Ztratí Liberec vůdce? Už asi nastal ten pravý čas na nějakou změnu a další posun v kariéře, hlásí Coufal

V posledních dnech prožívá ty nejlepší chvíle své dosavadní kariéry! Před lety to odchovanci ostravského Baníku nevyšlo v pražské Spartě, která upřednostnila posilu z Realu Madrid. Namísto toho podepsal smlouvu v Liberci, kde se stal kapitánem a teď se poprvé objevil také v národním týmu!

Celou dobu je řeč o 25letém krajním obránci Vladimíru Coufalovi, který v otevřeném rozhovoru pro HATTRICK.cz a eFotbal.cz mluvil nejen o reprezentační premiéře v Kataru. Jak se mu debut vydařil? Jak jej vzali kluci v nároďáku mezi sebe? Jaké má cíle v Liberci? A dovede si vůbec představit strávit zbytek kariéry pod Ještědem?

Nakolik vás pozvánka do reprezentace překvapila? Přece jen z nominace tentokrát vypadli krajní beci Řezník, GebreSelassie a dokonce i Kadeřábek.

I když jsem sledoval, že se Theo omluvil z rodinných důvodů a „Kadeř“ byl zraněný, tak jsem nedoufal, že by nominace mohla přijít. Znovu jsem se objevil mezi náhradníky, na telefonu jsem ale určitě nečekal. Ani jsem nevěděl, že Radim Řezník z nominace pro zranění vypadl. Byl jsem nesmírně překvapený, když mi zavolal pan Šetrle a oznámil mi, že jsem byl nominovaný do nároďáku. Vůbec jsem tomu nevěřil, myslel jsem si, že si někdo dělá legraci. Ale po tom počátečním šoku jsem se vzpamatoval a s obrovskou radostí jsem sedl do auta a odjel za národním týmem.

Když jste jel na premiérový reprezentační sraz, prý jste skoro naboural, jak jste byl nervózní. Při zápase už nervozita trochu opadla?

Ano, byl jsem hodně nervózní. Nevěděl jsem, co od toho čekat. Nicméně to, že jsem skoro naboural, nebylo z té pozvánky, ale z vyřizování esemesky s gratulací. Jel jsem pomalu, předjel mě nějaký kamion, jenže pak přede mnou v zatáčce začal rychle brzdit. Rychle jsem to zašlápl a naštěstí se nic nestalo… Ale jak jsem měl velkou radost, tak jsem nad tím vůbec nepřemýšlel.

První start v reprezentaci, výhra nad Katarem, čisté konto. Jaké jsou pocity pár dní po utkání?

Přímo po zápase to byl úžasný pocit. První start, výhra, čisté konto, myslím si, že i celkem slušný výkon, takže super pocity. Teď pár dní po zápase v sobě pořád mám to, že jsem se dostal do reprezentace a že jsem odehrál zápas v dresu se lvíčkem na prsou, čehož jsem vždy chtěl dosáhnout. Ta premiéra byla úspěšná, čili to ten zážitek ještě tisíckrát umocnilo. První zápas ve druhé lize i v první lize jsem prohrál, takže jsem moc rád, že tu nejdůležitější a pro mě osobně nejprestižnější premiéru jsem zvládl vítězně.

Výhra 1:0 je fajn, objektivně ale musíme říci, že soupeř byl po celou dobu o něco lepším týmem. Hrálo v tom významnou roli i počasí?

Neřekl bych, že celou dobu. Myslím si, že první poločas jsme byli lepší my a měli jsme i více šancí, stejně tak i náznaků a spoustu nedohraných situací. Trochu nás brzdila souhra, protože jsme takhle hráli spolu poprvé. Potom ve druhém poločase už byl Katar o něco lepším týmem. Musím přiznat, že mě svou hrou hodně překvapil. Jde vidět, že je tam španělský trenér, který odvádí dobrou práci. Hráči o sobě vědí, ale každopádně počasí v tom určitě roli hrálo, protože v den zápasu bylo opravdu extrémní horko a dusno. Bylo to, jako bychom hráli v sauně.

V jednom rozhovoru jsem se dočetl, že vám vadila zvláštní atmosféra na stadionu. O co přesně šlo?

Nebylo to úplně tak, že by mi to vadilo, ale bylo to takové zvláštní. Trochu to připomínalo nepopulární vuvuzely z mistrovství světa v Jihoafrické republice. Akorát tady měli normálně nějakou kapelu nebo svůj fanklub se zvláštními bubny, do toho ještě zpívali, znělo to jako modlitba z mešity. Byla to taková neevropská atmosféra, na kterou nejsme zvyklí.

Dva skalpy obrů z Německa? Posune nás to dopředu, ví opora šestnáctky Hložek

Jak se vám jinak prostředí v Kataru, kde se bude hrát v roce 2022 mistrovství světa, líbilo?

Bude se hrát v létě a odpolední teploty se tam budou pohybovat kolem pětačtyřiceti stupňů na slunku, což je sebevražda v tomhle jenom vyjít ven, natož hrát fotbal. Vše ostatní ale bylo jedním slovem fantastické. Myslím si, že se bude hrát jenom v Dauhá a okolí, mají tam postavit osm stadionů. Některé z nich potom zase rozeberou a prodají do okolních států, což si nedovedu moc představit. Hned u hotelu jsme měli stadion, na kterém by mělo být zahájení MS, ten byl úžasný. Měl kolem sebe deset až patnáct tréninkových hřišť, takhle to má být snad u šesti stadionů, což je paráda. To samé prý platí i o metru. Mají ho postavit na MS, a když se po něm nebude používat, tak ho zase zruší. To je úplně nepředstavitelné! Dělají prostě vše pro to, aby byli úspěšní.

Domníváte se, že jste se v nároďáku uvedl dobře a v příštím roce znovu dostanete pozvánku?

Nevedl jsem si úplně špatně, něco se mi podařilo, ale pořád je co zlepšovat. Teď, když jsem přičichl k národnímu týmu, budu dřít ještě více než doteď. Budu fotbalu dávat ještě více, protože se chci v budoucnu, nejlépe hned v příštím roce, znovu dostat do nominace a letět s kluky do Číny. Bude ale záležet na více faktorech.

Jaká na vás působili spoluhráči a celý realizační tým? Je v národním týmu dobrá parta?

Měl jsem z toho upřímně strach, jak mě vezmou kluci, když hraji „jen“ za Liberec. Ale ukázalo se, že úplně zbytečně, protože jsem zapadl bez problémů. Všichni kluci jsou v pohodě, nikdo si tam na nic nehraje, parta tím pádem byla naprosto fantastická. A s „realizákem“ jsem taky neměl žádný problém, všichni byli ochotní a fungovali celou dobu skvěle.

Má nějaký podíl na vašem debutu v reprezentaci liberecký trenér Jindřich Trpišovský?

Všichni ví, že pod trenérem Trpišovským nakouklo do reprezentace už hodně kluků z obyčejného Liberce, takže asi nějakou zásluhu určitě má. Myslím si, že i pro něj je to odměna a vyznamenání jeho práce. Chceme hrát moderní fotbal, a když budeme úspěšní jako tým, budou úspěšní i jednotlivci.

Zasloužil by si některý z vašich spoluhráčů rovněž nominaci do A-týmu? Koho byste vzal nejraději s sebou?

Dostat se do reprezentace, ještě navíc z klubu, jako je Liberec, je hrozně těžké. Musí se sejít více věcí a myslím si, že určitě pár kluků by jet mohlo. Já bych si vzal s sebou asi „Bratyho“(Radim Breite, pozn. red.), protože jsme jednak dobří kámoši, a rovněž jsme spolu na pokoji. Jako spolubydlící si podle mě vyhovujeme.

Jaká vůbec panuje nálada v liberecké kabině? S momentální čtvrtou příčkou v tabulce mezi Slavií a Spartou jste spokojeni?

I když jsme poslední zápas s Jihlavou hrubě nezvládli a prohráli jsme, tak s prozatímními výsledky musíme být spokojeni. Máme více bodů, než jsme čekali, totéž platí i o postavení v tabulce. K tomu podle mého hrajeme atraktivní fotbal, který baví fanoušky. V domácím poháru jsme navíc postoupili do čtvrtfinále.

Máte vytyčené konkrétní cíle pro letošní sezonu? Je primárním úkolem vybojovat evropské poháry? Na druhou Sigmu Olomouc ztrácíte jen tři body…

Evropské poháry určitě hlavním cílem nebyly. Ale protože máme více bodů, než jsme doufali, chceme se o ně pokusit. Ano, ztrácíme jen tři body, ale jen tam ještě Slavia a potom za námi je v těsné blízkosti Sparta. Navíc na Evropu určitě myslí ještě Zlín, Jablonec, i Bohemka hraje dobře, takže to nebude vůbec nic jednoduchého.

Koncem října jste doma v podještědském derby přejeli Jablonec čtyřmi góly, přestože soupeř vedl už od první minuty. Byl tohle doposud váš nejlepší podzimní zápas?

S Jabloncem to byl skvělý zápas, fanouškům se musel líbit. Tedy těm libereckým. (smích) Na začátku jsme udělali chybu a dostali gól z rohu, ale od začátku jsme šli za vítězstvím více než Jablonec. Hnali nás fanoušci a my jsme za žádnou cenu nechtěli doma ztratit. Nakonec jsme to čtyřmi góly otočili a zaslouženě vyhráli. Jestli to byl nejlepší zápas v sezoně, to nevím, ale určitě se chceme prezentovat podobným dojmem jako proti Jablonci nebo třeba na Slavii.

Hvězda třetiligových Petřkovic se na fotbal nevykašlala ani po těžkých chvílích se zraněním či 1.A třídě

A co domácí pohár? I přes ten by mohla vést cesta do Evropské ligy. Sparta už vypadla, stejně tak i Plzeň… Společně se Slavií jste momentálně největším favoritem.

Je to náš asi jediný a největší cíl, dojít co nejvýše v domácím poháru. S přímým postupem do základní skupiny Evropské ligy se výrazně zvedla prestiž této soutěže. Ale s tím favoritem tak úplně nesouhlasím. Nejsme ve čtvrtfinále ani nasazení, pořád tam jsou hodně silné celky.

Právě do Sparty jste měl v roce 2012 přestoupit a nahradit Ondřeje Kušníra, nakonec jste ale o pár týdnů později podepsal právě v Liberci. Jak to, že to tehdy nedopadlo?

Šel jsem tehdy z Opavy na zkoušku do Sparty. Po zápase se Žižkovem jsem odjel na soustředění do Rakouska a vypadalo to, že se domluvíme. Nakonec to nedopadlo, protože upřednostnili Pabla Gila, který přišel z Realu Madrid a dál už ten příběh znáte… Ale jsem rád, že jsem dostal tu šanci a vyzkoušel si velký fotbal v takovém klubu. O to jednodušší jsem to potom měl, když jsem přicházel do Liberce. Akorát mě mrzí, že jsem se na začátku hned zranil a byl jsem tři měsíce mimo. Dlouho jsem se do toho dostával, nemohl jsem na začátku ukázat to, co bych chtěl.

Na ostravský Baník, kde jste fotbalově vyrůstal, máte jaké vzpomínky? Za A-tým jste nikdy nehrál, dospělý fotbal jste si vyzkoušel až v Hlučíně.

Když mě taťka jako šestiletého kluka dovedl do přípravky, tak jsem jako každý snil o tom, že si jednou zahraji ligu na legendárních Bazalech. Až do mladšího dorostu to šlo celkem v pohodě, ale potom začal trenér sázet na silné a urostlé kluky a já v té době nebyl zrovna hromotluk, spíše takové tintítko. Neměl jsem moc šancí se přes obry protlačit do sestavy. Nakonec jsem z Baníku neodcházel v dobrém, protože mi tehdejší vedení dělalo problémy. Nechtěli mě pustit ani do Hlučína, tak jsem nakonec musel do Bílovce mezi chlapy do 1. B třídy, protože jim Baník dlužil nějaké hráče. Ale tohle by bylo na delší povídání. (úsměv) Všichni věděli, že to tenkrát v Baníku moc nefungovalo. Dělaly se jen dluhy, které rostly a skoro ten klub zničily. Takže mě po Bílovci koupil Hlučín, kde jsem hned nakouknul do druhé ligy. Za rok mě koupila Opava. Bohužel to v Hlučíně teď už taky není tak dobré jako tehdy, ale Ostrava se zase zvednula, za což jsem rád.

Teď máte v dresu Slovanu Liberec na kontě stovku zápasů! Dovede si představit, že v roli kapitána strávíte v Liberci celý zbytek své kariéry?

V první řadě chci Liberci velmi poděkovat za tu šanci, kterou mi dal. A za tu trpělivost, kterou se mnou na začátku měl. Věřím, že jsem to už nějak splatil a odvedl tady nějaký kus práce. Nakonec jsem se stal i kapitánem. Upřímně, kdyby se daly v Liberci vytvořit také podmínky, jako mají v zahraničí, tak bych si to úplně v klidu představit dokázal, protože v klubu vše funguje a v Liberci se mi maximálně líbí. Ale přemýšlím, že už asi nastal ten pravý čas na nějakou změnu a další posun v kariéře. Přece jen fotbal nebudu hrát celý život, i když bych chtěl. Potřebuji se taky trochu zabezpečit.

Občas jste dal i nějaký ten gól, většinou ale v evropských pohárech. Ten proti Olympique Marseille ve Francii, kdy jste rozhodl v 84. minutě o výhře 1:0, byl tím nejhezčím v kariéře?

Je pravda, že gólů v lize mohlo být určitě více. Ale se svou bilancí v evropských pohárech jsem spokojený. A když to vezmu takhle, tak pokaždé, když jsem dal nějaký ten gól, ať už v Evropě nebo v lize, tak byl vítězný. (smích) Nevím, jestli byl nejhezčí, ale určitě byl zatím nejslavnější a nejdůležitější, takže si jej moc cením. Nikdy na něj nezapomenu, ani na tu euforii, která se mi v tu chvíli nalila do žil.

Kapitánovi FC Slovan Liberec a reprezentačnímu nováčkovi Vladimíru Coufalovi děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů ve fotbalovém i osobním životě.

Debut dodal hvězdičce Slavie sebedůvěru: Mám chuť se s Dannym a spol. porvat o místo v týmu!