Pokorný: Francie chutná sladce, zvlášť u moře

Pokorný: Francie chutná sladce, zvlášť u moře

Třiadvacetiletý odchovanec Slovanu Liberec, talentovaný obránce Lukáš Pokorný v lednu 2017 přestoupil za odhadovanou částku jeden a půl milionů eur (asi čtyřicet milionů korun) do jihofrancouzského prvoligového klubu Montpellier HSC. Podepsal tam smlouvu na tři a půl roku. V prestižní Ligue 1 debutoval hned 27. ledna 2017 v Marseille proti místnímu týmu Olympique (1:5), když přišel na hřiště v 82. minutě. Už předtím, v srpnu 2016,  byl Lukáš poprvé nominován trenérem Karlem Jarolímem do českého reprezentačního A-týmu pro přípravný zápas s Arménií, v němž zároveň debutoval (31. srpna 2016, výhra 3:0).  Pilař, který se kvůli rehabilitaci neúčastnil výjezdu, ale na domácí zápasy Viktorie chodil pravidelně.

Odehrál celý první poločas. Pak ovšem záhy kvůli nepříjemnému zranění kolena v ligovém ¨střetnutí s Plzní z národního mužstva vypadl. Nyní se před březnovými zápasy s Litvou (3:0) a v San Marinu (6:0) objevil mezi náhradníky. Právě v reprezentační pauze jsme si Lukášem Pokorným měli možnost telefonicky pohovořit. Byl to velmi příjemný rozhovor s inteligentním mladým mužem, který to má v hlavě srovnané a ví, čeho chce ve fotbale a v životě vůbec dosáhnout.

Jaký byl váš lednový přechod do Francie? Šlo to velmi rychle, proti Marseille jste nastoupil v závěru utkání, s Bastií a Monakem jste už hrál v základní sestavě. Celkově jste v dresu Montepellieru do doby našeho rozhovoru nasbíral pět startů.

Přiznám se, že jsem nečekal, že to půjde takhle rychle. Bylo to tak trochu nadplán. Potěšilo mě to, bylo to lepší, než kdybych musel dlouho čekat na svou první šanci. Jak už jsem v jednom z rozhovorů říkal – hodili mě do vody, tak jsem musel plavat. Docela jsem to zvládal. Musím se ale přiznat, že mi také asi hodně pomohlo, že William Rémy dostal v utkání s Marseille červenou kartu. Takže jsem pak měl cestu do základní sestavy jednodušší.

Také se vám v týmu krátce po vašem příchodu do Montpellieru změnil trenér – místo Frédérika Hantze přebral jeho bývalý asistent Jean-Louis Gasset. V posledních utkáních jste ovšem seděl na lavičce náhradníků. Co se stalo?

Nebylo to z výkonnostních důvodů, stoper Congré se však po zranění vrátil do sestavy. Ostatně tak mi to řekl i trenér. Abych si z toho nic nedělal, že se mnou do budoucna počítají, že mě nekupovali kvůli tomu, abych tu seděl na lavičce. Takto se i snažím brát. Jak už jsem také říkal, zápasů bude ještě spousta a já jich chci ve Francii odehrát do nejvíc. Mám v povaze dělat všechno na sto procent, jak jsem to ostatně dělával už v Liberci. Na každém tréninku se proto snažím trenéra přesvědčit o svých kvalitách a tom, že do mužstva patřím.

Jak a kde s týmem trénujete?

Na hlavním stadionu jsme trénovali jen párkrát před zápasem, jinak se připravujeme v nově vybudovaném tréninkovém středisku za městem. Máme tam všechno k dispozici. Po příjezdu probíhá příprava na trénink, pak se intenzivně trénuje, po tréninku bývá ještě nezbytná rehabilitace. Poté se odpoledne vracím domů. Nemůžu si stěžovat, všechno se odehrává ve velmi profesionálním duchu.

Už jste si zvykl na nové prostředí? Jste již ve Francii se svou snoubenkou Lan Chi Nguyen, s níž se znáte z Liberce už od svých čtyř let?

Ano, už jsme tu spolu a jsme velmi spokojení. Bydlíme asi dvacet kilometrů od Montpellieru v přímořském středisku. Zprvu jsem ve Francii žil chvíli sám, až poté, co jsem si z několika nabídek vybral bydlení a trochu to tu zařídil, přijela přítelkyně za mnou. Takhle to bylo lepší. Ráno, předtím, než odjedu na trénink, chodím běhat k moři, vždy se i vykoupu. Přestože byl teprve záčátek roku, bylo by to velmi příjemné. Když to srovnám s počasím na Liberecku v tomto období, je to paráda.

Vy jste se na střední škole učil francouzsky, což vám asi nyní přijde vhod, protože v Montpellieru se asi anglický moc nemluví, že?

To máte pravdu. Pomalu se do francouzštiny dostávám, ale na plynou konverzaci to ještě není. Chodíme ovšem s přítelkyní a jedním spoluhráčem, který francouzsky neumí vůbec nic, na pravidelné kurzy. Začínáme kvůli němu úplně od začátku, což ale není na škodu, alespoň si vše řádně zopakuji. Snažím se, myslím, že se do toho co nejrychleji dostanu. Když však řeknu v kabině nějakou větu, hráči na mě hned začnou rychle mluvit, protože se myslí, že už rozumím úplně všemu.

CELÝ ROZHOVOR S LUKÁŠEM POKORNÝM SI PŘEČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 6.DUBNA 2017.