Slavia vyhrála zaslouženě! I proto, že místo bojácného Kozla přišel zkušený Šilhavý

Slavia vyhrála zaslouženě! I proto, že místo bojácného Kozla přišel zkušený Šilhavý
PROCHÁZKA LIGOVÝM DĚNÍM

Kdyby po čtvrtém ligovém kole, kdy Slavia po tragické druhé půli prohrála na půdě Plzně 1:3, někdo řekl, že červenobílí v této sezoně získají svůj osmnáctý titul (a čtvrtý v novodobé historii samostatné české ligy), nejspíš by jej okamžitě ve svěrací kazajce odvezli do blázince. V sobotu 27. května 2017 se to ale stalo skutečností, a přispěla k tomu právě i Viktoria Plzeň. Té v posledním ligovém dějství nestačilo ani vítězství 2:0 nad zachráněnou Jihlavou, protože Slavia ve strahovském vyhnanství rozdrtila Zbrojovku Brno 4:0. Červenobílí navzdory spoustě zraněných poslední mečbol už nepustili, trápili se na vyprodaném Strahově jen prvních dvacet minut a poté, co se zranil gólman Melichárek a do brněnské brány nastoupil debutant Veselý, soupeře rychle dorazili. Byl to zcela zasloužený triumf, korunovaný ziskem 69 bodů, což je velmi nadprůměrný zisk potřebný k titulu.Co o slávistickém prvenství rozhodlo?

1. Příchod Šilhavého

Končil srpen 2016, Slavia po nepřesvědčivých ligových i pohárových výkonech a výsledcích (dvakrát 0:3 ve 4. předkole El s Anderlechtem) odvolala trenéra Dušana Uhrina mladšího. Už byla domluvena s Lubošem Kozlem, jenže poté, co jsme na tomto serveru o této dohodě včetně platových podmínek nového kouče informovali, Kozel své angažmá ve Slavii po našem vyzrazení překvapivě a poněkud hystericky odmítl. Raději zůstal ve strahovském závětří u dorostenecké reprezentace, nechtěl jít do velkoklubu, což učinil už opakovaně (předtím u první nabídky Slavie i u pozdější nabídky z Plzně). Nemínil podstoupit tlak, který by jej v Edenu čekal. Místo něj byl nakonec angažován v Dukle do té doby působící zkušený a klidný pohodář a gentleman Jaroslav Šilhavý, což byla perfektní trefa mladého slávistického vedení.

Pod Šilhavým červenobílí ani v jednom z 26 ligových utkání nepohráli (v soutěžních duelech podlehli jen jednou, v pohárovém semifinále se Zlínem 0:1, což byla pro ně vzhledem k závěru nejvyšší soutěže potřebná facka).

Troufám si tvrdit, že s Kozlem by slávisté takové série nedosáhli. Možná by hráli pěkný fotbal, ale nejsem si jist, zda by Luboš Kozel ten nesmírný tlak v závěru soutěže ustál. Jaroslav Šilhavý, jenž to v roce 2012 už úspěšně jednou zvládl se Slovanem Liberec, to nyní opakovaně dokázal i se Slavií.

2. Dobře vybrané posily

Hodně se spekulovalo o tom, zda Slavia s bohatým čínským majitelem v zádech nenakupuje příliš a překotně. Nakonec se ukázalo, že většina nových hráčů se dokázala prosadit a že to byly dobré přestupy. Tady je třeba ocenit i práci Dušana Uhrina mladšího, jenž například do Edenu přivedl pozdějšího mistra Afriky Michaela Ngadeua. Ale až Šilhavý dokázal z těchto hráčů udělat mužstvo, které výsledkově šlapalo, i když na hřišti (zejména v dubnu) to ne vždy klapalo.

Jaroslav Šilhavý správně určil i brankářskou jedničku v podobě Jiřího Pavlenky, který se postupně propracoval až do reprezentačního kádru. A dokázal vyřadit z kádru nepovedenou, byť drahou, „posilu“ – Gina van Kessela.

Nyní bude třeba kádr po několika očekávaných odchodech (Barák, Lüftner, Deli?) vhodně doplnit, zlínský Jugas jako první vlaštovka je vhodným typem. Ovšem jak už říkal expert České televize a bývalý slávista Martin Hyský, až boje v náročné kvalifikaci Ligy mistrů ukážou, jak kvalitní tým nového českého mistra vlastně je. Slavii čeká sice schůdnější mistrovská část LM, ovšem s nízkým koeficientem kvůli své neúčasti v pohárové Evropě v letech 2010 až 2015 to jako nenasazená bude mít velmi složité.

3. Výpadky Plzně a Sparty

Jak už bylo řečeno, všechno souvisí se vším. Slavii k nečekanému triumfu, který byl původně plánován až na příští sezonu (vždyť ještě v roce 2014 málem spadla!), pomohli i největší soupeři.

Sparta, která až příliš spoléhala na Rosického a Václava Kadlece, se postupně rozložila sama. Hlavně nekoncepčními trenérskými změnami. O stavu klubu nejlépe hovoří informační zmatky o tom, zda vůbec italský trenér Andrea Stramaccioni během své dvoudenní návštěvy Prahy dvouleté letenské angažmá podepsal. (prý se mu příliš nelíbily tréninkové podmínky klubu na Letné a na Strahově). Až v neděli jsme se od klubu dozvěděli, že prý ano.

Do toho ale zase přišla zpráva o tom, že sparťan a reprezentant do 21 let Aleš Čermák v Kamýcké ulici v Praze 6 po návratu ze zápasu na Slovácku (1:1) boural s 1,5 promile v krvi, jeho octavia začala hořet a hráč byl bezvědomí a nyní leží se zraněním hrudníku v pražské motolské nemocnici.  Jak říká trefné přísloví, na podělaného i záchod spadne…

Viktoria Plzeň? Ta zase pomohla Slavii už tím, že ji koncem srpna rozdrtila natolik, že do Edenu přišel Jaroslav Šilhavý. Hlavní ale bylo, že se ruská  Machačkala zbavila v zimě Pavla Vrby. Od té doby to měl přísný trenér Roman Pivarník nahnuté a nejspíš i spočítané. Stačila záminka v podobě domácí remízy s Teplicemi (2:2) a musel se balit, aby v létě uvolnil místo Pavlu Vrbovi. Za někoho naskočili na záskok dva trenérští učedníci – Zdeněk Bečka s Pavlem Horváthem, kteří pokazili, co mohli. I tady si troufnu tvrdit, že s Pivarníkem by Viktorka poločasové vedení 2:0 v Jablonci už neztratila.

To bylo klíčové. Stejně jako domácí zápas s Mladou Boleslaví (3:3), v němž Západočeši prohrávali už 0:3. Ale i herně a výsledkově Plzeňané za Šilhavého Slavii většinou zaostávali. Ostatně s ní v březnu v Edenu prohráli (0:1). V dubnu pak podlehli jasně na Letné i Radově Spartě (0:2). A nedokázali na jaře porazit ani Mladou Boleslav (3:3) ani pohárového vítěze – Zlín (0:0). S takovou bídnou bilancí nelze potřetí za sebou obhájit mistrovký titul.

Příště o titul jen Slavia se Spartou?

Pavel Vrba musí nyní v Plzni vybudovat zcela nový tým a udělat za érou 2011 až 2017 jasnou tlustou čáru. To může jistý čas trvat a není jisté, zda se to vůbec podaří. Zvlášť když se podíváme na současné finanční možnosti Sparty a Slavie.

Je tedy možné, že se vrací doba, kdy o titul budou zase bojovat jen Sparta se Slavií. Nebo Slavia se Spartou, jak chcete.

Jaký vliv na to a na papírově autonomní ligu bude mít volba předsedy FAČR a další podivné zákulisní tahy, se teprve uvidí.  Přes různé nechutné výhružky estébáckého typu to ligový závěr nakonec neovlivnilo, což lze jen kvitovat. Slavia se stala mistrem, byť jasně zastává nekompromisní protiberbrovský postoj. Což ji přináší u poučenějších fotbalových fanoušků oprávněné sympatie – a to nejen u těch slávistických.

Pavel Procházka, šéfredaktor magazínu HATTRICK