Pět hloupých výrazů, které užívají hráči, trenéři i komentátoři

[hot]ŽEBŘÍČEK[/hot] Přiznám se, že když mi někdo začne vyprávět, že „to byl fotbal o bojovnosti“, že soupeřovi hráči „byli silní na míči“, že si „to utkání užil“ a že je „za to rád“, začnu k němu mít rázem odstup a myslím si raději své. Není to tak dávno, co jsem na efotbal.cz sestavil TOP 10 nejhloupějších, ovšem nejpopulárnějších módních fotbalových hlášek.

Pět hloupých výrazů, které užívají hráči, trenéři i komentátoři
TOP 10 nejhloupějších televizních hlášek aneb Vítězství Pyrrhy

Smutné je, že tyto „odpornosti“ kromě udýchaných hráčů a vynervovaných trenérů začali používat i někteří novinářští kolegové, zvláště pak rozhlasoví a televizní komentáři. Místo toho, aby fotbalisty opravovali a kultivovali jejich projev, tak (někteří!) přejímají v bláhové touze po originalitě jejich módní bláboly. Mezitím přibyly výrazy nové, některé se sice „jen“ opakují, ovšem k mé nevoli přibyly na intenzitě. Takže jsem sestavil další, aktuální žebříček TOP 5 módních hloupých (nejen) fotbalových výrazů.

1. SILNÝ NA MÍČI (NA PUKU)



Tohle podivné spojení, které se snaží tvářit jako odborný fotbalový (hokejový) výraz, jsem zařadil už do svého minulého žebříčku. Ovšem od té doby se rozmohlo do té míry, že si ho ve svém pravidelném čtvrtečním Posledním slově v Lidových novinách všiml 1. října 2015 i publicista Jan Rejžek.

„Při hodnocení derby vyslovil trenér Dušan Uhrin, o němž předpokládám, že má víc než pomocnou jednotřídku, spojení, které si poslední dobou navykli používat koučové i hráči v rozhovorech po zápasech. Prosím pěkně, kde jste vzali tu zpotvořeninu, že ‚soupeř byl silný na míči‘? Z jakého jazyka pochází? Was ist das? What is this? To je, jako byste řekli, že vaše manželka je silná na vepřovém u plotny. Hrajte, trénujte, ale radši mlčte. Abyste nedopadli jako chudák Jiří Ovčáček, který se jednou umluví k smrti a najdou ho takhle vlevo dole v Jelením příkopu,“ naspal trefně a vtipně Jan Rejžek. 

Bohužel „silní na míči či na puku“ začínají ve svých komentářích čím dál tím častěji být i novinářští kolegové. Hlavně ti se sníženou imunitou vůči těmto zhovadilostem.

[break]
Vyhlásil Tvrdík útok Slavie na titul? To by na podzim měla vše vyhrát

2. JSEM ZA TO RÁD


Tohle je zase současné nejmódnější slovní hráčské spojení. Vystřídalo vysmívané „Tak určitěěěě!“, na něž si sportovci už začali dávat pozor.

Správně a spisovně česky „jsem za to rád“ ale vskutku není. Nebo alespoň nebylo. „Jsem tomu rád, jsem za to vděčný“, tak je to správně.  

„Mám pocit, že lidé nechtějí říci ‚jsem za to vděčný‘, vděk se totiž nějak moc nenosí. Nebo nevědí, že správně je ‚jsem za to vděčný‘ nebo ‚jsem TOMU rád‘? Nejspíš to je ale infikování češtiny přímým překladem z cizího jazyka. Slýchám to v televizi z úst moderátorů, čtu to na internetu i v novinách. Ježí mi to chlupy,“ napsal jeden ze čtenářů v internetové diskusi.

Vazba „být rád za něco“ podle jazykových expertů patrně vznikla tzv. kontaminací, tj. zkřížením vazeb dvou významově blízkých sloves: být vděčný za něco + být něčemu rád → být rád za něco. 

(Nejen) podle mého názoru je to ale nešvar a uživatelská hloupost. „Tomu opravdu rád nejsem“ a už vůbec „za to nejsem vděčný“.

[break]
Deset dotazů, které by nikdy po zápase neměly padnout...

3. PŘIHRÁVAL „DO KOLMA“



Jak už jsem psal při sestavování minulého žebříčku, tenhle jazykový nesmysl jsem poprvé slyšel od trenéra Josefa Csaplára. Jako by existovalo nějaké „kolmo“. Nebo to má být nějaká obec a má se to psát s velkým „K“?. Nikoliv, páni fotbalisté jen nevědí, že se některé slovní druhy neskloňují.

„Pan Csaplár vymýšlí nová slova, jako třeba jeho prohlášení, že přihrávka šla do kolma. Slovo KOLMO je tedy jeho přínos českému jazyku,“ prohlásil v jedné diskusi kritik Jan Rejžek, který si tohoto nešvaru rovněž všiml.

Bohužel, nejen Csaplár, ale i další fotbaloví „experti“, si myslí, že to je odborný výraz a o to více ve svých moudrých vyjádřeních „kolmují“.

[break]

4. JDEME SI ZÁPAS UŽÍT


Tohle je jen další hloupý překlad z anglického „to enjoy“ („užít si“). Někdy mám pocit, že se tady všichni „uužíváme“ k smrti. Před lety mě dojala jedna nejmenované šéfka, která často jezdila na rozumy do USA, když nám v redakci řekla „abychom si tu nedělní službu s novinami pěkně užili.“ A nemyslela to ironicky.

Hráči si nemají zápas či šampionát co užívat. Co to je za hovadinu, kterou si rovněž tak rádi osvojili i někteří komentátoři? Hráči mají na place makat, bojovat, aby vyhráli nebo alespoň remizovali. A padnout při tom na ústa, žádné užívání si.

Potěšil mě jednou přísný trenér Karel Jarolím, když řekl něco v podobném duchu.

[break]

5. GÓL (PŘIHRÁVKA, FAUL, ZÁKROK, STŘÍDÁNÍ) LAFATY, ŠKODY, DOŠKA, RAJTORALA


Tohle jsem už minule (i několikrát předtím) také kritizoval, ale je to marný a už nejspíš definitivně prohraný boj. Český jazyk byl (nejen) v tomto případě opětovně poražen.

„Gól Lafaty? Nač ten rusismus? Není lepší pěkně česky říci Lafatův (Škodův, Doškův, Rajtoralův) gól? Média čím dál častěji takto češtinu przní. Ta má přitom krásnou vlastnost, že umí přivlastňovat,“ napsal před časem Petr Štěpánek.

Četní prznitelé ale přídavná jména přivlastňovací nahrazují podivným, nejspíš ruským, genitivem, tj. 2. pádem podstatného jména, jemuž je přivlastňováno. V cimrmanovském filmu „Nejistá sezona“ je krásná scéna, ve které Jaroslav Vozáb kolegům čte kritický dopis adresovaný rozhlasu. Dopis končí slovy: „Až půjdu přes most Karla do divadla Národa na stěnu Čerta, uznám, že jste zvítězili. Ale bude to vítězství Pyrrhy, dříve Pyrrhovo vítězství.“

Ano, je to „vítězství Pyrrhy“, stejně jako „gól Lafaty“ či centr „Rajtorala“. Ale vykládejte to některým sportovním televizním či rozhlasovým komentátorům, budou na vás civět jako na zjevení a klepat si na česlo, čím je to otravujete.

Jen bych doporučoval jedno zásadní moderní zlepšení. Jakápak Česká televize nebo Český rozhlas? Raději Televize Česka nebo Televize Čechů a Rozhlas Česka nebo Rozhlas Čechů, ne?

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK