Pět důvodů, proč Slavia s Apoelem neuspěla

Pět důvodů, proč Slavia s Apoelem neuspěla

Domácí remíza s Apoelem po nepříznivém výsledku na Kypru rozhodla o tom, že se na podzim bude v Edenu místo nejslavnější evropské klubové soutěže hrát jen její mladší a podstatně chudší sestra. Místo 343 milionů korun za účast v základní skupině Ligy mistrů inkasují slavisté jen 70 a za každé vítězství v ni dalších 9,7 místo 40,5. Rozdíl v otázce financí i prestiže je to velký, přesto není zklamání na místě. Cíl je splněn. Evropská liga je pro novou Slavii ideální a upřímně, na Ligu mistrů to zatím není. Co vše tedy rozhodlo o tom, že to letos bude zatím jen o stupeň níž, než Jaroslav Tvrdík snil?

Dlouhodobá impotence

Slavii zastihla menší krize v ten nejméně vhodný okamžik. V generálce s Nice nastřílela čtyři branky, ale od té doby se v osmi soutěžních zápasech trefila jen pětkrát (z toho třikrát z penalty) a za poslední tři zápasy dokonce ani jednou. Příliš se nedaří Škodovi, kterého ve středu nepustily do zápasu střevní potíže, neviditelný je Mešanovič a Van Burenovi to tam nepadá tak, jako si právě po generálce asi všichni v Edenu přáli.

Když minulý týden prolétla médii zpráva o tom, že by Slavia byla ochotna vysázet 80 milionů za plzeňského snipera Krmenčíka, který letos nasázel v předkolech Ligy mistrů stejně gólů jako celá Slavia (2), tak se mnozí podivovali nad tím, že nemá ani čtvrtinovou cenu. Jenže ve středu stačil jeden gól, který by nasměroval Slavii k nějakému většímu tlaku a nakopl poněkud mdlé fanoušky k tomu peklu, které jsou schopni v Edenu rozpoutat.

Jenže když nedáte gól Baníku ani Bohemce, těžko můžete postoupit přes šestadvacetinásobného kyperského mistra, který je navíc pravidelným účastníkem Evropské ligy a před pár lety to dokonce dotáhl do čtvrtfinále Ligy mistrů.