Pět důvodů, proč Slavia s Apoelem neuspěla

Domácí remíza s Apoelem po nepříznivém výsledku na Kypru rozhodla o tom, že se na podzim bude v Edenu místo nejslavnější evropské klubové soutěže hrát jen její mladší a podstatně chudší sestra. Místo 343 milionů korun za účast v základní skupině Ligy mistrů inkasují slavisté jen 70 a za každé vítězství v ni dalších 9,7 místo 40,5. Rozdíl v otázce financí i prestiže je to velký, přesto není zklamání na místě. Cíl je splněn. Evropská liga je pro novou Slavii ideální a upřímně, na Ligu mistrů to zatím není. Co vše tedy rozhodlo o tom, že to letos bude zatím jen o stupeň níž, než Jaroslav Tvrdík snil?

Zkušenosti

Přestože průměrný věk obou mančaftů se liší jen o rok a půl, při pohledu na hřiště nemohlo být pochyb o tom, na čí straně jsou zkušenosti z velkých zápasů. Donis moc dobře věděl, co chce v Praze hrát, a jeho svěřenci to do puntíku splnili.

Otázka ovšem je, do jaké míry se o tom, co hráči Apoelu na trávníku předváděli, dá mluvit jako o zkušenostech. Padání po každém kontaktu a svíjení se jako po zásahu elektrickým proudem, dožadování se nosítek a dlouhé otálení s každou rozehrávkou, zkrátka Kypr. Jaroslav Tvrdík to na twitteru nazval „nechutnou fraškou“ a musí s ním souhlasit snad i na Letné. „Už jsem asi něco podobného zažil, ale teď si nevzpomenu, s kým to bylo. Teď to byl ale extrém, už jsem chytal nervy, už jsem chtěl do někoho zajet,“ neskrýval po zápase frustraci Bořil a stěžovali si také kapitán Hušbauer s trenérem Šilhavým.

Na druhou stranu bývalý slávistický gólman Martin Vaniak, jenž byl hostem ve studiu O2 TV, trefně poznamenal, že kdyby „jim Slavia dala dva tři góly, tak si můžou polehávat, jak chtějí a bude jim to k ničemu“.