Mezikontinentální kvalifikace by měla být pro FIFA normou a ne výjimkou. Jiné problémy ji ale trumfují!

MEZI ŠESTNÁCTKAMI JANA HRABÁLKA

Peruánský prezident vyhlásil na čtvrtek 16. listopadu státní svátek. Jihoamerická země se jako poslední 32. účastník probojovala na mistrovství světa. Po dlouhých 36 letech. Naopak po 60 letech chybějí Italové…

Mezikontinentální kvalifikace by měla být pro FIFA normou a ne výjimkou. Jiné problémy ji ale trumfují!

A taky před čtyřmi roky bronzoví Nizozemci, loňští šampioni Jižní Ameriky z Chile a třeba i Pobřeží Slonoviny jako jindy přední reprezentant afrického kontinentu. Ve všech těchto zemích a samozřejmě i dalších můžou nyní analyzovat, proč se tyto fotbalově vyspělé země na svátek v Rusku nedostaly. Začít musí pochopitelně u sebe, ale slova kritiky mohou mířit i na FIFA. Vždyť třeba Italové prohráli v kvalifikaci jen ve Španělsku a pak až jednou v baráži se Švédskem. Naopak jihoamerický barážista z Peru zaknihoval šest proher, ale na MS nakonec jede. Je to fér?

Už jsem o tom ve svém blogu psal na začátku tohoto kalendářního roku a cílil jsem na systém kvalifikace, který se zkostnatěle drží zaběhnutých regionálních kritérií. Je nesmyslně rozškatulkován do kontinentů a v těch dvou nejkvalitnějších, tedy v Evropě a Jižní Americe, je ještě jednofázový. Pak dochází k opravdu zbytečným měřením „sil“ mezi Německem a San Marinem. Tak to dlouhá léta bylo a zatím to vypadá, že tomu tak bude i nadále. A to je podle mě špatně.

Svět míří ke globalizaci a fotbal tento trend kopíruje jen minimálně. Dvě mezikontinentální kvalifikace jsou žalostně málo, ale i tak dokazují, že Austrálie může v pohodě čelit celkům ze střední Ameriky a Nový Zéland taky pátému týmu v pořadí Jižní Ameriky z Peru. I tady se rozdíly stírají. Proč tedy nenabídnout fanouškům další zápasy napříč světem, ale hned na kraji kvalifikace, či v její prostřední fázi. Líbila by se Vám třeba tato kvalifikační skupina: Česko, Belgie, Kostarika, Peru, Írán, Maroko? Kdyby tedy Česko v předkole vyřadilo například Bahrajn…

Nám nejbližší Evropa zatím sáhla po novince v podobě Ligy národů, která svým způsobem může katapultovat na EURO celek, který neuspěje v „řádné“ kvalifikaci. Je to taková první vlaštovka ve vícestupňovémusystému, který už praktikují v Africe i Asii. Tady by se měla Evropa poučit, z Ligy národů udělat opravdový předstupeň závěrečného turnaje a podobně se zachovat při kvalifikačním cyklu na MS 2022.

Ale stejně se domnívám, že k tomu nedojde, protože FIFA bude za čtyři roky čelit enormnímu tlaku ze zcela jiného důvodu, než je kvalifikační systém. Mistrovství světa v Kataru totiž proběhne od listopadu do Vánoc. Budou se tedy muset přerušit ligové soutěže minimálně ve všech 32 zúčastněných zemích a zřejmě na dva měsíce. Nemluvě o Lize mistrů a Evropské lize. Což o to, taková Panama či Egypt to vdechnou s radostí a bez problémů, ale co PremierLeague, Lique 1, Serie A, La Liga či Bundesliga? To bude oříšek pro TOP 5 světových lig, které nepřinášejí jen sportovní kvalitu, ale i nemalý obchodní zisk! Proti tomu bude případné handrkování o nějakém kvalifikačním systému jen slabým čajíčkem. A to je škoda.

Na MS 2018 jede devět zemí s menším počtem obyvatel, než má Česko. Nejsme žádná malá zemička!