Boleslavský Mebrahtu sní o Anglii či Německu: To nejlepší teprve přijde

Šestadvacetiletý mladoboleslavský útočník Golgol Mebrahtu právě dohrává svou premiérovu sezonu na českém území. Za tým z města automobilů dosud nastoupil v ePojištění.cz lize devatenáctkrát a během jedenácti startů v základní sestavě se mu podařilo vstřelit 8 branek, což není špatná vizitka. 

Vždyť bývalý hráč Western Sydney Wanderers či Gold Coast United, s nímž přinesl rozhovor portál idnes.cz, průměrně skóruje v české nejvyšší soutěži každých 127 minut a ač má stejně přesných zásahů jako jeho kolega Jan Chramosta, odehrál toho méně. Ofenzivně laděný hráč s africkými kořeny přiznává, že měl nějaký problém i s trenérem Martinem Svědíkem, což už je však v současné době zažehnáno.

O tom, že v Austrálii pověst kanonýra moc nepotvrzoval...

"Sám sebe jsem vždycky viděl jako útočníka a jako mladý jsem dával spoustu gólů, takže jsem si věřil, že je budu dávat i dál. Ale v dospělém fotbale mě trenéři viděli spíš jako tvořivého hráče, ne hroťáka. A taky je fakt, že jsem tam toho moc neodehrál. Když jsem konečně dostal šanci a trenér se mnou počítal do útoku, přišlo to zranění. Když jsem se z něj dostal a poprvé nastoupil od začátku, hned jsem dal gól. Ale pak už přišla nabídka z Česka. Když mě váš nynější kouč reprezentace Karel Jarolím viděl naživo, hned říkal, že mám talent, že góly střílet umím."

O tom, co ho napadlo, když se o zájmu z Česka dozvěděl...

"Jsem velký fanoušek Arsenalu, takže se mi hned vybavili Petr Čech a Tomáš Rosický. Taky Nedvěd, toho jsem jako kluk sledoval. O lize jsem toho moc nevěděl, ale říkal jsem si, že je to dobrá šance, jak začít v Evropě. Výzva. A jsem rád, jak se to zatím vyvíjí – že se daří mně i týmu."

O tom, jak si od loňského léta zvykl na Českou republiku...

"V Austrálii máme trochu jiný druh humoru, takže mi chvilku zabralo, než jsem pochopil ten místní. Ale teď už jsem v pohodě. V kabině jsou samí fajn kluci. Nás, kteří jsme přišli ze zahraničí, skvěle přijali. Pochytil jsem i něco z češtiny, i když víc poslouchám než mluvím. Jsem šťastný, bydlím v Praze, což je nádherné město, které miluju."

O tom, čeho by chtěl dosáhnout ve své kariéře dále...

"Je mi teprve šestadvacet a mám další sny: hrát za reprezentaci, dostat se do Anglie nebo Německa. To nejlepší teprve přijde, tím jsem si jistý."

Nevěřte (všechno) Páníkovi. Dostane ve Zlíně třetí šanci?