Vrba vstoupil do stejné řeky, ale s úplně jinou vodou

Vrba vstoupil do stejné řeky, ale s úplně jinou vodou
MEZI ŠESTNÁCTKAMI JANA HRABÁLKA

Kdopak by se v dnešní hektické době zabýval nějakými řecko-římskými filozofickými úvahami či citáty, když éterem létají pojmy jako demise vlády, basa pro bosse a podobně. Přece je tady ale jeden bonmot, náramně se hodící na situaci u úřadujícího mistra ve hře s míčem kopaným. Autorství je přidělováno buď řeckému Hérakleitovi, či římskému Senecovi. Všichni ho znáte, zní takto: „Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.“

Tohle učinil v ryze pragmatickém významu a bez jakéhokoliv patosu Pavel Vrba, jeden z nejlepších českých koučů poslední dekády. Vrátil se na místo, kde si vydobyl trenérské renomé, kde vybudoval tým pro Ligu mistrů a konkurenci, která (zatím) přerůstá hlavu sebevědomým klubům z hlavního města. Ano, vstoupil do stejné řeky a tak by se podle historického výkladu starověkých mudrců nemělo opakovat to, co se dělo, když před devíti lety ve Štruncových sadech začínal. Jenže velmi často je tento bonmot kritizován za svoji nesmyslnost (vždyť tisíce věcí děláme v životě dvakrát i vícekrát a taky úspěšně…). Pro plzeňský případ Pavla Vrby se ovšem spíše hodí další z mnoha výkladů: vstoupil jsi do stejné řeky, ale teče v ní úplně jiná voda.

Dost už filozofování, nicméně bych řekl, že tento výklad je pro budoucí účinkování trenérské značky PV ve VP trefný a nejvýstižnější. Říční koryto zůstalo prakticky beze změn. Je stále vytyčeno majitelem Paclíkem, jeho pravou manažerskou rukou Šádkem. Je v něm cítit entusiasmus, pracovitost a chuť být znovu a více úspěšnější. Domácí titul je minimem, nadstavba v podobě Ligy mistrů přáním, snem, možná i úkolem v kolonce „cíle klubu“. V tomhle se ani jeden ze tří hlavních aktérů výrazně nezměnili, přibyly jim navíc zkušenosti i otrlost, ve Vrbově případě orámovaná českou reprezentací. Vytyčené říční koryto je pořád stejné.

Ale co voda v něm? Když Vrba do Plzně v roce 2008 přišel, klub se plácal u dna. Jeho úkol zněl: stabilizace a postupné zlepšování. To se Vrbovi povedlo, dovedl Viktorku k osmému místu v tabulce. Z pozice trenéra, který na Slovensku získal krátce předtím titul s Žilinou, ale také byl ve stejném klubu vyhozen během srpna, když sezona ještě ani pořádně nezačala. Nikdo na něj tehdy v Plzni netlačil, měl čas pro práci, pro budování kádru, kde dostal do vínku mj. mimořádné schopnosti lídra Pavla Horvátha. Trpělivost růže přinesla, dalo by se říct.

A nyní? Přichází, resp. se vrací, renomovaný trenér, který bere Plzeň sice jako svoji srdeční záležitost, ale přece jen jako dvojku na svém současném osobním draftu. Kdyby zacinkal plný měšec s rubly, oprašoval by Vrba zase azbuku. Oficiálně ani nikdo neřekl, že se tak může kdykoliv během tříletého kontraktu zase stát. Možná klauzule ve Vrbově smlouvě nebyla komentována a zůstává tak v rovině spekulací. Neříkejte mi, že tohle nemůže mít na práci vliv. Vzpomeňte na loňské EURO a následný Vrbův úprk do Machačkaly. Odpovězte si sami, zda-li se může či nemůže podobný scénář znovu opakovat.

Jiná voda teče i v kabině. Roman Pivarník by mohl vyprávět. Opravdu bude mnohdy rozdivočelá enkláva mazáků, zvyklá si v poslední době dělat skoro co chce, najednou „otcovsky“ táhnout za pantátou Vrbou? Jedním z řešení by mohla být i obměna kádru. K ní stejně musí dojít, ale za pochodu, bez slevování z vysokých cílů. Angažováním Vrby se Plzeň sama vystavuje velkému mediálnímu tlaku, jehož výši budou jistě přispívat i pražští konkurenti z Edenu a Letné. Tohle je úplně jiná voda, na kterou při svém předchozím angažmá nebyl Pavel Vrba zvyklý. Je v ní mnoho peřejí a záludných míst, nicméně tato řeka je sjízdná. Ale jak?