Jsou dny, kdy toho mám dost, vzkazuje Koubek z Rennes. K překonání Čecha se neupíná

ROZHOVOR

Gólman Tomáš Koubek si přestupem do francouzského Rennes splnil svůj sen. Zároveň ale také poznal odvrácenou tvář angažmá v zahraničí. Zvlášť, když byl v novém prostředí zpočátku sám bez manželky a dcerky. „Zejména na konci týdne jsem míval chvilky, kdy jsem si říkal, že to opravdu není sranda,“ přiznává pětadvacetiletý reprezentační brankář v rozhovoru pro eFotbal.cz.

Jsou dny, kdy toho mám dost, vzkazuje Koubek z Rennes. K překonání Čecha se neupíná

O zájmu klubu ze severozápadu Francie věděl celé léto. Definitivní rozuzlení ale přišlo až v jeho úplném závěru. Trenér Rennes se po úvodních zápasech nové sezony přeci jen rozhodl přivést novou jedničku a ukázal právě na oporu pražské Sparty. Koubek, který stál Rennes podle kuloárních informací bezmála 80 milionů korun, podepsal ve svém novém působišti smlouvu na čtyři roky.

Má to možná těžší v tom, že před ním už v klubu zanechal výraznou stopu jiný český gólman Petr Čech. Strážce svatyně londýnského Arsenalu také sehrál při přestupu výraznou roli, Koubka totiž doporučil. „Petra mi tu neustále připomínají, ale já s ním nechci být srovnáván, ani se nechci upínat k tomu, abych se snažil jeho výkony překonávat,“ zdůrazňuje Koubek, který v rozhovoru mluví o konkurenci v týmu či o tom, jak si užívá atmosféru před desetitisícovými návštěvami.

Jaké pocity ve vás vlastně dřímaly, když jste se dozvěděl, že přestup klapne a půjdete do Rennes?

Jednání s Rennes začala už v květnu, protože klub věděl, že jejich jednička Ben Costil neprodlouží smlouvu a oni se budou muset poohlížet po novém brankaři. Když jsem se dozvěděl, že bych to měl být já, tak pocity byly samozřejmě skvělé, byl jsem rád, že takový klub stojí o kluka, který o tom jen snil a ani nepomyslel, že by to jednou mohlo vyjít. Sice se to táhlo trošku déle, ale já o zájmu Rennes věděl celé léto a čekal jen na rozhodnutí trenéra, které přišlo až po pár odehraných kolech.

Jak hodnotíte klubové zázemí a jaký dojem na vás klub celkově udělal?

Klubové zázemí je zatím na nejvyšší úrovni, které jsem doposud zažil. Máme k dispozici veškerý servis k tomu, abychom byli připraveni na trénink, zápas a mohli se dále zdokonalovat.

Do Rennes jste mířil s tím, že budete jedničkou. Můžete říct, že je v Rennes ještě větší konkurence než ve Spartě?

Za sebou i před sebou jsem měl vždy vynikající brankaře, od kterých jsem se vždy snažil a chtěl něco naučit. Mohl bych je vyjmenovat, ale oni to vědí a z velké části je to i díky nim, že jsem nyní v Rennes. Konkurence byla vždy a je velmi důležitá. Teď jí tu mám také - reprezentant Alžírska, reprezentant Litvy a brankář, který prošel celou klubovou akademií. Chci se od nich dále učit.

Trenér Rennes po Koubkovi požaduje, aby byl jako libero: Mnohdy jsem na můj vkus až moc vysoko

Jak je to s náročností tréninků – dostáváte víc do těla než jste dostával ve Spartě?

Nerad bych to srovnával, co se týče intenzity a délky tréninků mi to přijde stejné. Měl jsem štěstí, že ze Sparty, Liberce i Hradce jsem zvyklý na tvrdou práci a vím, že to je ta věc, díky které mohu být ještě lepší.

Před vámi zanechal v Rennes výraznou českou stopu Petr Čech. Je jeho odkaz v klubu cítit?

Odkaz Petra je zde cítit pouze od fanoušků, většinou starších, protože v samotném klubu je už málo lidí, kteří si ho doopravdy pamatují. Nicméně moc dobře si pamatují, kdo to je a jak tu chytal, takže mi to neustále připomínají.

Petr Čech si svými výkony Rennes vychytal angažmá v londýnské Chelsea. Není třeba diskutovat o tom, jak velkým přínosem pro tehdejší tým byl. Jak bude náročné Čechovy výkony napodobit nebo ještě lépe překonat?

Nevím, jaké výkony podával, neviděl jsem žádné zápasy, ale vzhledem k tomu, že odtud přestoupil do Chelsea, tak to bylo v pořádku. Nechci být s Petrem srovnávám, ani se upínat k tomu, abych se snažil jeho výkony překonávat. Mým přáním je se stále zlepšovat, zvyknout si a být prospěšný svému klubu, protože skok z české do francouzské ligy je podle mého názoru obrovský.

Ale představa, že půjdete ve stejných šlépějích jako Petr Čech se vás musí líbit…

Ta představa se mi určitě líbí. Hrozně bych si to přál, ale jsem realista a vím, že nahoru vede ještě dlouhá cesta.

Debut jste si odbyl na půdě slavného Olympique Marseille a zápas se vám vydařil! Nejen, že jste vyhráli 3:1, ale navíc jste byl zařazen do sestavy kola…

Nejvíce mě zajímá, kde jsme udělali body a jak si vedeme jako tým. Bylo skvělé pro můj začátek a pro celkově pro klub, že jsme první zápas vyhráli a že se několik našich hráčů dostalo do sestavy kola, ale byl to jeden zápas a mě připadal stejný jako ten další s Nice. Rozdíl byl v tom, že na Marseille (3:1) jsme dokázali vstřelit brzy dva góly a dotáhnout to. S Nice (0:1) a vlastně ani s Caen (0:1) se nám to bohužel nepodařilo. Jiný pro mě byl zápas proti Saint-Étienne (2:2), protože jsem udělal penaltu a kdybych dokázal něco chytit, tak máme více než jeden bod. Tam můj výkon nebyl takový. Nejpodstatnější je, že máme ze čtyř zápasů pouhé čtyři body a za měsíc jsem se v tabulce nikam neposunuli…

Při vašem debutu v Marseille bylo v ochozech stadionu přes 40 tisíc diváků, v Saint-Etiénne více než 30 tisíc a při domácí utkání s Nice vás přišlo podpořit téměř 25 tisíc fanoušků. Jak si užíváte zápasy před takovými návštěvami? V české lize jste na to nebyl zvyklý…

Je to něco naprosto jiného, proto taky máme všichni hráči sen jednou přestoupit do některé velké ligy. Když na zápas přijde tolik diváků, je to úžasné, kvůli tomu fotbale hrajeme. Když sečtu všechny čtyři zápasy, které jsem odehrál, tak počet diváků je skoro stejný jako za celý půlrok v české lize. A to jsem hrál za Spartu, na jejíž domácí zápasy chodí v průměru kolem deseti tisíc lidí a  při venkovních zápasech bývá vyprodáno. Z atmosféry na stadionech jsem opravdu nadšená a jsem moc rád, že to mohu zažívat.

Angažmá v Rennes si teda zatím užíváte se vším všudy?

Mimo všechny tyhle hezké fotbalové věci, jsou pak také dny - většinou na konci týdne - kdy si říkám a dost. Nechtě mě na chvilku být, já se chci také soustředit jen na sebe, na svůj výkon a svoji rodinou. Samozřejmě je toho teď moc, co se týče tréninků, nových spoluhráčů, kterým nerozumíte, zařizování všech náležitostí, hodiny francouzštiny a tak dále. První dva týdny, kdy jsem tady byl bez svých holek, jsem zejména v pátek míval chvilky, kdy jsem si říkal, že to opravdu není sranda. Pak si ale člověk vzpomněl, co bylo třeba pár týdnů, měsíců a let předtím a je to zase v pohodě. Teď už je to lepší, protože mám u sebe rodinku, která mi teď moc pomáhá. Bydlíme nedaleko v jedné vesnici, kde jsme spokojeni. Všechno máme kousek.

Na závěr se nemohu nezeptat na Spartu. Proč se podle vás týmu v úvodu sezony nedaří tak, jak se očekávalo?

Už bych to nerad hodnotil. Na Spartu jsem neplival před měsícem a nebudu to dělat ani teď. Chápu, že to lidi zajímá, ale já to neudělám, protože jsem klubu vděčný, mají můj obrovský respekt a v kabině mám pořád spoustu opravdových přátel, kteří si to nezaslouží. Sparta je velký klub a jednou se vrátí tam kam patří!

Koubek cítí, že teď bude mít větší šanci na sesazení Vaclíka než ve Spartě...