Že by zůstal Ribéry v Bayernu celou dekádu? To nepředpokládal vůbec nikdo

Píše se léto 2007. Fotbalový svět udivuje informace, že Franck Ribéry, francouzský reprezentant, přestupuje z Olympique Marseille do Bayernu Mnichov. Do Bayernu? Proč? Ptají se téměř všichni.  Běží podzim 2017. A FranckRibéry stále obléká dres Bayernu Mnichov a stává se nejdéle sloužím cizincem v jeho barvách, na dosah má také rekord v počtu odehraných bundesligových zápasů za Bayern. Jak je toto možné? Čím to je? 

Že by zůstal Ribéry v Bayernu celou dekádu? To nepředpokládal vůbec nikdo

Dvacet pět milionů eur, před deseti lety astronomickou částku, vysází Bayern za čtyřiadvacetiletého levého záložníka Olympique. Že by nabízel nejvíc? Těžko říct. Stejně jako to, co se honí mladému Francouzovi hlavou. Má za sebou vydařené mistrovství světa 2006 v Německu, na kterém se nejen prosadí do základní sestavy Les Blues, dokonce si zahraje i finále proti Itálii. Svými kousky, nápady a pohybem okouzlí velkokluby, létají kolem něj milionové nabídky. Arsenal Londýn, Real Madrid, Manchester United, FC Barcelona. Co jméno, to krásná adresa na fotbalové mapě Evropy. Může si vybírat.

Ze severu na jih

Jenže on zůstává v Olympique Marseille, na jihu Francie. Přesně v opačném cípu země, tisíc kilometrů od Boulogne-sur-Mer, od místa, odkud pochází, kde začíná s fotbalem.

Dne 7. července 2007 Bayern oznamuje, že získává Francka Ribéryho a s ním Luku Toniho, italského mistra světa z roku 2006, za 11 milionů eur. Jde o nejdražší letní nákupy Bayern svého času. Německý fotbalový magazín píše: „Risiko total.“

A plete se.

Ti dva řádí, daří se jim a jsou potěším celého Mnichova. Vždyť Luca Toni vstřelí gól častěji než v každém druhém zápase, Ribéry se trefí přesně v každém třetím. Na záložníka krásná bilance. Ital po třech sezonách bavorskou metropoli opouští, Francouz naopak prodlužuje smlouvu.

„Nikdy bych si nemyslel, že tady Franck tak dlouho zůstane. Myslím, že ani on si to nemyslel. Spíš mu agenti řekli, na dva tři roky půjdeš do Mnichova a pak se zase posuneš dál,“ vzpomíná tehdejší manažer, dnes již opět prezident Bayernu Uli Hoeness a bilancuje: „Měli jsme tady už hodně cizinců, ale až Franck nasadil nyní laťku hodně vysoko. Vždyť žádný z cizinců u nás nezůstal deset let. A to ještě nejsme na konci Franckovy smlouvy,“ zdůrazňuje Hoeness, který má k Ribérimu obzvlášť úzký, skoro otcovský vztah.

Deset let

„Deset let. A deset let v Bayernu, to je přece něco. Kdo by si to v pomyslel, navíc v takovém oboru, kde se tak často mění kluby,“ říká Ribéry. Sám ví, o čem mluví. Nikde totiž nehrál v seniorské kategorii tak dlouho, jako právě v Bayernu. Boulogne, Alés, Brest, Méty. Rok, maximálně dva. V jedenadvaceti letech vyráží na první zahraniční angažmá – do tureckého Galatasaraye Istanbul, který za něj platí pět milionů eur. A překonává vlastní rekord. Po půl roce je zpátky ve Francii. V Olympique Marseille. A zadarmo. A opět najíždí na svůj dvouletý cyklus.

Z Marseille se po dvou letech stěhuje do tisíc kilometrů vzdáleného Mnichova, který však leží také tisíc kilometrů od Boulogne-sur-Mer. A rovnostranný trojúhelník se uzavírá. Na dlouhé roky. Na deset sezon.

CELÝ PŘÍBĚH FRANCKA RIBÉRYHO SI PŘEČTĚTE V RUBRICE PROFIL V NOVÉM ČÍSLE HATTRICKU, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 5. ŘÍJNA 2017.