Boj o titul mistra 2018 začíná už dnes. Kdo bude budovat a kdo dolaďovat

Boj o titul mistra 2018 začíná už dnes. Kdo bude budovat a kdo dolaďovat
MEZI ŠESTNÁCTKAMI JANA HRABÁLKA

Liga mistrů je tak silnou a elektrizující motivací, že boj o postup do ní začíná už s více než ročním předstihem. Ještě neznáme letošního fotbalového šampiona a v zákulisí se už to naplno mele s podtextem naprosto jasným a nepopiratelným: kdo bude českým mistrem za rok, v roce 2018, bude s největší pravděpodobností přímým postupujícím do Champions League. 

Je nabíledni, že kandidáti na budoucí český primát jsou tři. Není to nic nového, ani překvapivého, že o tuto poctu se budou ucházet Plzeň, Slavia a Sparta (v abecedním pořadí, bez určení favorita – zatím…). Nové a v českých podmínkách nevídané je to, že ostrá kola příprav se začínají roztáčet už nyní, když ještě není ani uzavřen současný účet. To jen signalizuje, oč v příští sezoně půjde.

Důsledkem tohoto šturmu jsou ne úplně vydařené bilance této sezony, byť v případě Plzně ještě může být mistrovsky veselo.

Začnu u Sparty. Doba bronzová je pro kdysi železnou Spartu dobou temna, dobou na vyškrtnutí z historické bilance. Na (ne)pochopení dění na Letné v tomto ročníku stačí uvést jeden fakt: první tým vedlo během deseti měsíců pět oficiálních prvních trenérů – Ščasný, Holoubek, Svoboda, Požár a Rada. Víc netřeba dodávat.

Kdyby pohár vyhrála Slavia, šla by do základní skupiny Evropské ligy Sparta

I proto přijde trenér nový, který význam tohoto slova potvrdí naplno. Andrea Stramaccioni už přiletěl do Prahy omrknout Letnou a podepsat smlouvu. Čeká jej historická mise. Resp. Spartu čeká historická mise. Křísit ji bude Ital s početným realizačním týmem krajanů. Pod drobnohledem médií a veřejnosti, jaká v české kotlině dlouho nebyla. Se změnami v kádru, v systému, schématu hry. Prostě ve všem. Všechno se přehází, jen cíl zůstane: vrátit Spartu opět na první místo. Jinak to být nemůže, aspoň podle Letenských.

Plzeň je na tom tak nějak podobně. Tvrdím to i s tím, že stále má šanci na zisk titulu. Jeho zisk by byl pro ni samozřejmě obrovským bonusem, ale zapomenout na rozporuplné jaro by znamenalo otočit Viktorku směrem do pekla. Vyhozený Pivarník v době, kdy byl tým na prvním místě, to je setsakra dráždění přízně fotbalového pána Boha. Stejně tak angažování Pavla Vrby a jeho až nemístná glorifikace a adorace. Jistě trenérské řemeslo ovládá, ale bude obrazně řečeno podruhé schopen vstoupit do stejné řeky? Zvláště po reprezentační anabázi a zbaběle provedeném útěku do Ruska? Plzeň už teď pod jeho vedením čistí kádr a hledá posily. Ve hře budou letní evropské poháry jako první pokus o podzimní základní skupiny. Ale zároveň i stabilizace týmu, útok na domácí titul a tím pádem s největší pravděpodobností o přímé proklouznutí do Ligy mistrů v roce 2018.

Slavia má nejblíže k titulu v této sezoně. Soustřeďuje se na „finále“ s Brnem na Strahově. Co se týče případného posilování a změn, v Edenu je zatím klid po pěšině. Děje se tak i proto, že tady na rozdíl od konkurence bude pokračovat ten stejný trenér. V tom bude mít Slavia obrovskou výhodu proti Spartě a Plzni, hned od prvních kol v červenci a srpnu, ať už doma či v Evropě může stavět na tom, co Jaroslav Šilhavý se svým týmem vybudoval. Šilhavý bude tým doplňovat a dolaďovat, jak už se ostatně stalo se zlínským stoperem Jugasem a nikoliv znovu budovat, což čeká Stramaccioniho a Vrbu.

Rozdíl v těchto dvou slovech může být alespoň ze začátku příští sezony pro vývoj v čele české klubové scény hodně určující.

Trenérský „bažant“ navrhuje přestupovou revoluci. Má naději?