Mladé gruzínské osvěžení před tolik očekávanou Ligou Milionarios

Mladé gruzínské osvěžení před tolik očekávanou Ligou Milionarios
MEZI ŠESTNÁCTKAMI JANA HRABÁLKA

Rodí český fotbalový vinohrad v šestiletém cyklu? Vypadá to tak. Z Gruzie těchto dní přicházejí samé dobré zprávy. Světýlko na konci tmavého tunelu, tak může být vnímán postup reprezentační devatenáctky do semifinále mistrovství Evropy této věkové kategorie. Co se povedlo týmu kolem trenéra Jana Suchopárka, to nedokázalo Německo, tolik glorifikované po dvou letních vítězstvích na EURO 21 a Konfederačním poháru.

Áčko má mizivou naději na postup na mistrovství světa, lvíčata do 21 let navzdory vysokým ambicím skončila na EURO v Polsku poslední ve skupině, svaz nemá předsedu, je řízen temnými silami ještě temnější minulosti. Tak ještě než začne tolik očekávaná „Liga Milionarios“ (rozuměj česká nejvyšší soutěž), přichází mladé letní osvěžení z Gruzie. V už zmíněné vinařské terminologii lze tedy napsat, že nyní pijeme velmi lahodný a kvalitní burčák, ovšem cesta k lukrativnímu a plnohodnotnému vínu je ještě poměrně daleká a kostrbatá.

Česká devatenáctka prošla mezi čtyři nejlepší celky starého kontinentu, přes Švédsko, Portugalsko a zdivočelou domácí Gruzii, jejíž fanoušci neunesli prohru a vyřazení. Teď čeká tým suverén protilehlé skupiny Anglie (tři výhry, skóre 7:1). Už tohle je velký úspěch, vše dál bude nadstavba. Jako před šesti lety v Rumunsku, kdy tým s trenérem Hřebíkem došel až do finále proti našlapaným Španělům s Moratou a Carvajalem v čele.

Za mladé Česko tehdy kopali např. Kadeřábek, Brabec, Kalas, Skalák, Koubek. Nehrají sice dnes za Real Madrid, ale jsou to na české poměry přece jen hvězdičky či hvězdy, patřící do české reprezentace. V ideálním věku 25 let a tudíž s vysokou perspektivou pohnout se v kariéře dál a poskočit z klubů typu Hoffenheim či Genk do ještě vyšších pater evropského fotbalu.

Teď jsou na podobné startovací čáře hráči jako Holík, Sadílek, Jedlička či Chaluš. Vlastně bychom mohli jmenovat celý tým. Protože na něm celý gruzínský úspěch stojí, tak to aspoň interpretují hlasy přímo z dějiště. Proto ani nepřekvapí hlas: „Semifinále je krásné, ale chceme dál, do boje o zlato.“ V rozhovoru pro Sport to řekl boleslavský gólman Martin Jedlička, ale pod tuto větu se jistě podepíší všichni z týmu.

V semifinále čeká české hráče Anglie. Tým, z něhož jde na dálku strach. Skalp Německa, Nizozemska a Bulharska a způsob, jak k devastaci protivníků došlo, budí fakt respekt. Jenže nejsou náhodou tohle okolnosti, které českému naturelu vyhovují? Trenér Suchopárek, asistent Horňák či patron týmu Bejbl by měli svým chlapcům povyprávět, jaké to bylo v Anglii v roce 1996, kdy český outsider prošel přes giganty Itálii, Rusko, Portugalsko a Francii až do finále. Tehdy se také „bezejmenný“ český tým, resp. jeho opory prokopaly do vysněných zahraničních klubů. Role outsidera nám náramně slušela.

Teď stojí na podobné startovací čáře mladí následovníci. Anglie bude ve středečním semifinále velkým favoritem, Češi nemají co ztratit. O to více mohou překvapit.

Jako jejich předchůdci před šesti lety v Rumunsku.

Jako jejich trenéři před 21 lety v Anglii.