Folprechtovo pokračování v Baku? Je to na Slovanu, Něftči žádnou enormní částku nezaplatí

Šestadvacetiletý záložník Zdeněk Folprecht má za sebou první čtyři měsíce na ázerbajdžánské misi, v rámci níž pomohl svému Něftči Baku v záchraně v soutěži.

Folprechtovo pokračování v Baku? Je to na Slovanu, Něftči žádnou enormní částku nezaplatí

Bývalý hráč Sparty či Viktorie Žižkov, jenž stále patří Slovanu Liberec, zasáhl v tamní Premyer Lize do 14 zápasů a zaznamenal jednu branku a tři žluté karty, což je mimochodem úpně stejná bilance, jakou měl na podzim ještě na stadinu U Nisy.

To, jak na něj Ázerbajdžán zapůsobil a jestli by chtěl ve stejné soutěži pokračovat i v novém soutěžním ročníku, prozradil mistr české ligy ze sezony 2009/2010 v interview pro sport.cz.

O tom, co čekal od své první zahraniční štace kariéry...

"Upřímně, moc jsem nevěděl, do čeho jdu. Začátky vůbec nebyly snadné. Nová řeč, noví spoluhráči. Ale pomáhalo mi, jak ohromně v pohodě všichni v klubu byli. Měli jsme široký realizační tým a každý se mohl přetrhnout, aby mi pomohl. Když jsem viděl jejich přístup, tak jsem si říkal, že jsem udělal dobře. Měl jsem předsudky. Dost lidí si myslí, že jsou tam jen muslimové, teroristi a pasou se tam ovce či krávy. Ale realita je totálně odlišná. Baku je nádherné město z mramoru, nechybějí luxusní mrakodrapy. Peníze z ropy jsou vidět na každém kroku. Zároveň na člověka dýchá v uličkách starého města historie. Život v Baku byl prostě super. Promítl se do toho určitě i fakt, že jsem pravidelně hrál. Z šestnácti možných jsem odkopal patnáct zápasů. Kdybych seděl na lavičce, možná bych v takové euforii nebyl."

O tom, jakou kvalitu má ázerbajdžánská liga...

"Ve srovnání s českou jsou někteří hráči individuálně lepší. Rychlých kluků, šikovných s míčem je tam hodně. Ale zase chybějí takoví ti poctiví běhaví hráči. A až na Karabach a Gabalu zaostávají mužstva i takticky. Například proti Liberci by to bylo hodně vyrovnané. Ale pokud by došlo na měření třeba v rámci pohárové Evropy, Liberec by postoupil. Týmovostí, odpovědností. Na tenhle aspekt by většina týmů z Ázerbájdžánu dojela. Ale kdyby na utkání dorazil skaut, který by měl vybrat jednoho nebo dva hráče, nejspíš by vybral někoho z Ázerbájdžánu."

O tom, jak funguje v Baku kabina...

"Na kávu či společnou večeři tamní kluci moc nejsou. Trenér si při hodnocení sezóny stěžoval, že mu chybělo víc společných akcí. Byli jsme rozdělení na dvě skupiny, ale nebyly mezi námi rozbroje. To v žádném případě. Zahraniční hráči včetně mě a Pavla Dreksy si chodili po zápase sednout. Navíc se do všeho promítalo i pravidlo o omezení počtu cizinců, kterých může hrát jen šest, nás ale bylo deset. Byla to největší konkurence, jakou jsem kdy zažil. Když jsme byli při tréninku rozhození, hrál na mě můj největší rival. Venezuelan Castillo, urostlý, tvrdý černoch. Šel z něj strach. Mezi cizinci se to pěkně mydlilo. Byla to velká škola, viděl jsem, jak se bojuje o místo v základu. Ale kvalitní domácí kluk měl místo jisté, takže mnohdy jeho nasazení v přípravě nebylo takové."

O tom, co bude dál, protože v Něftči pouze hostoval...

"Už se to řešilo. V Něftči zůstává stejný trenér, poslední den před odjezdem domů jsem s ním měl pohovor a řekl mi, že o mě stojí. Bude ale záležet na domluvě se Slovanem. Na rovinu mi totiž řekl, že klub žádnou enormní částku nezaplatí. Neradi kupují hráče pod smlouvou. Snaží se hledat spíš takové, kteří přijdou jako volní."