Nejsem žádný puritán, cítím se lépe v hospodě než v luxusní restauraci, ale nač si potom berou fotbalisté na Žofín své, naštěstí neroztrhané, obleky a jejich partnerky drahé nádherné róby? Na takovouhle estrádu s pivními vtípky a pitím vodky na ex se přece chodí do kulturáku v džínách, kraťasech a teniskách.

Jak jsem napsal, klukům v sále se to nejspíš líbilo a „televizní mámě s tátou“ taky, pokud tedy před 22. hodinou neusnuli a nějakým omylem si přeladili z Novy na ČT.

Ovšem nechápu, proč se jeden z autorů scénáře Jiří Vopršal tolik obával, že se Ivan Bican (syn Josefa Bicana, který měl v pondělí původně vstoupit do Síně slávy) ve své vzpomínce na otce dopustí nějaké „trapnosti“. Myslím, že to mohl být kromě vzpomínky na zemřelého Lukáše Přibyla nejdůstojnější okamžik celého slavnostního večera.

A ještě jedna rada na závěr, pokud chci, aby mi ministr pomohl s dopravou fanoušků na ME do Vratislavi, neměl bych si z něj dělat veřejně legraci a urážet ho, i kdyby si to za jiné věci zasloužil…

Možná se pletu, ale stále se myslím, že vyhlášení Fotbalisty roku by mělo být i v Česku fotbalovým Plesem v Opeře. To by ale asi chtělo změnit styl, scénář a agenturu. A o to nejspíš nebude zájem. Slovákům a Škrteľovi jsem ale v pondělí toho Žbirku a jeho „You never walk alone“ upřímně záviděl.