Rozhodla (ne)penaltová ruka na Dukle o třetím plzeňském titulu?

[hot]POLEMIKA[/hot] „Obránce Pražanů Vjačeslav Karavajev zahrál v závěru ligového utkání Dukla – Viktoria Plzeň (2:3) za stavu 2:2 rukou. Neměl ji u těla, byla v nepřirozené poloze. A je jedno, jestli se stane v třetí, třicáté nebo devětaosmdesáté minutě. Tečka.“ Tohle napsal na serveru isport.cz kolega Karel Häring. Nejen proto, že jsem kolegu Karla před lety v roli zástupce šéfredaktora deníku Sport přijímal do redakce a že mi pak svědčil na svatbě, s ním budu rád polemizovat. Na Häringovu „tečku“ musím reagovat velkým otazníkem, možná i vykřičníkem. Protože tahle (ne)přirozená ruka, po níž následovala penalta, třeba rozhodla o třetím plzeňském titulu. I když na druhou stranu i Sparta kopala na podzim klíčový pokutový kop po nastřelené ruce, jež rozhodl o výsledku utkání s Libercem (1:0). Jenže po tomto utkání bylo naopak konstatováno, že po liberecké ruce se penalta pískat neměla a sudí Příhoda byl za svou chybou potrestán. Výklad o tom, kdy se má ruka pískat a kdy ne, je totiž značně složitý.

Pokřik Kdo neskáče, není Čech končí - nahradí ho trapárna?

Nejprve si v polemice pomohu názorem trenéra Dukly Luboše Kozla, jehož, jak by jistě řekl i plzeňský trenér Miroslav Koubek, pokládám za čestného a vzdělaného člověka. „Rozhodující gól padl ze zbytečné a nezasloužené penalty. Pokud ji sudí v devadesáté minutě nařídí, musí o ní být stoprocentně přesvědčený. Karavajev měl ruku před sebou a balon mu ji nastřelil. A kdyby ho střela netrefila, letěla by pět metrů vedle,“ prohlásil po utkání s Plzní naštvaný Kozel.

Fotbalista není voják na „buzerplace“

Karel Häring je sportovec, dokonce hrával za Porubu výborně lední hokej na úrovni dorostenecké ligy. Já jsem zase hrával dorosteneckou ligu basketbalu a dostal jsem se i do nominace československého ¨dorosteneckého národního týmu. Takže bychom oba dva měli vědět něco o přirozeném pohybu ve sportu. Když na vás letí balon, rána z půl metru do obličeje, buď ten míč chytíte, nebo si podvědomě dáte před obličej ruce. To je přirozený pohyb.

Co to je vůbec za nesmyslné slovní spojení „ruka v nepřirozené poloze“? Proč i my, novináři (ale často i fotbaloví fanoušci) podléháme „nepřirozené“ fotbalové terminologii rozhodčích, která kolikrát připomíná směšnou policejní češtinu? To mají mít fotbalisté pořád ruce u těla, jako nějaké vojenské gumy na cvičáku? Divně působí už to, když si při kopech soupeře dávají ruce za zadek, aby je protihráč náhodou netrefil do ruky. Tohle je zcela nepřirozený pohyb.

A co to je vůbec ten „přirozený pohyb“? Co je přirozené pro mladé, bývá nepřirozené pro staré. Co je přirozené pro ženy, není přirozené pro muže (přitom fotbalová pravidla jsou stejná pro mužský i ženský fotbal). Muži si třeba ve zdi rukama chrání úplně jiné partie než ženy. A tak bych mohl pokračovat.

Předsedou komise rozhodčích by neměl být bývalý sudí

Byl jsem nedávno na semináři, který uspořádala komise rozhodčích pro zástupce médií. Připadal jsem si jak na schůzi egyptologů nebo na Haškově Lipnici, kde se řeší, co říká Švejk ve druhém dílu na 128. stránce. Místo abychom diskutovali o podstatných věcech, dostali jsme spoustu videotaháků a zkusili si své znalosti pravidel v testu. Jako by bylo cílem novinářům dokázat, jak to mají sudí těžké a jak zástupci médií neznají pravidla.

Nechci se chlubit, ale uhodl jsem velkou většinu správných odpovědí. Na Babišových sto procent to nebylo, ale na Sobotkových 85 procent už téměř ano. Takovou bilanci možná neměl ani některý z českých mezinárodních sudí, jež text před námi rovněž absolvovali. A proč jsem byl tak úspěšný? Protože jsem odpovědi zaškrtával nikoli podle toho, jak si myslím, že by situace měla být posouzena, ale podle toho, jak by podle mého názoru postupovali rozhodčí, resp. členové komise rozhodčích.

Už jste četli? Spartu vede trenér Pokorný. Plzeň hraje o dvanácti, říká její bývalý hráč

S logikou, duchem fotbalové hry a smyslem jednotlivých pravidel to ovšem mnohdy nemá nic společného. Už jsem tady několikrát psal o tom, proč pravidlo o penaltě v historii vzniklo, kdo ho vymyslel a prosadil. Jeho smyslem bylo vymýtit surovou hru v blízkosti branky. Nikoli trestat téměř jistým gólem – penaltou nějaké nevinné fauly a nastřelené ruce v situacích, které ani náznakem nepřipomínají gólové příležitosti. Jenže to rozhodčí, uzavření do svých komisí, neřeší a vymýšlejí nové a nové výklady pravidel místo toho, aby se drželi jejich původního smyslu a zdravého rozumu.

Podobně jako nemá být ministrem obrany voják, neměl by být předsedou komise rozhodčích bývalý sudí. Z mnoha rozumných důvodů.

Učitel Hnízdo v Obecné škole řešil ruce zdravým rozumem

Pokud jde o výše zmíněnou situaci v závěru nedělního ligového utkání Dukla – Plzeň (2:3), mohu jen zopakovat svůj komentář, který jsem zveřejnil už na serveru fotbal.hattrick.cz v rubrice „Procházka ligovým děním“: „Penalta by měla být nařizována výhradně za evidentní zmaření šance, jinak se její smysl obrací naruby a pokutový kop slouží jen k ovlivňování výsledku. Nejlépe v poslední minutě. Pokud jde o nastřelenou ruku, zcela sdílím názor učitele Hnízda v podání Jana Třísky ve filmu ‚Obecná škola‘. S rukou ve výstřihu půvabné matky dvojčat říká jednomu ze svých hádajících se žáků: ‚Když je ruka nastřelená, penalta se nepíská.‘ Jak jednoduché. Jenže pravidloví zaslepenci vymýšlejí stále nové a nové výklady.“

Jak by napsal Karel Häring, tečka. Nebo spíš vykřičník s otazníkem.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK

[img id="38128"]