V Neapoli nemám jednoho trenéra, ale rovnou tři miliony, říká s nadsázkou Hamšík

Zkušený slovenský středopolař Marek Hamšík před časem oslavil třicítku, což mu na jeho výkonech v dresu Neapole neubralo. Pod Vesuvem nosí kapitánskou pásku a patří ke klíčovým hráčům, na kterých tento italský klub staví. Hamšík doufá, že by v další sezóně mohl už konečně ovládnout Serii A, ale v cestě mu stojí Juventus a další zvučné kluby.

Rodák z Bánské Bystrice se může pyšnit skvělou vizitkou. V Neapoli patří k nejlepším střelcům v historických číslech a v kabině na něj spoléhají. Jak sám přiznává, nemá to občas jednoduché, protože jeho tým je často pod velkým drobnohledem veřejnosti.

„V Neapoli nemáme jen jednoho trenéra. Máme jich tři miliony. Každý čtyřletý chlapec ví, jak můžeme střílet více branek. Každá dvacetiletá žena vám poví, proč potřebujeme změnit naše rozestavení. Ten pocit, ta vášeň, je to prostě v jejich krvi. Pojem fanoušek Neapole tu ztrácí význam. Pokud pocházíte z tohoto města, automaticky jste příznivcem SSC,“ říká s úsměvem slovenský legionář, že podpora z řad fanoušků je tu velká.

„Fotbal je tu jako náboženství a Stadio San Paolo je chrám. Neapol je jediný klub v okolí, fanouškové se cítí být jeho součástí a také jsou. O fotbale tu přemýšlí, už když ráno vstanou, mluví o něm celý den a v noci o něm sní. Občas tu vnímají fotbal jako jedinou věc, na které záleží. A tyto pocity jsou vnitřně i u mě,“ pokračuje Hamšík.

„U mě se to projevilo už v sedmnácti letech, když jsem sledoval výkony dvou brazilských hráčů na světovém šampionátu v Kalifornii. Bylo to v roce 1994 a já byl fascinovaný, co Romário a Bebeto předváděli na hřišti. Ten jejich dribling, přihrávky a rychlost. To jsem na Slovensku neviděl. I díky tomu jsem si zamiloval roli typické desítky, protože jsem mohl tvořit a vždy vidět na celé hřiště. Sledoval jsem pak na své pozici Zidana nebo Nedvěda a učil se od nich,“ dodává slovenský reprezentant.