Pokorný hraje ve Francii až pátou ligu, ale světlo na konci tunelu vidí. Byt k němu není jen krůček...

Zatímco v jarní části Ligue1 sbíral čtyřiadvacetiletý obránce Lukáš Pokorný start za startem, nový soutěžní ročník nejvyšší francouzské sezony se ho vůbec netýká. Během dosavadních osmi kol byl nominován k utkání pouze jednou a minuty sbírá pouze v rezervě Montpellieru, která ovšem hraje až pátou ligu.

Místo nahánění Neymara a spol. tedy čelí méně talentovanějším hráčům. "Je to hodně rychlé, důrazné, po fyzické stránce jsou zápasy náročné. Spousta věcí tam ale projde. V první lize třeba protihráči vidí mezeru mezi námi stopery, využijí ji, vytvoří si šanci. Tady ne. Jsem však rád, že mám aspoň nějaké zápasové vytížení. Pochopitelně bych přivítal, kdybych mohl jet s klukama z áčka," pronesl Pokorný, jehož slova vyšla na sport.cz.

Pokud by se jeho situace nelepšila, svou situaci by mohl řešit již v lednu 2018. Ze Stade de la Mosson však vyloženě neprchá a to i přesto, že je momentálně stoperem číslo 4. "Pokud bych vycítil, že šance na změnu není, možná bych začal přemýšlet o hostování. Ale kdybych se dostal alespoň na pozici třetího stopera, ze které je blízko do základní sestavy, o změně dresu bych vůbec neuvažoval," uvedl v interview pro sport.cz exliberecký kapitán.

V šestnácti hrál Schick ve Spartě za „desítku“. Teď mu na účet tečou miliony

O své pozici už samozřejmě hovořil i s trenérem Zakarianem. "Před začátkem sezóny řekl, že v týmu jsme čtyři stopeři, že to bude na nás. Když se situace vyvinula, jak se vyvinula, šel jsem za ním. Chtěl jsem vědět, na čem jsem. Odpověděl mi, že mě chápe. Na lavičku prý potřebuje komplexnější hráče, které může využít na více místech. Každopádně mě pochválil za výborný přístup. Alespoň vím, že jsem na správné cestě. Moc mě těší také důvěra sportovního manažera Montpellieru i majitele klubu. Vnímám jejich velkou podporu, stojí za mnou. Řekli mi, ať vydržím, ať nepřestávám bojovat. Doufám, že zase začnu hrát," doplnil.

Jinak si ale angažmá v jedné z TOP 5 lig Starého kontinentu váží. "Považuju za privilegium, že jsem v prvoligovém klubu ve Francii. Mám kousek k tomu, abych nastupoval proti nejlepším fotbalistům na světě. Bylo by hloupé myslet na něco jiného než na to, že se chci v Montpellieru znovu prosadit. Tak jsem se k tomu postavil. Pokud bych byl ve Francii sám, bylo by to mnohem složitější. Když se něco nevyvede, vím, že se doma můžu opřít o manželku. Není to pro mě jednoduché. Světlo na konci tunelu ale rozhodně vidím, byť k němu není krůček. Cítím, že se věci postupně mění k lepšímu, čeká mě však delší cesta. Jde o to, aby si člověk nepřestal věřit. Musí být vnitřně přesvědčený, že v sestavě být může. A to já jsem," uzavřel na stránkách sport.cz střední obránce, jemuž v defenzivní řadě konkurují Aguilar, Hilton, Mukiele, Congré, Pedro Mendes a Roussillo.

Siegl, Vízek, Rada a Skuhravý do parlamentu? Kandidují, ale bojí se svého zvolení jako čert kříže!