Ngadeu: nemělo by se stávat, aby si nadále Slavii se Spartou pletli

Ngadeu: nemělo by se stávat, aby si nadále Slavii se Spartou pletli

Ve slávistické kabině mu neřeknou jinak než Míša. Hraje za Slavii od loňského léta, kdy do ní přestoupil z rumunského Botosani. Od neděle 5. února 2017 je ovšem kamerunský stoper či štítový záložník – jak je v kterém týmu potřeba – především mistrem Afriky. A se dvěma góly se stal i nejlepším střelcem svého mužstva na africkém šampionátu. Také byl technickou komisí turnaje zvolen členem nejlepší jedenáctky nedávného mistrovství Afriky 2017, které se konalo v zimní ligové přestávce v Gabonu.

 

Šestadvacetiletý fotbalista pražské Slavie tak rázem vyrostl v jednu z největších hvězd české ligové scény. Když 16. února 2017, jedenáct dní po svém životním triumfu, rozdával ve francouzštině (domluví se i anglicky a německy) na předligové tiskové konferenci Slavie v pražském malostranském hotelu Mandarin Oriental jedno interview za druhým, stále zůstával tím skromným klukem, který přišel před sedmi lety z Kamerunu do Evropy za fotbalovým štěstím. V únoru mj. dostal od Slavie a jednoho z jejích nových partnerů nový mercedes, o kterém dříve jen snil.

Ještě když hrál před třemi lety za béčko Norimberku, váhal, jestli svou budoucnost spojí s fotbalem. Vždyť v Německu, kam z Kamerunu přišel v devatenácti letech, dálkově studoval vysokou školu. Teď slávista Michael Ngadeu-Ngadjui ví, že se rozhodl správně, když dal před skripty přednost míči a kopačkám,“ napsali o nové hvězdě červenobílých kolegové na serveru idnes.cz.

Nelitujete tedy nyní svého, poměrně nedávného, rozhodnutí?

V jisté chvíli jsem se musel rozhodnout mezi fotbalem a školou, oboje zvládat nešlo. Děkuji Bohu, že jsem se rozhodl správně.

Ač vás belgický trenér Kamerunu Hugo Bross zařadil zpět do stoperské dvojice, přestože ve Slavii hráváte defenzivního záložníka, vstřelil jste během afrického šampionátu dva důležité góly. Přitom v dresu Slavie jste se na podzim trefil do sítě soupeře až v předposledním podzimním utkání proti Boleslavi. Objevil jste v sobě střelecké schopnosti?

Pokouším se na střelbě pracovat při trénincích. Na hřišti se pak snažím zúročit to, co zkouším v přípravě. Přirozeně, vždycky máte radost, když dáte gól. Navíc jsem se díky své semifinálové brance proti Ghaně stal nejlepším střelcem Kamerunu na turnaji. Pokaždé ale jde o kolektivní práci, jen sám z ničeho gól nevstřelíte. V tom semifinále jsem byl velice šťastný, že jsem byl ve správný čas na správném místě. A že jsem trefil bránu. Zase jsem si v tu chvíli uvědomil, že ještě ani ne před půl rokem jsem v kamerunské reprezentaci vůbec nebyl. A teď jsem se s ní dostal až do finále mistrovství Afriky a během turnaje dám z postu obránce dva důležité góly. Byl to neuvěřitelný pocit. Ano, jako malý jsem snil o tom, že jednou budu hrát za kamerunskou reprezentaci. Ale že se trefím v takovém zápase, na takovém turnaji, to by mě nikdy nenapadlo.

Jak jste si užil oslavy doma v Kamerunu? Co bylo vůbec náročnější – vyhrát mistrovství Afriky, nebo ty následná sláva?

Oboje (smích). Moje země na takový úspěch čekala dlouhých patnáct let, naposledy Kamerun mistrovství Afriky vyhrál v roce 2002. Nejspíš si tedy dovedete představit, jaká oslava pro vítězství následovala, jak byla emotivní a vyhrocená. Nikdo náš triumf nečekal. Když jsme před odletem na šampionát do Gabonu jeli autobusem na trénink, lidé nás uráželi, dokonce na nás plivali. Mysleli si, že se zase rychle vrátíme domů, hned po základní skupině. Vůbec si nedovedli představit, že i v oslabené sestavě bez několika tradičních opor dojdeme až do finále a že v něm zvítězíme. O to větší to pak bylo pro fanoušky překvapení, všichni proto byli nesmírně šťastní. Absolvovali jsme jako národní hrdinové s africkým pohárem tříhodinovou cestu v hlavním městě Yaoundé, projeli jsme snad všemi ulicemi. Lidé nám tleskali, křičeli, bylo to nádherné! Pak jsme vítězství oslavili podle svého v kruhu hráčů a jejich nejbližšího okolí. No a poté nás oficiálně přijal kamerunský prezident Paul Biya, který nám předal medaile – vyznamenání za přínos státu. Takže je teď ze země rytíř! Byla to výjimečná událost, přijetí prezidentem není automatické, on se na veřejnosti moc neobjevuje. Setkali jsme se všemi členy kamerunské vlády, obdrželi jsme i finanční odměnu.

A co oslavy doma, v kruhu rodinném? Máte přece rozvětvenou rodinu s mnoha sourozenci.

Když jsme přijel do města Doualy, do čtvrti, kde žije moje rodina, a uviděl jsem všechny lidi, co mě vítali, zcela jsem oněměl překvapením. Hrdost, s jakou mě tam přijali, byla nepopsatelná. Přitom jsem tam ani nevyrůstal. Ale i tak jsem se pro ně stal místním hrdinou. Fotbal v Kamerunu je jako náboženství, každý, když je malý, ho chce hrát. Na severozápadě země operují ozbrojené skupiny, ale když jsme vyhráli finále mistrovství Afriky, situace v oblasti se uklidnila. Fotbal lidi sjednotil, fandili nám vesměs všichni.

Může tento triumf ještě něco překonat? V roce 2000 v Sydney vyhrál Kamerun s legendami jako Etó’o olympijský turnaj, když ve finále po penaltovém rozstřelu zdolal silné Španělsko…

Jedině snad mistrovství světa. Kariéra sportovce je přece založená na získávání trofejí a titulů, něco ten letošní triumf přebít může. Mistrovství Afriky je už ale za námi, musíme se soustředit na to, co přijde. Pro mě by se tomuto úspěchu mohlo vyrovnat, kdyby Slavia získala ligový titul. Věřím, že máme v mužstvu všechny zbraně a kvalitu, které potřebujeme na to, abychom toho dosáhli. Zůstáváme ale nohama na zemi, nic se neudělá samo, musíme nadále v týmu tvrdě pracovat. Vnímal jsem, jak mi fandové Slavie během šampionátu fandili, sledoval jsem to i na sociálních sítích. I díky nim jsem cítil, že jsem na mistrovství Afriky coby zástupce Slavie. Stejně tak mě dojalo video, které mi nahráli spoluhráči z Edenu před finále, vůbec jsem to nečekal.

Během afrického mistrovství ovšem v Africe uváděli, že hrajete za konkurenční Spartu. Co na to říkáte?

Co k tomu mám říct? Jen to, že afričtí novináři neodvedli v tomto případě dobrou práci a že dva nejslavnější české kluby jednoduše zaměnili. Zkrátka to spletli. Ovšem vzhledem k tomu, co kamerunský tým v Gabonu dokázal, už by se nemělo stávat, aby si nadále Slavii se Spartou pletli. Také jsem si toho během šampionátu všiml, bylo mi ale jasné, že šlo o omyl, za nimž nebylo nic zlého. Možná ta jména začínající na „S“ některým Afričanům zněla podobně.

CELÉ INTERVIEW SE SLÁVISTICKÝM MISTREM AFRIKY MICHAELEM NGADEUEM SI PŘEČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 9. BŘEZNA 2017.