Daniel Turyna: Pořádně ostrý hrot odešel ze Slavie do Sparty

Daniel Turyna: Pořádně ostrý hrot odešel ze Slavie do Sparty

Na červencovém evropském šampionátu do devatenácti let se stal sparťanský útočník Daniel Turyna nejlepším střelcem českého národního týmu. Po návratu z malého EURO po talentovaném hráči sáhlo vedení druholigových Českých Budějovic, kde teď nastupuje formou hostování. Zatímco fanoušci Jihočechů se mohou z nové posily radovat, soupeři bývají z levonohého fotbalisty podstatně méně nadšení. Fotbal v podání Dana Turyny je totiž tvrdý, v soubojích umí obráncům připomenout, že hra může bolet i je.

Jeho někdejší spoluhráči ze sparťanského A-dorostu v červnu bojovali o obhajobu titulu. Devatenáctiletý Daniel Turyna, navrátilec z hostování ve slovenské prvoligové Senici, kde už skončila sezona, seděl na trávníku a pozoroval je. Jarní část ligy u východních sousedů mu zkomplikovalo zranění. S asistentem „devatenáctky“ Tomášem Hašlerem, který je současně kondičním trenérem, pak sám trávil hodiny individuálním tréninkem na některém ze strahovských hřišť sparťanského centra mládeže. Do malého EURO zbýval měsíc, útočník byl odhodlaný se vrátit v plné síle a věděl, že musí zabrat.

Dřina se vyplatila hned na úvod mistrovství v Gruzii, když Češi nastoupili proti Švédům. „V prvním utkání jsem nebyl moc ve hře, ale zase jsem se dostal do dvou zakončení a dvakrát proměnil, což mi do dalších zápasů hodně zvedlo sebevědomí. Po zranění se mi povedl hned první zápas a na EURO, takže jsem si víc věřil a myslím si, že to pak bylo víc vidět i ve hře. Nebál jsem se, nepochyboval a díky tomu jsem mohl víc pomoct týmu,“ vzpomíná talentovaný útočník s odstupem na EURO, kde se spoluhráči málem došli do boje o zlato, když je v posledních vteřinách semifinále srazil gól z kopaček Angličanů.

Hyský? Antipatie byly vzájemné

Dana Turynu fotbal bavil odmala. „Jakmile jsem začal chodit, furt jsem kopal do balonu,“ usmívá se vysoký hrotový útočník, který hrává i levé křídlo. Patnáct let předtím, než poslouchal na EURO do 19 let v dresu národního týmu hymnu, se spolu s dědečkem vypravil na svůj první trénink. „Když mi byly čtyři roky, tak jsem začal chodit na tréninky v AFK Pečky, ve městě, kde jsem bydlel. V sedmi mě děda přihlásil na zkoušku do Slavie a tam jsem zůstal do svých šestnácti. Děda dlouho fandil Slavii a občas jsme se spolu jezdili dívat na fotbaly. Já jsem zase byl od malička sparťan, takže jsem ke Slavii neměl úplně vztah. Až postupně, když mě tam děda přihlásil, jsem jí začínal přát, když jsem tam sám hrál,“ popisuje Daniel Turyna své začátky.

Červenobílý dres ale neměl být ten, ve kterém jednou útočník vyběhne na trávník proti dospělým. V mladším dorostu přišel radikální zlom. „V patnácti jsem si vážně zranil koleno. Když jsem pak začínal nanovo s tréninkem, působil v klubu jako trenér pan Titěra, s kterým jsem vycházel úplně v pohodě. Zanedlouho jej ale Slavia z neznámého důvodu vyhodila a na jeho místo přišel pan trenér Hyský. S ním jsme si od začátku nesedli. Bylo to vzájemné, on byl zasedlý na mě, já jsem neměl rád jeho. Průběžně jsme si to dávali vzájemně najevo, až pak na soustředění, jak jsme spolu byli často, to nějak přeteklo,“ vypráví fotbalista, který tehdy po ostré výměně názorů s koučem Hyským opustil soustředění i fotbalovou Slavii.

Teď budeš ten poslední

Následný přechod do Sparty nebyl pro hráče, který začínal ve Slavii jednoduchý. Spoluhráči na něj měli spadeno kvůli ostré hře, kterou se vůči nim roky prezentoval a trenér Miroslav Krieg už měl svůj stabilní kádr, což nováčkovi vysvětlil hned zkraje.

„Hned po prvním tréninku jsem měl asi půlhodinové sezení s panem Kriegem, který mi vysvětloval, jak to tady na Spartě chodí. Že mě nezná, že přicházím jako ten úplně poslední hráč v týmu, a že záleží jen na mně, jak se s tím poperu a za jaký konec to chytnu,“ vykládá hráč, který se postupně stal pilířem ofenzivy.

Slova kouče si vzal k srdci a nová situace, tak diametrálně odlišná od podmínek ve Slavii, kde platil za hýčkaný talent, pro něj byla výzvou k tvrdší práci.

„Ve Vršovicích jsem měl o dost jinou pozici, tam jsem hrál v základu, i když jsem se třeba rozehrával po zranění, i když jsem nepodával tak dobré výkony v tréninku, tak jsem pořád nastupoval. Ve Spartě se to úplně obrátilo a ta situace pro mě byla hodně nezvyklá. Zpětně vidím, že můj přechod do Sparty a hra pod vedením pana Kriega byl asi největším posunem v mé kariéře. Nevadí mi, když se víc pracuje. Akorát ze začátku, když jsem byl mladý, na mě trenéři museli víc tlačit, abych na sobě pracoval a zlepšoval se. Přístup pana Kriega mi v tomhle naprosto vyhovoval,“ uvědomuje si devatenáctiletý sparťan, který v současnosti působí na hostování v druholigových Českých Budějovicích.

Na Miroslava Kriega a jeho náročné trenérské metody nedá dopustit do dneška. „Trenér mě přebíral v šestnácti v pubertě,  a to bylo potřeba nás kluky držet zkrátka. Bylo důležité, abychom si o sobě nezačali myslet moc, a abychom pořád makali. Tenkrát jsme ještě nebyli žádní fotbalisti a museli jsme pochopit, že i když se něco povedlo, pro naši budoucnost to neznamenalo vůbec nic. Já jsem si vážně nemohl nijak vyskakovat, že bych byl drzý na trenéra nebo mu něco odpovídal. To, co na mě řval nebo mi říkal, jsem poslouchal, bral si to k srdci a dělal to, co po mně chce. To mi hodně pomohlo,“ vysvětluje Daniel Turyna.

CELÝ (NEJEN) FOTBALOVÝ PŘÍBĚH DANIELA TURYNY SI PŘEČTĚTE V RUBRICE TALENT V NOVÉM ČÍSLE HATTRICKU, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 5. ŘÍJNA 2017.