Na MS 2018 jede devět zemí s menším počtem obyvatel, než má Česko. Nejsme žádná malá zemička!

Na MS 2018 jede devět zemí s menším počtem obyvatel, než má Česko. Nejsme žádná malá zemička!
ČTVRTEČNÍ OFSAJD PAVLA PROCHÁZKY

V posledních dnech to vypadalo, jako kdyby bylo v mezinárodním fotbale zakázáno střílet góly. Jen si vezměte baráž o MS 2018 v Rusku: pátek 10. listopadu: Honduras – Austrálie 0:0, sobota 11. listopadu: Nový Zéland – Peru 0:0, Dánsko – Irsko 0:0, neděle 12. listopadu: Švýcarsko – Severní Irsko 0:0, Řecko – Chorvatsko 0:0, pondělí 13. listopadu: Itálie – Švédsko 0:0. Šestkrát za sebou bez branek! A to v prvním utkání Severní Irsko – Švýcarsko (0:1) padl ten jediný gól z naprosto vymyšlené penalty. Naštěstí se to v duelech Irsko – Dánsko (1:5) a Austrálie – Honduras (3:1) konečně změnilo. 

Mně však v této glose nejde ani tak o branky, jako o počty obyvatel a o účastníky MS 2018 v Rusku. Nejen mě totiž v sobotním studiu ČT Sport při utkání Katar – Česko (0:1) nadzvedl ze židle technický ředitel Fotbalové asociace ČR (FAČR) Michal Prokeš. Prý se Češi stejně dostanou na světový šampionát jednou za „uherský“ rok, takže by se měli nejprve soustředit na mistrovství Evropy a až pak možná - někdy v budoucnu – snít o MS.

Ano, dostat se na mistrovství světa je obtížnější, proniklo tam z kvalifikace jen třináct zemí, zatímco při EURO 2016 to bylo o deset týmů víc. Ale i tak – vrcholem čtyřletého reprezentačního cyklu přece musí být světový šampionát! A nikoli kvalitativně i významově „béčkové“ kontinentální mistrovství. Vždyť v některých zemích (např. v Brazílii či v afrických státech) je kontinentálnímu šampionátu nadřazen i olympijský turnaj.

MS je významnější než EURO

Ostatně stačí se podívat do historie, jakou tradici má MS (poprvé hrané už v roce 1930) a jakou ME (poprvé se uskutečnilo až o třicet let později, v roce 1960, a to se ještě první dva ročníky hrály pouze jako Pohár národů). Také malý počet vítězů hovoří o výjimečnosti MS – vyhrály ho za dlouhých 84 let jen Brazílie, Německo, Itálie, Argentina, Uruguay, Anglie, Francie a Španělsko. Osm zemí a dost! Na ME se z výhry radovalo za mnohem kratší dobu už deset států – kromě Československa např. i Řecko či Dánsko (to v roce 1992 dokonce coby náhradník za z politických důvodů vyřazenou Jugoslávii).

To hovoří o všem. Slova Michala Prokeše o tom, že MS je pro současné Česko v podstatě nedostižnou záležitostí, tak bychom na něj ani nemuseli moc myslet, jsou v podání technického ředitele skandální a všude jinde ve vyspělém fotbalovém světě by za něj byl takto vysoce postavený funkcionář hnán k odpovědnosti a možná by ho to stálo i jeho strahovské místo.

V Česku se o tom mediálně mlčí, i když jsem v kuloárech už zaslechl, aby se pan Prokeš podíval, kolik obyvatel má třeba Chorvatsko.

Musím se přiznat, že nesnáším, když někdo začne mluvit o Česku jako o „té malé zemičce ve středu Evropy.“ Uvědomují si ti, kdo to říkají, že ze současných 27 zemí Evropské unie má pouze deset z nich více obyvatel než naše země? A to Portugalsko jen velmi těsně.

Švédové, Dánové, Švýcaři, Chorvati a Srbové ano, Češi ne?

Když si pak vezmeme 32 účastníků MS 2018 v Rusku, devět států z nich má méně obyvatel než Česko. A čtyři další jsou co do počtu lidí srovnatelné.

V Česku podle posledních údajů z letoška žije 10 578 820 obyvatel. Jen o něco více lidí mají v zemi mistrů Evropy Portugalsku (10,8 milionu), Tunisku (11,4) či Belgii (11,5). V Senegalu pak žije 14,6 milionu lidí, takže méně než v bývalém Československu.

A pak je tu těch devět účastníků MS 2018 na počet obyvatel menších než Česko: Švédsko (9,9), Švýcarsko (8,2), Srbsko (7,1), Dánsko (5,7), Kostarika (4,5), Chorvatsko (4,2), Panama a Uruguay (shodně 3,4) a Island (jen 332 529 obyvatel).

Co k tomu dodat? Snad jen to, že když na MS světa mohou postoupit Chorvati, Srbové, Švýcaři, Dánové či Švédové, měli by se o to pokusit i Češi. Zvlášť, když ve fotbale v minulosti už leccos dosáhli.

Michal Prokeš, ve studiu ČT evidentně spokojený sám se sebou, by měl proto příště lépe zvážit, co říká. Lidí na to, aby z nich vyrostli fotbalisté schopní v brzké době postoupit na MS, je v této zemi dost. Jde o to, kdo a jak je vede a vychovává a jaké systémy výchovy mladých hráčů v této zemi (ne)fungují.

A fakt, že ani Itálie nejede, poprvé od roku 1958, na světový šampionát, by neměl sloužit funkcionářům ze Strahova jako výmluva. Už proto, že ji vyřadilo Švédsko, v němž žije méně obyvatel než v Česku.

Na někoho či něco se to svést musí: Největší konspirační teorie ve fotbale