Pět důvodů, proč Slavia s Apoelem neuspěla

Domácí remíza s Apoelem po nepříznivém výsledku na Kypru rozhodla o tom, že se na podzim bude v Edenu místo nejslavnější evropské klubové soutěže hrát jen její mladší a podstatně chudší sestra. Místo 343 milionů korun za účast v základní skupině Ligy mistrů inkasují slavisté jen 70 a za každé vítězství v ni dalších 9,7 místo 40,5. Rozdíl v otázce financí i prestiže je to velký, přesto není zklamání na místě. Cíl je splněn. Evropská liga je pro novou Slavii ideální a upřímně, na Ligu mistrů to zatím není. Co vše tedy rozhodlo o tom, že to letos bude zatím jen o stupeň níž, než Jaroslav Tvrdík snil?

Na soupeře prostě neměla

Apoel hrál ve středu jen to, co potřeboval, nikam se nehnal a místy to dokonce působilo tak, že neumí hrát fotbal. A to až do takové míry, že z toho někteří slávisté, zejména Stoch, nesebekriticky nabyli dojmu, že si Apoel postup nezasloužil, protože nebyl lepším týmem.

Jenže v určitých fázích utkání, zejména v jeho závěru, ukázali hráči mnoha národností ve službách kyperského celku, co je pravidelně dostává do základní skupiny Evropské ligy. Byla to rychlá práce s míčem, rychlost a skvělá individuální technika. V tom se slávisté svému soupeři nemohli rovnat a k postupu přes něj by potřebovali obrovskou porci štěstí. Kdo ví, co by se na trávníku dělo, kdyby hrál Apoel „naplno“.