Liga byla hnus, říká trenérská kometa roku, David Vavruška

Když se v létě David Vavruška chopil trenérského kormidla v Příbrami, mnozí nad jeho odvážnými výroky kroutili s posměškem hlavou. Svérazný trenér jde ale tvrdě za svým. Nemá rád metodické příručky, nesleduje média, vyžaduje absolutní disciplínu. Když se ale ohlédne pár měsíců zpátky, říká: „Čtyři měsíce se něčemu věnujete dnem i nocí a pak se vám to najednou začne rodit pod rukama, to je ta největší radost.“

Od začátku jste říkal, jaký chcete hrát fotbal, ale málokdo vám věřil. Teď hrajete o senzační čtvrté místo v tabulce a vaše mužstvo střílí hodně gólů. Cítíte zadostiučinění?

Zadostiučení necítím. Já už jsem před delší dobou přestal sledovat televizi a noviny nečtu, já si tenhleten tlak nepřipouštím. Takže z tohoto pohledu satisfakce žádná není. Ale mám radost. Ti kluci udělali ohromný kus práce, kluci, kteří jsou stejně bezejmenný, jako jsem já. A když už se bavíme o tom mediálním obrazu, tak mě mrzí, že ten náš úspěch není prezentovaný. Podívejte.Vyhráli jsme na Spartě a to nebyla náhoda. Kdyby ty lidi na Spartě byli normální, a ne jenom zahledění do sebe, prostudujou si ten záznam a uvidí, že jsme tam s něčím šli a to se nám podařilo zrealizovat. Jablonec u nás dostal čtyři góly a ty góly nebyly náhodný a mohlo jich být klidně šest. A já tvrdím, že v tuhle chvíli uznání těm hráčům patřilo. Mělo by se přece odborně diskutovat o tom, proč to tak je. Tak proč někdo neudělá rozbor, proč nám to funguje? To dá fotbalu víc, než když se píše, kdo se s kým žení nebo co řekl Řepka.

Když se bavíme o příčinách, jak byste pojmenoval základní pilíře příbramského úspěchu?

To mužstvo je hladový, ti kluci chtějí něco dokázat. Dále je to o práci. My jsme opravdu hodně pracovitý, to mužstvo nešetří krokem. A vzniká to už v tréninkovém procesu. Já od nich chci, aby všechny věci s balónem dělali v zápasovém tempu. A i kluci si na začátku mysleli, že je to úlet, že to takhle fungovat nebude. Ale ve finále si na to zvykli a dneska už by to ani jinak nechtěli. Když se přijdete podívat v úterý, ve středu, na náš trénink, tak uvidíte, že to tempo je tak vysoký, že se potom snadno přenese do zápasu, protože tělo i hlava si na to zvyknou. Ale to chce čas. Může to trvat tři, čtyři měsíce a ty vám musí někdo dát. Někdo vám musí uvěřit, že to bude fungovat.

A ten třetí aspekt je odvaha. Já jsem neměl co ztratit. Jen jsem věděl, že to nechci dělat stejně, jako to tu bylo pět let zpátky. Počítal jsem s tím, že může přijít neúspěch a já se klidně vrátím zpátky k dorostu. Dneska zpětně vidím, že té odvahy bylo možná až moc. Ale vyplatilo se to.

Myslíte, že tenhle váš úspěch je opakovatelný a třeba přenositelný i do jiných, větších klubů?

Nevím. Já jsem nikdy netrénoval Teplice, netrénoval jsem Spartu. Tohle posoudit neumím. Ale když to převedu na dorosteneckou kategorii, tak všechna ta mužstva, která jsem vedl, do tří měsíců totálně změnila herní styl a hrála stejně, jako momentálně áčko Příbrami.

Působíte hodně sebevědomě a autoritativně, jak komunikujete s hráči?

Vím kam míříte. Já se třeba ani nedívám na Dohráno, to se dívá přítelkyně a pak mi řekne, co tam bylo. Protože já se nemůžu ani vidět. Jsem až překvapenej, jaká arogance z toho mýho postoje čiší a přitom nejsem arogantní člověk. Ale bohužel ten výraz takový mám. I když možná mi to i v něčem pomáhá.

[img id="37362"]
Přesto, jak s hráči vycházíte, jste na ně hodně tvrdý?

Hráči budou snášet cokoliv, když to bude fungovat. Protože oni chtějí být úspěšní. Oni nesnesou jen, když vy, jako trenér jim to budete kazit. Což snadno můžete tím, že je špatně připravíte nebo jim budete říkat bludy. Hráče musíte zaujmout. Jakmile mezi ně vlezete, můžete být jakkoliv autoritativní, můžete rozmlátit tabule, vyhazovat lidi, ale pokud oni vám neuvěří, nemůže to fungovat. Jste takový trenér, jaký jste člověk. A zapomeňte na to, že vás budou respektovat, když budete jako člověk svině. To můžete být superšpičkový odborník a oni za váma nepůjdou.

V první sezóně v Gambrinus lize jste si udělal skvělé jméno. Nebude vám teď Příbram malá?

Vezmu to trochu zeširoka. Nic neuděláte sám, tohle všechno je týmová práce. Tady to všechno není jen o mně. Kdyby kluci nešli za mnou, kdybychom neměli výborný vztah s Frantou Kopačem, s Marcelem Máchou s Jirkou Rybou, co tu byl, tak by to nefungovalo. A stejně tak cítím zodpovědnost vůči těm, co mi tuhle šanci dali. Jarda Starka s Petrem Větrovským tři měsíce poslouchali ze všech stran, že se normálně zbláznili. Ale zachovali se charakterně a já se stejně charakterně budu chovat k nim.

Vloni po pětadvacátem kole Příbram oslovila pět trenérů, kteří to měli zachránit a všichni odmítli. Protože nechtěli být podepsaní pod případný neúspěch. Já jsem do toho vlezl, i když jsem vůbec nepočítal, že někdy budu trénovat ligu. No a pak mi to nabídli nastálo, protože se jim to asi líbilo, i když museli překonat určitý odpor veřejnosti. A charakter prokázali, když se jim tři z těch pěti trenérů v létě ozvali, že by najednou měli zájem. Tohle je směšný a pro mě nepřijatelný. A já jsem nadšenej že tenkrát jim poděkovali a řekli, že tady mají kluka, co se toho nebál a teď dostane šanci. A dokud tihle dva lidi nepřijdou a neřeknou, že mě tu nechtějí, tak já odsud nepůjdu. Jsem tady spokojenej.

V jednom rozhovoru jste řekl, že máte problém s uznáváním autorit. Jak vám bylo, když se na podzim spekulovalo o příchodu Tomáše Řepky do Příbrami?

Na rovinu vám řeknu, že i když jsme asi stejně starý, tak řídit mančaft může jen jeden. A to je ten, kdo nese zodpovědnost. A to jsem já. A já bych mu nemohl nechat volnou ruku. A já si i s odstupem času myslím, že by to nefungovalo.

Takže jste byl nakonec rád, že to nevyšlo?

To zase nemůžu říct, protože by nám určitě pomohl uhrát nějaký zápasy. Protože my dostáváme šílený góly. My jsme si třeba v Olomouci vypracovali tři nádherný góly. Vypracovali! Ale když se dívám potom na video, tak vidím, že vzadu děláme dětský chyby, který by s Tomášem nebyly. Ale musíme si uvědomit, za jakou by to bylo cenu. Pokud bysme my dva měli mít problém v kabině, tak říkám ne. A navíc je to absolutně hypotetická debata. Jako trenérovi, který má rád řád a disciplínu se mi blikance nelíběj. Ale třeba by to bylo úplně v pohodě a sedlo by si to.

Příbram se letos prezentuje ofenzivním fotbalem, stejnou cestou jde dalších 4-5 týmů. Myslíte, že tenhle trend už je nezvratný?

Já doufám a říkám zaplať příroda. Vždyť ještě před pěti lety to byl hnus, na který se nedalo koukat. Důležitý je, že těm mančaftům, co se vydaly touhle cestou to vyšlo. Představte si situaci, že ti, kdo tenhle trend nastartovali by končili od třináctýho místa dolů, tak by se to všechno vrátilo o patnáct let zpátky. Dneska se konečně razí trend, že nejlepší obrana je útok, a těm zanďourům snad už definitivně odzvonilo.

Teď jsem se díval na nějaký dokument o švédské reprezentaci, kde jejich trenér Hamrén říká, že když to jejich mužstvo zaměstná mozek toho druhého mančaftu právě tou svoji útočnou aktivitou, tak už nemusí řešit, co se děje vzadu. Protože tím jim seberete veškerý vítr z plachet a srazíte jim sebevědomí.

Ale na to, abyste do toho vlezl a změnil to, musíte být trochu blázen. A to já asi jsem. I když přiznávám, šel jsem do toho s tím, že to nevyjde.

[img id="37039"]