Pohled do zrcadla: Němci ukázali Čechům realitu. Mladíky dusí i UEFA

Nebyla to rána, která by znamenala turnajové k. o., ale bylo to dostatečně důrazné nasměrování, kam český fotbal v současnosti patří.Ne do podpalubí, ale rozhodně ani ne na příď. Jednoduše řečeno: Německo nastavilo českým lvíčatům reálné zrcadlo. Pohled do něj znamená, že Česko na závěrečném turnaji EURO do 21 let v Polsku bude horko těžko sahat po postupu do semifinále. 

S kým to vlastně Lavičkův výběr v neděli v podvečer v Tychách hrál? S velkým favoritem šampionátu. S týmem, který je složen z drtivé většiny z hráčů bundesligových klubů či jiných předních evropských soutěží. Ale také s týmem, v němž oproti kvalifikaci chybělo až devět hráčů. Buď z důvodů zranění, či nominace do A týmu Německa na současně probíhající Konfederační pohár v Rusku.

Trochu s nadsázkou tedy můžeme říct, že nás porazil B tým Německa do 21 let. Je to česká ostuda? Nikoliv. Německo je daleko jinde nejen hospodářsky a ekonomicky, ale i fotbalově. Je to fotbalová velmoc z nejvyšších pater světového fotbalu. A bylo to znát i v Tychách. S výjimkou úvodních dvaceti minut drželi svěřenci kouče Stefana Kuntze otěže zápasu ve svých rukou. Nedali Čechům moc čichnout. A pokud ano, doplatil český tým na „velkou slabost v koncovce“, jak to okomentoval samotný Kuntz, který dokázal i přes výhru 2:0 své hochy kritizovat za okénka v obraně a špatné finální přihrávky.

A co říkal Vítězslav Lavička? „Po patnácti minutách zlepšili Němci kontrolu hry. Ukázalo se, že kvalita je na jejich straně,“ řekl mimo jiné. Přesná charakteristika výkonu svých svěřenců. Makali, dřeli, ale kvalita se prostě prezentovala v bílém dresu.

Snažili jsme se hrát proti Němcům kvalitně, ale vstup do druhé půle nám nevyšel, smutnil Simič

Navzdory tomu, že Lavička má v týmu ambiciózní hráče se zkušenostmi z italské ligy a taky z dospělé reprezentace. Možná ale byli viděni nejen trenérem, ale i širokou fotbalovou veřejností až moc růžovými brýlemi, které vnesly do tuzemských řad až příliš velký optimismus.

Nebyl na místě. Němci nás přejeli jasně a bez problémů. Ale netřeba nic vzdávat. Pořád ještě existuje naděje na postup do semifinále. Ve středu ale musíme stůj co stůj porazit Itálii, další mládežnický kolos Evropy. Přijde druhá zkouška. Po bundesligovém zrcadle se Schick, Jankto a spol. budou dívat do tváří těch, které budou zase potkávat od podzimu na italských trávnících. Motivace bude o stupínek vyšší, dá-li se vůbec ještě zvednout.

Nemohu si odpustit už po prvním odehraném kole poznámku k hernímu schématu šampionátu, bez ohledu na výsledek a postupové naděje Česka. UEFA poprvé sáhla k rozšíření počtu závěrečného turnaje na dvanáct týmů. Ale zvolila snad nejhorší model, který je při tomto počtu k dispozici. Postupují jen vítězové a nejlepší tým z druhých míst. To je velmi husté síto, které do bojů o medaile nemusí pustit tým, který doplatí byť třeba jen na jednu chybičku, či složení skupiny. Kde jinde by UEFA měla motivovat hráče k úspěchu a přechodu do „velkého fotbalu“, než v nejstarší mládežnické kategorii? Přitom postup osmi týmů by šampionát rozšířil jen o čtyři zápasy a dejme tomu o pět dní. Je to tak moc? Čtyři zápasy pravdy, jak je známe z hokejových turnajů, by dodaly mladému šampionátu ještě větší grády.

Určitě větší, než při dospělém EURO. Loni ve Francii při počtu 24 účastníků postupovalo do osmifinále rovnou 16 mužstev, ale kvalita byla rozmělněna až tak, že budoucí mistr Evropy málem nepostoupil ze skupiny.

To je druhý extrém. Evropě by slušela zlatá střední cesta. Jak v dospělých, tak v jedenadvacítce.