Penalta za nastřelenou ruku je vždycky blbost, vážená paní Damková

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Stal se zázrak! Předsedkyně komise rozhodčích Dagmar Damková s velkým sebezapřením uznala, že její „svěřenec“ Radek Příhoda chyboval! A že v nedělním ligovém zápase Sparta – Liberec (1:0) o vítězství Letenských rozhodla penalta, která se kopat neměla. Že si totiž liberecký obránce Lukáš Pokorný v 75. minutě nastřelil ruku sám. Jsem ovšem toho názoru, že za jakoukoli nastřelenou či nechtěnou ruku by se neměla nařizovat penalta. Je to zcela proti duchu pravidla o pokutovém kopu, tak, jak bylo koncem 19. století „vymyšleno“ a v roce 1891 zahrnuto do pravidel. Penalta by se podle mého názoru měla nařizovat jen za „brankářské“ zmaření šance, kdy hráč v poli úmyslně chytí jako gólman střelu mířící do branky. Jinak ne! Ostatně v evropských pohárech či Premier League (viz nedělní duel Chelsea-Arsenal 2:0) se nastřelené ruce v šestnáctce většinou netrestají. Jak už říkal svým svěřencům při venkovní hodině tělocviku učitel Jan Tříska v „Obecné škole“ s rukou ve výstřihu sličné matky dvou vyvinutých žákyň: „Když je ruka nastřelená, penalta se nepíská“.

Hnus: Když FAČR pořádá finále poháru, končí to megaprůšvihem, kluby ale pokutuje zběsile!

„V komisi rozhodčích panuje většinová, ale ne zcela jednoznačná shoda, že se pokutový kop v utkání Sparta – Liberec pískat neměl. Přestože šlo o poměrně nepřehlednou situaci, liberecký hráč Pokorný si ruku nastřelil sám při odkopu míče, což se za přestupek podle současného výkladu pravidel nepovažuje a hra měla pokračovat. Posuzování hry rukou je však věčný problém a při určitých situacích nikdy shoda nenastane. Některé situace jsou naprosto jasné a o porušení pravidel není sporu, ale to není případ utkání Sparta – Liberec,“ sdělila veřejnosti v pondělí svůj názor Dagmar Damková.

Jak už jsem napsal do magazínu HATTRICK, opakovaně mě irituje, když vidím či slyším, jak se rozhodčí, hráči, funkcionáři, experti či televizní komentátoři donekonečna dohadují, zda se měla, nebo neměla kopat penalta (čili pokutový kop) za faul či ruku, zda se měl, či neměl mávat ofsajd (čili postavení mimo hru). Dnešní posuzování těchto, již historických, pravidel se zcela míjí s původním smyslem vzniku těchto pravidel v dějinách fotbalu. Jde v podstatě zcela proti nim a kazí tak nejpopulárnější hru na světě.

Kdyby si aktéři těchto diskusí přečetli fotbalové dějiny, přišli by na to, proč tvůrci pravidel pokutový kop a postavení mimo hru před více než sto lety zaváděli. A jen by je – místo zbytečných a věčných dohadů o pitomosti – zpřesnili v duchu tehdejších záměrů.

Zavedení videa do fotbalu je jistě chvályhodná a pokroková záležitost a já ho rovněž jednoznačně podporuji, ovšem také by se měla zpřesnit pravidla, která přinášejí nejvíc dohadů, tedy pravidla o penaltě a ofsajdu.

Důvod vynálezu penalty? Hrubá hra, žádná nastřelená ruka!

Pokud jde o penaltu, je to velmi jednoduché. Pokutový kop navrhl kopat až v roce 1890 (27 let po vzniku pravidel) jistý William McCrum ze Severního Irska (dnes má kvůli tomu ve svém rodném městečku Milford v severoirském hrabství Armagh sochu).

Důvod: „Vymyslel jsem tento kop jako nejvyšší možný trest, protože jsem byl často svědkem hrubé hry před brankou“. Angličané se nápadu pokrokového Ira nejprve vysmívali a zpochybňovali jej jako „trest smrti“, ale pak byl přece jen v roce 1891 přijat do pravidel.

Nejdříve se penalta kopala dvanáct yardů (jedenáct metrů) od branky z různých míst, až pak irský fotbalista McCormick navrhl současný „puntík“. Původním smyslem McCrumova nápadu však bylo přísně trestat hrubou hru před brankou, nikoli jako dnes nesmyslně diskutovat o tom, jak daleko u těla měl hráč ve vápně ruku, zda byla nastřelená, či nikoli, a jestli došlo ke kontaktu někde v koutě šestnáctky.

Kdyby byl dnes dodržen původní smysl McCrumovy penalty, byl by pokutový kop nařizován jen za evidentní zmaření vyložené šance (jako třeba trestné střílení v ledním hokeji). Jinak je to často skutečně zcela nesmyslný „trest smrti“.

Divím se, že si někdo v dějinách pravidel takto nepřečetl a neoživil původní smysl zavedení pokutového kopu. V zápasech, kdy je nejčastějším výsledkem stav 1:0, rozhoduje penalta často o výsledku. Každý den bývá na celém světě nařízena za nastřelenou ruku nebo za nevinný faul/nefaul někde zcela mimo ohrožení branky.

A to v čase, kdy je fotbal odvětvím byznysu, jako každé jiné, jak se s oblibou říká, a kdy v něm létají obrovské peníze a platy.
Přitom se vše řídí podle pravidel sportu, který dnes ovšem vypadá úplně jinak než přes sto a více lety, kdy ta pravidla vznikala. Často slýchávám, jak je fotbal skvělý, protože má takřka neměnná konzervativní pravidla. Vědí ovšem ti, kteří to tvrdí, vůbec něco o historii jednotlivých částí pravidel? Vědí, kdy a proč vlastně vznikla penalta a kdo ji „vynalezl“? Vědí něco o historii a důvodech vzniku ofsajdu?

Myslím, že ne. Pojetí „výkladu“ penalty a ofsajdu jde přesně proti smyslu, kvůli němuž byla tato pravidla „vynalezena“.

Nejhorší komentátorská hláška: Sudí si to obhájí

Proto mě řeči komentátorů „kontakt tam byl“, „ruka tam byla“ nebo „já bych to asi nepískal, ale rozhodčí si to obhájí“, tolik štvou. Penalta je obří trest, rozhoduje často o výsledku utkání, a proto ctím větu bývalého sudího Pučka o tom, že „penalta musí být dvěstěprocentní a zcela jasná, jinak ji nepískám.“

Pravidlo o pokutovém kopu (14.) přímo zní: „Pokutový kop nařídí rozhodčí proti družstvu, jehož hráč se v době, kdy je míč ve hře, dopustí ve vlastním pokutovém území některého z deseti přestupků, za něž se nařizuje přímý volný kop. Přímo z pokutového kopu může být dosaženo branky. Rozhodčí prodlouží dobu hry, aby mohl být proveden pokutový kop nařízený před ukončením prvního nebo druhého poločasu nebo před ukončením některé z polovin prodloužení.“

Jak už jsem konstatoval v HATTRICKU, stejně se to takhle nikdy neděje. V pokutovém území obráncům projde leccos, co by jim mimo ně rozhodně neprošlo. Takže vlastně je dnes pravidlo o pokutovém kopu falešné, pokrytecké a mělo by se upravit – v souladu s historickým vznikem tohoto pravidla. Tedy trestat hrubou hru před brankou. A nařizovat penaltu skutečně jen za zmaření vyložené šance (hrubý faul zezadu či za evidentní, „házenkářské“ chycení míče hráčem z pole). Jak jednoduché.

A Dagmar Damková by nám nemusela nic se sebezapřením vysvětlovat.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK