Synot liga je zcela neregulérní aneb Návod, jak vyhrát titul

[hot]KOMENTÁŘ[/hot] Synot liga hned v několika bodech sama sebe obviňuje z toho, že je neregulérní soutěží. Už jsme o tom na efotbal.cz také psali, případ rozvinul Ondřej Škvor na isport.cz: „Dva hráči se před sobotním vzájemným utkáním koukli na los a zjistili, že zrovna teď se jim vyplatí dostat čtvrtou žlutou kartu. Jenže možná nevyplatí. Disciplinární komise se chystá ve čtvrtek řešit, zda brněnský Jakub Řezníček a olomoucký Aidin Mahmutovič nezaslouží za své chování vyšší trest.“

Synot liga je zcela neregulérní aneb Návod, jak vyhrát titul
„Živnostník“ Škoda přišel o 60 milionů! Stihne Babišovu evidenci tržeb?

Škvor na isport.cz připomíná, že čtvrtá žlutá karta v Synot lize znamená jednozápasovou stopku. Řezníčkovi se nechtělo do Jablonce, Mahmutovičovi na Plzeň, proti níž stejně nesměl coby hostující hráč nastoupit, a tak si došli pro napomenutí. Brněnský útočník se k tomu přiznal hned po zápase, Mahmutovičův úmysl naznačil dodatečně trenér Jílek.

„Určitě o tom budeme ve čtvrtek debatovat, nemůžeme to nechat bez povšimnutí,“ potvrzuje předseda disciplinární komise Richard Baček. I když sám zatím neví, co si o případu má myslet: „Mám velké dilema. Musím nad tím ještě chvilku přemýšlet, jestli mi to vadí. Probereme to s kolegy.“

Ondřej Škvor dodává, že volbu, zda šlo o úmysl, či nikoli, za něj rozhodli sami aktéři. Jakub Řezníček se totiž přiznal naplno. „Pro mě je důležitější hrát doma se Zlínem. Bylo to z taktických důvodů,“ prohlásil hned po zápase, že duel v Jablonci si odepřel dobrovolně. Ani brněnský trenér Václav Kotal mu to nevyčítal a vzal to s nadhledem: „Vysvětlil mi, že je v Jablonci zima a raději bude hrát doma se Zlínem. Nezlobím se na něj.“.

Za přiznání potrestání?


„Aidin měl tři, věděl, že proti Plzni hrát nemůže, ta situace tomu jednoznačně nahrávala,“ přiznal olomoucký trenér Václav Jílek v pondělí. Plzeňák Mahmutovič by kvůli dohodě klubů skutečně nemohl nastoupit. „My jsme ho ale do ničeho nenutili, na hřišti to bylo na něm. Je to součást taktického arzenálu klubu, jednoznačně,“ dodal Jílek.

„Paradoxně ten, kdo se přizná, je na tom hůř, než ten, kdo mlčí. Ale to tak v životě bývá,“ zhodnotil přiznání předseda disciplinárky Baček.

„Normálně se to těžko prokazuje, ale pokud se přiznali, tak zbývá jediná možnost – trestat. To už je potom výsměch,“ řekl pro isport.cz bývalý uznávaný mezinárodní sudí Ivan Grégr.

Zajímavé je, že fanouškům, alespoň podle ankety isport.cz soudě, tohle podvádění nevadí, jen asi jedna čtvrtina žádá pro Řezníčka a Mahmutoviče trest, tři čtvrtiny jsou proti.

U Mahmutoviče se navíc spojují dva neregulérní prvky v soutěži v jeden – 1. tresty za čtvrtou žlutou kartu, 2. zákaz hry hostujícího hráče proti svému mateřskému klubu.

Stopku za čtyři žluté mohl vymyslet jen hlupák


Když si to vezmeme logicky, sčítání karet a následný trest za čtyři žluté v dalším utkání je z hlediska logiky nesmysl. A mohl ho vymyslet jen hlupák, postrádající jakýkoliv smysl pro fair play a logické uvažování.

Příklad: Hrajete o titul, donutíte svou aktivní hrou oporu soupeře ke „žlutému“ faulu. Jenže ta jeho žlutá karta je v součtu čtvrtá, takže příští zápas, který odehraje váš dnešní protivník právě proti vašemu největšímu konkurentovi v boji o titul, bude soupeřova opora stát. A vy jste právě k této výhodě největšímu protivníkovi v jeho příštím utkání pomohli.
Tuhle praxi, nad níž asi nikdo ze zodpovědných funkcionářů nepřemýšlí, kritizovali už i jiní lidí, samozřejmě mimo do sebe zahleděného ligového „ghetta“.

A došli k závěru, že žádné herní tresty po čtyřech/osmi kartách, ale jen peněžité pokuty při tak vysokém počtu napomínání jsou spravedlivé a pro průběh nejvyšší soutěže také regulérní.


Když zdravé opory povinně sedí na tribuně…


A stopky hráčů na hostování v utkáních proti svému mateřskému klubu? Další velice neregulérní prvek v soutěži. Všichni nyní oceňují, že Slavia v pátek nechala v dresu Vysočiny Jihlava (0:0) proti sobě nastoupit své kmenové hráče Voltra a Bazala. Třeba to bylo součástí nějaké dohody v případě prodeje jihlavského Mešanoviče do Edenu, ale i tak to bylo vítané gesto.

Jenže Mahmutovič by proti Plzni hrát nesměl, řada sparťanů hostujících v různých klubech také ne atd. Zcela evidentně neregulérní soutěž – proti konkurentovi hrát můžeš, proti mému klubu nikoliv. A to nemluvím o tom, že Synot liga ztrácí kvalitu a diváky, ti chtějí vidět nejlepší hráče na hřišti a ne vedle sebe na tribuně.

Pokud chtějí kluby a Ligová fotbalové asociace (LFA) zvýšit návštěvy a získávat více peněz za televizní a marketingová práva nemůžou nadále schvalovat praxi, kdy nejlepší hráči, ač zcela zdraví, nesmějí hrát!

Už slyším ty argumenty funkcionářů, ale i některých fanoušků: „Hráč na hostování přece nemůže uškodit klubu, v němž bude příští sezonu zase hrát. Co když ho - a tím pádem sám sebe – svými góly či zákroky připraví o Ligu mistrů či Evropskou ligu?“

Na to mám jedinou odpověď: „Když je tak dobrý a bojíte se ho, tak proč ho nechcete a pouštíte ho na hostování?“

V tom případě to hostování raději zrušte! Ostatně, když hráči končí smlouva a bude v létě přestupovat, může ve vzájemném utkání rovněž ohrozit zájmy svého budoucího klubu.

Rada pro Spartu či Slavii, jak snadno vyhrát ligu


Ale byl by tady jeden návod, jak teoreticky vyhrát ligu bez větší sportovní námahy. V Synot lize totiž neexistují žádná omezení o počtu hostujících hráčů v jednom týmu. Může si poskládat mužstvo ze samých „hostů“.

Být bohatým majitelem klubu, třeba Sparty či Slavie, koupím všechny dobré fotbalisty, kteří jsou k mání, a spoustu jich obratem pošlu do jiných týmů na hostování. Podle smlouvy pak ovšem tyto kluby s „mými“ hráči na hostování proti našemu celku nebudou moci nastoupit. Takže náš tým snadno vyhraje všech třicet ligových zápasů proti různým béčkům či juniorkám, které proti nám budou nuceny nastoupit.

Je to hodně přitažené za vlasy, že? Ale řády a pravidla Synot ligy to umožňují. Proto je tahle soutěž v současnosti neregulérní a její vedení by se mělo nad svými řády alespoň před ziskem avizované autonomie řádně zamyslet. I samo nad sebou.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK