Bican má před sebou ve statistikách pouze Pelého a Romária

Vynikající technika, orientace ve vápně, přesná střela levou i pravou nohou a bezchybná hra hlavou, tak vzpomínají pamětníci na Josefa Bicana. Pro legendárního útočníka nebyla žádná situace ztracená, vsítit v zápase sedm gólů nebyl problém. Svou přízeň rozdělil mezi dva kluby, vídeňský Rapid a pražskou Slavii, a během kariéry dal přes 5000 gólů. V žebříčku nejlepších prvoligových střelců všech dob je před Bicanem jen slavný Brazilec Pelé. Bican se narodil před 100 lety, 25. září 1913, ve Vídni.

Pepi, jak se Bicanovi říkalo, zažil bohužel velké úspěchy hlavně během protektorátu. Góly z této epochy se mu také nezapočítávaly do některých statistik. Bohužel se ocitl jen na jednom světovém šampionátu. Po nástupu komunistů k moci v roce 1948 upadl v nemilost režimu a celosvětového uznání se dočkal až v 90. letech, kdy se začal umisťovat na předních místech různých anket. Svět najednou hleděl s údivem na jeho výkony.

Podle slávistických statistiků nastoupil v sešívaném dresu k 240 ligovým utkáním, v nichž dal 417 branek, celkem má na svém kontě 655 ligových branek a za Slavii vsítil dohromady přes tisíc branek. Čtrnáct branek dal také v rakouském národním dresu, za Československo se ve 14 utkáních trefil dvanáctkrát. Dvanáctkrát se také stal králem střelců nejvyšší soutěže, desetkrát z toho se Slávií. Lépe je na tom ve světě jen Brazilec Romário, který se stal králem ligových střelců čtrnáctkrát.

Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků (IFFHS), která Bicana vyhlásila druhým nejlepším ligovým střelcem historie, uvádí u Bicana 518 gólů v 341 zápasech. Slavný Pelé dal 541 gólů, potřeboval k tomu ale 560 zápasů, takže v průměru na zápas je na tom lépe slávistická legenda.

Josef Bican se narodil 25. září 1913 ve Vídni - otec František byl Čech, matka Ludmila měla české předky. Když bylo Bicanovi osm let, podlehl jeho otec následkům zranění z ligového zápasu a matka tak zůstala na výchovu tří chlapců sama. S fotbalem Pepi začínal v klubu svého otce Herthě, poté hrál ve firemních mužstvech a slavnou kariéru zahájil v Rapidu Vídeň. Debutoval jako osmnáctiletý v derby proti Austrii a šokoval čtyřmi brankami. Jeho kariéra potom nabrala strmý vzestup.

V roce 1934 se dočkal svého prvního a jediného startu na mistrovství světa. Vstřelil ale pouze jeden gól a Rakousko vypadlo v semifinále s domácí Itálií. Krátce po skončení šampionátu přijeli do Sedlice u Blatné, kde Bican trávil léto u svých prarodičů, funkcionáři Slavie a on jim slíbil přestup. Krátce na to přijeli i sparťanští funkcionáři, kteří Bicanovi marně nabízeli dvojnásobek. Rapid však svou největší hvězdu nechtěl pustit a Bican proto přestoupil do konkurenční Admiry, která přestup do Slavie v dubnu 1937 umožnila. Na Slavii prý Bicana zaujala technická hra a hezké dresy.

V červenobílém dresu Bican nastoupil na sklonku léta 1937 na Kladně. Již v dalších dvou zápasech zatížil konta soupeřů pokaždé čtyřmi góly a rychle se stal miláčkem fanoušků. Rok po svém příchodu se hlavní měrou zasloužil o zisk Středoevropského poháru, celkem se svými brankami podílel na pěti mistrovských triumfech. Po válce o Bicana projevila zájem řada špičkových klubů v čele s Juventusem Turín, avšak Bican se rozhodl zůstat.

Po komunistickém převratu se stal trnem v očích různých mocipánů, spásným krokem byl přestup do druholigových Vítkovic. Železárnám pomohl Bican k postupu do nejvyšší soutěže, kde v jejich dresu vybojoval v roce 1950 svou poslední střeleckou korunu. V roce 1952 přestoupil do Hradce Králové, následující rok se vrátil do Slavie (přejmenované mezitím na Dynamo). Úplně poslední ligový gól padl z jeho kopačky v srpnu 1955 do sítě Jiskry Liberec, poslední ligový zápas odehrál v listopadu téhož roku. To mu bylo 42 let a byl hrajícím trenérem.

Po ukončení kariéry nastaly těžké časy. "Buržoazní modlu" nechtěl nikdo zaměstnat, a tak se živil jako dělník, řidič či krmič v zoo. Jednou z mála radostí bylo pro Bicana rybaření a zápasy staré gardy Slávie. Světlejším obdobím bylo počátkem 70. let jeho působení v belgickém Tongerenu, který jako trenér vytáhl ze čtvrté do druhé ligy. Na svou Slávii chodil až do pozdního věku a byl hlasitým kritikem moderního pojetí fotbalu. V roce 1998 po něm byla pojmenována planetka 10634 (Pepibican).

V prosinci 2001 Bicana zradilo srdce. Dožil se 88 let, v srdcích fanoušků i v chorálech slávistů zůstává dodnes. "Bican, Puč a Plánička, z nebe se dívají, jak Slavie válí, Bican, Puč a Plánička, na Slávii jsou hrdí," zpívá se v jednom z chorálů slávistických fanoušků. Na současné výkony a situaci uvnitř klubu by tyto legendy asi moc hrdé nebyly.

Letos v březnu se na stadion fotbalové Slavie po více než roce vrátila obří Bicanova fotografie. Slavia se domluvila s Bicanovým synem Ivanem, který na podzim 2011 inicioval odstranění portrétu z průčelí stadionu. Ivan Bican se svou dnes již zesnulou matkou tehdy zakázal Slavii používání jakékoli zobrazování svého otce, protože nesouhlasil s novým vedením klubu v čele s majitelem Alešem Řebíčkem. V posledních měsících však svůj názor přehodnotil. Až letos v lednu také předseda Fotbalové asociace ČR Miroslav Pelta odsoudil perzekuci Bicana komunistickým režimem a omluvil se za to, že slavný útočník ještě nebyl za svou činnost oceněn. Slavia a Národní pokladnice ČR také letos vydaly u příležitosti 100. výročí narození legendárního kanonýra pamětní medaile.