Ideální vztah mezi brankáři jsem nikdy nezažil, překvapil Laštůvka. Prozradil, jak je to ve Slavii

S příchodem Jana Laštůvky získala Slavia v létě nejen kvalitního gólmana, ale také zkušeného borce, který toho má hodně za sebou. Chytal na Ukrajině za slavný Šachtar Doněck, zkušenosti sbíral i v německé Bundeslize a Anglii. Nejen o zahraničích angažmá pětatřicetiletý brankář se třemi starty v reprezentačním dresu mluvil ve velkém rozhovoru pro klubový web. Zavzpomínal i na mistrovskou sezonu s Baníkem, otevřeně mluví o brankářské konkurenci ve Slavii či porovnává nynější nejvyšší soutěž s její kvalitou v době, kdy z ní odcházel na zkušenou do zahraničí.

O zabydlení se ve Slavii…

„Nikdy jsem se změnami neměl problém. Kabina je tu skvělá, všichni mi tu s aklimatizací pomohli. Nemůžu si na nic stěžovat, jenom se soustředím na fotbal a doufám, že se nám splní cíl, který jsme si dali, uspět v Evropě i lize.“

O spolupráci s dvojkou Přemyslem Kovářem…

„Věděl jsem, kde chytal, ale osobně jsme se neznali. Za celou kariéru jsem nikdy nezažil úplně ideální vztah, jaký by mezi brankáři měl být. Tady si ale vyhovujeme a povzbuzujeme se. Celá naše brankářská skupinka je úplně v pohodě, mám nadstandardní vztah ať už se trenéry, nebo i mezi sebou s Přemkem Kovářem a Martinem Otáhalem. Já v tom nevidím žádný problém. Myslím si, že je to moc dobře, i když chytat může jen jeden. Ani já nejsem takový, že kdybych třeba nehrál, tak bych házel někomu klacky pod nohy. Jde hlavně o týmový úspěch.“

O další motivaci v kariéře…

„Fotbal mě pořád baví, začal jsem hrát v šesti letech. Když jsem byl starší, tak jsem vždycky mamince říkal, že moje povolání bude fotbalista. To se mi podařilo, pořád mám cíle. Zatím mě to stále naplňuje, mám rád sport celkově, takže o motivaci mám pořád postaráno.“

O sezoně 2003/2004, kdy vybojoval s Baníkem mistrovský titul…

„Bylo to velké zjevení, hrálo se na Bazalech, atmosféra byla jiná. Bylo to něco fantastického, za námi jezdili všude fanoušci, od nějakého čtvrtého kola byly na Bazalech fronty na lístky. Možná každý čekal, že to nezvládneme a nedotáhneme ligu do konce. My jsme ji zvládli. Ta atmosféra, fanoušci, a i ti hráči, se kterými jsem měl čest hrát… Ať už Látal, Bolf nebo Heinz, pak mladí jako Matušovič, Bystroň, Besta, Čížek, to byli páni hráči. Jsem rád, že se to díky fanouškům tehdy povedlo.“

Ve Spartě to vře i mezi fandy, v Edenu v kotli zbili fandu, který nechtěl urážet Stramaccioniho

O rozhodnutí odejít do ukrajinského Šachtaru…

„Po mistrovské sezoně jsem nikam neutíkal, to rozhodně ne, ale přišla nabídka ze Šachtaru. Letěli jsme tam i s manažerem a s panem Peterou. Viděl jsem, že mě to opravdu může někam posunout. Na druhou stranu mi bylo líto, že bych s Baníkem nehrál ta předkola, ale myslím si, že z toho dobře vytěžil i Baník. Rozhodl jsem se pro Šachtar, byl jsem tam nesmírně spokojený. Na Ukrajině jsem pak strávil strašně moc let, byla by to pro mě taková druhá rodná země. Mám tam dodnes spoustu známých, ať už v Doněcku nebo v Dněpru, kde jsem také chytal, často si s nimi píši nebo volám, takže mám jen nejlepší vzpomínky.“

O angažmá v Anglii a Německu…

„Postupem času si říkám, že tam byly z mé strany chyby. Je to historie, nemá cenu nad ní brečet, zkusil jsem si to. Kdyby se teď vrátil čas, tak bych se asi zachoval jinak. Je už to za mnou, už nad tím nějak nepřemýšlím, dívám se dopředu. Byla to velká zkušenost, ale byl tam mimo jiné problém v tom, že jsem chodil na hostování a měl ve smlouvě moc velkou částku na přestup. Třeba v Německu chtěli, abych zůstal ještě rok na hostování v Bochumi, ale já jsem to chtěl rozlousknout. Vrátit se a podepsat někde smlouvu na několik let, ať se mohu usadit. Pak jsem byl ještě rok ve West Hamu s Luďkem Mikloškem, který mi volal, že chce dvojku ke Greenovi. Lákalo mě trénovat pod Luďkem, souhlasil jsem s tím. I když jsem odchytal jen jeden zápas, tak jsem nebyl zklamaný, na každý trénink jsem se těšil, měli jsme také super brankářskou skupinku s Robertem Greenem a Markem Štěchem. Byla to velká zkušenost, hodně jsem se sblížil s Robertem Greenem, cvičili a posilovali jsme spolu. Pak jsem šel do Dněpru, tam jsem podepsal smlouvu asi na tři roky a zůstal jsem tam nakonec asi šest let. Ukrajina mi přirostla k srdci.“

O kvalitě české ligy…

„Když jsem odcházel liga byla jiná, v Baníku jsme měli super mužstvo, Sparta měla super mužstvo. Liga byla silnější, byla podle mě taková zajímavější, než když jsem se vrátil. Pořád má kvalitu, to musí potvrdit i hráči ze zahraničí. Někteří hráči si mysleli, že se vrátí domů, že to v klidu odehrají s prstem v nose. Opak je pravdou. Každý, kdo se vrátil, ví, že ten návrat není jednoduchý. Shořeli na tom i lepší hráči. Když tomu fotbalu nebude člověk dávat maximum a bude si myslet, že to pak odehraje na padesát procent, tak ho to rychle posadí zpátky na zem.“

Danny? Hvězda bez manýrů, co má v telefonu Ronalda a na to, jestli má Slavii vzít, se ptala i Šírla